Je to zajímavá zpráva. Iránské vedení uzavřelo s Američany memorandum o porozumění, které otevírá cestu k dalšímu jednání vedoucímu k trvalému mírovému řešení v oblasti Perského zálivu. Zdá se, že americká arogance a velké řeči prezidenta Trumpa narazily na meze vojenských možností USA.
Írán se připravoval na střetnutí s Američany a s Izraelem dlouhou dobu. Útoky, které koncentrovali Izraelci i Američané loni v červnu do desetidenní války, Írán překvapivě silně poučily. Írán tehdy dostal lekci z naivity. A na další střetnutí s Američany se Írán připravil skutečně dobře. Američané pochopili, že by je v Íránu čekal vietnamský scénář, kdy by se při pokračování vojenských operací postavilo vůči americké vládě americké veřejné mínění. Podle průzkumů, které provádějí seriózní agentury pro výzkum veřejného mínění v USA, je zhruba 70 % Američanů proti válce v Íránu. A na podzim Donalda Trumpa a jeho Republikánskou stranu čekají volby do Kongresu Spojených států a celý seriál další voleb na úrovni jednotlivých států americké unie. Trump a jeho strana musí doufat, že voliči do začátku listopadu do termínu voleb a zejména přes léto zapomenou na výprask, který Američané zažili na íránském bojišti.
Přitom podle svých vojenských doktrín dělali všechno dobře. Rozbili na cimprcampr vojenskou infrastrukturu, ale do odpalovacích sil pro íránské balistické rakety se nedostali. Írán byl schopen trestat jak Izrael, tak spojence USA v regionu, přesně kalibrovanými útoky směřujícími především na vojenské základny Spojených států. Jak probleskují zprávy o obsahu memoranda o porozumění, není to pro USA žádná hitparáda, ale spíš hořká pilulka. Memorandum znamená sice uvolnění Hormuzského průlivu pro mezinárodní plavbu, ale také odblokování íránských přístavů zablokovaných americkým loďstvem. A postupně bude docházet k uvolňování Američany obstavených íránských peněz v amerických bankách. Jedná se o nemalé částky… Ostatně kompletní obsah tohoto memoranda se brzo dozvíme. Jak jsem slyšel některé naše zoufalé komentátory, ti se domnívají, že Američané dokáží v následujících jednáních s Íránci zázrak. Zkrátka, že dokáží pozměnit zásadním způsobem podmínky ujednání obsaženého v memorandu o porozumění.
To se ale nestane, už také proto, že nejvyšší duchovní vůdce Chameneí oznámil, že něco takového prostě nepřipustí. A jak chcete vyhrát válku s odhodlanou zemí s 93 miliony obyvatel, která má racionální vojenskou doktrínu a odhodlanou armádu. Armádu zocelenou již v předchozích bojích v oblasti Středního východu, včetně syrského bojiště. Zatímco Američané zocelovali svou armádu jen na cvičištích.
Západu teď zbývá jenom jeden konflikt. Střet s Ruskem na Ukrajině. Západní lídři na summitu G7 si namrskávali gatě, že Rusko na Ukrajině prý nevyhrává. A že tudíž by měl zavládnout na ukrajinském bojišti mír. No, logicky vzato, pokud Rusko nevyhrává, tak tedy ve válce ani neprohrává.
Rusko zabralo zhruba jednu pětinu Ukrajiny. Tedy tu část, která je obývána převážně ruským a ruskojazyčným obyvatelstvem. Rusko tedy není vzdálené příliš od splnění svých cílů, které si stanovilo po začátku své vojenské intervence na Ukrajině. Píšu úmyslně po začátku, neboť zcela nepochybně prezident Putin a jeho okolí byli přesvědčeni, díky své početné agentuře v ukrajinské administrativě a armádě na počátku roku 2022, že se mu podaří rychle zvítězit v bojích a uzavřít mírové ujednání, jaké potřebuje. To znamená především neutralitní režim Ukrajiny a její závazek, že nevstoupí do NATO. Předstíraná představa lídrů západního světa, že toho Putin nedosáhne, znamená, že konflikt bude pokračovat.
Bude zřejmě pokračovat až do vyčerpání půjčky, kterou EU nyní poskytuje ve výši 90 miliard eur Ukrajině. A pokud došly patrony Spojeným státům v Íránu, tak evropské arsenály na tom nebudou o mnoho lépe. Bylo by dobré hru na sraba ukončit i z evropské strany a uzavřít co nejrychleji s Ruskem mírovou dohodu. Představy o tom, že na Ukrajině budou pak umístěna okupační vojska států NATO, je ze světa sci-fi. Evropští lídři a všichni ti, kteří mají rudo před očima, když slyší slovo Rusko, by se měli podívat na poslední tabulku Světové banky, v níž je uvedeno pořadí zemí podle výše HDP dle parity kupní síly. Podle tohoto ukazatele je nejsilnější ekonomikou světa s velkým náskokem před americkou ekonomika čínská. Na třetím místě je ekonomika Indie. Na čtvrtém místě s jistým náskokem před silnými ekonomikami Japonska a Německa je ekonomika ruská. Jak chcete porazit zemi, jako je Rusko, které může počítat s podporou svého strategického spojence Číny. Čína nemůže dopustit, aby se její strategický spojenec Rusko zhroutil.
Západní lídři by měli vnímat reálnou ekonomickou sílu Ruska a Číny v současném světě, ale i v tom multipolárním světě, jehož čas nyní nastává.
Jiří Paroubek