Násilí a rabování nelze omlouvat. Pouliční nepokoje jsou ale také varováním, že část společnosti ztrácí důvěru v politiku a přestává věřit, že demokratickou cestou může něco změnit.
Francouzská situace má své vlastní příčiny. S Českem ji nelze jednoduše srovnávat.
To ale neznamená, že bychom měli přehlížet problémy, které se hromadí i u nás.
Už více než třicet let budujeme kapitalismus. Česká ekonomika se rozvíjí, ale naše mzdy stále zaostávají za západními zeměmi.
Čeští zaměstnanci vytvářejí bohatství, ale značná část zisků odtéká do zahraničí a další část se hromadí v rukou nejbohatších. Zatímco pár vyvolených miliardářů počítá miliardy, většina lidí počítá každou korunu.
O hospodářských úspěších slýcháme ze všech stran. Jen se nějak zapomínají promítat do výplat. Zato rad, že se máme víc snažit, šetřit a ještě chvíli vydržet, máme dostatek.
Ekonomika prosperuje, miliardáři bohatnou. A my si máme utáhnout opasky. Jen se obávám, že už je neutahujeme kolem pasu, ale pomalu kolem krku.
Česko příliš dlouho spoléhá na roli levné pracovní síly pro bohatší země. A už třicet let posloucháme, že když ještě chvíli vydržíme, naše děti se budou mít lépe.
Kolik generací ještě musí čekat, než se ta slibovaná budoucnost konečně dostaví?
Možná vám připadá, že to neustále opakuji. Ano, protože nechci, aby lidé uvěřili, že za nízké mzdy mohou sami, nebo že jim nezbývá než čekat, až se někdo nahoře rozhodne, že už si zaslouží přidat.
Právě proto je tu Sociální demokracie.
Aby prosazovala vyšší mzdy, silnější postavení zaměstnanců a spravedlivější podíl na bohatství, které svou prací vytvářejí.
Když ne kvůli sobě, tak kvůli svým dětem. Nesmíme jim odkázat zemi, která bude dál soutěžit především levnou prací, zatímco největší prospěch z ní budou mít jiní.
Čas na změnu tu stále je. Sociální demokracie chce prosazovat změny demokratickou cestou, aby se nespokojenost nemusela proměnit v násilí v ulicích. Místo hořících aut a rozbitých výloh potřebujeme skutečná řešení.
Nedopusťme, aby naše děti musely v ulicích bojovat za to, co můžeme změnit společně a demokraticky už dnes.
Michal Chalupný, místopředseda SOCDEM
Mě především děsí SOCDEM a jiní postkomunističtí levičáci!