Násilí a rabování nelze omlouvat. Pouliční nepokoje jsou ale také varováním, že část společnosti ztrácí důvěru v politiku a přestává věřit, že demokratickou cestou může něco změnit.
Francouzská situace má své vlastní příčiny. S Českem ji nelze jednoduše srovnávat.
To ale neznamená, že bychom měli přehlížet problémy, které se hromadí i u nás.
Už více než třicet let budujeme kapitalismus. Česká ekonomika se rozvíjí, ale naše mzdy stále zaostávají za západními zeměmi.
Čeští zaměstnanci vytvářejí bohatství, ale značná část zisků odtéká do zahraničí a další část se hromadí v rukou nejbohatších. Zatímco pár vyvolených miliardářů počítá miliardy, většina lidí počítá každou korunu.
O hospodářských úspěších slýcháme ze všech stran. Jen se nějak zapomínají promítat do výplat. Zato rad, že se máme víc snažit, šetřit a ještě chvíli vydržet, máme dostatek.
Ekonomika prosperuje, miliardáři bohatnou. A my si máme utáhnout opasky. Jen se obávám, že už je neutahujeme kolem pasu, ale pomalu kolem krku.
Česko příliš dlouho spoléhá na roli levné pracovní síly pro bohatší země. A už třicet let posloucháme, že když ještě chvíli vydržíme, naše děti se budou mít lépe.
Kolik generací ještě musí čekat, než se ta slibovaná budoucnost konečně dostaví?
Možná vám připadá, že to neustále opakuji. Ano, protože nechci, aby lidé uvěřili, že za nízké mzdy mohou sami, nebo že jim nezbývá než čekat, až se někdo nahoře rozhodne, že už si zaslouží přidat.
Právě proto je tu Sociální demokracie.
Aby prosazovala vyšší mzdy, silnější postavení zaměstnanců a spravedlivější podíl na bohatství, které svou prací vytvářejí.
Když ne kvůli sobě, tak kvůli svým dětem. Nesmíme jim odkázat zemi, která bude dál soutěžit především levnou prací, zatímco největší prospěch z ní budou mít jiní.
Čas na změnu tu stále je. Sociální demokracie chce prosazovat změny demokratickou cestou, aby se nespokojenost nemusela proměnit v násilí v ulicích. Místo hořících aut a rozbitých výloh potřebujeme skutečná řešení.
Nedopusťme, aby naše děti musely v ulicích bojovat za to, co můžeme změnit společně a demokraticky už dnes.
Michal Chalupný, místopředseda SOCDEM
A srovnání s dobou holých zadků kdy jsme vyjeli do světa otřískanou Karosou a za plat jsme si nekoupili ani oběd v Německu a současností kdy i důchodci létají all inclusive po světě a bída se projevuje nedostatkem parkováni na sídlištích kde asi parkují ti zlí kapitalisté je tristní a proto jsou komunisté k vidění jen tady v ÚSTR.
(18:32) Měl sis lemple za socialismu najít práci a nemusel bys teď brečet.
Těch lemlů tu bylo 15 milionů a netykat nejsme na schůzi. I prodavacka na zapade na tom byla lepe nez doktor u nas. Chcete vice prikladů?
Proč byla západní prodavačka „bohatší“ než východní doktor?
Ačkoliv lékař v ČR prošel náročným šestiletým studiem a nesl obrovskou odpovědnost, jeho plat byl v porovnání se mzdou prodavačky v SRN znehodnocen hned v několika ohledech:
1. Reálná kupní síla (Co si za to koupili):
• Prodavačka v SRN si ze svého platu (např. 2 000 DM) mohla pořídit nový barevný televizor za cca 800 DM (stál ji méně než polovinu výplaty). Zbytek peněz jí bez problému pokryl nájem, jídlo i dovolenou v Itálii.
• Lékař v ČSSR s platem 3 500 Kčs na stejný barevný televizor (např. nedostatkový Tesla Color stál kolem 12 000 až 15 000 Kčs) musel šetřit 3 až 4 kompletní měsíční platy.
Jenže my nejsme jako Francouzi. Když chtěli zvýšit věk odchodu do důchodu na 64 let, hořely ulice. U nás máme 65 a když to Fialova vláda posunula až k 67, nikdo se ani neozval.
Opět další potvrzení toho, že kapitalismus a kapitalistický režim nefunguje. Kapitalismus umí jen rozkrást a rozkrádačky, zmar a války. Příkladem budiž dnešní Česká republika s devastací a rozkladem na všechny strany kam se podíváš, kde na denním pořádku je propagace války a přípravy české agresivní války proti Východu.
Všechno souvisí se vším. V celé Evropě elity zanedbaly sociální smír a teď sklízejí ovoce. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy.
Mě především děsí SOCDEM a jiní postkomunističtí levičáci!
vrozený demokrat 🙂 🙂 🙂