Bezprostředně po tureckých prezidentských volbách vydali pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráce v Evropě a z Rady Evropy prohlášení, podle něhož měl obhajující kandidát Recep Tayyip Erdogan i před druhým kolem prezidentských voleb neoprávněnou výhodu nad svým protivníkem a kandidátem opozice Kemalem Kiliçdarogluem.
Zpravodajství státních médií i části soukromého tisku prý bylo velmi nevyvážené a zvýhodňovalo Erdogana. »Pozorovatelé zaznamenali, že mnoho stanic nesplňovalo zákonnou povinnost podávat nestranné zpravodajství o kampani a poskytnout rovné příležitosti oběma kandidátům,« stojí v prohlášení. Podobné výtky prý pozorovatelé vyjádřili i po prvním kole a vyzvali k jejich nápravě.
Ani náhodou nemíním závěry pozorovatelů posuzovat, nebyl jsem tam a výstupy místních médií mohu jen stěží hodnotit. Navíc příliš nepochybuji, že si je Erdogan dovedl ošéfovat. Na druhou stranu jsem ale nemohl nevnímat ani ten obrovský zájem takzvaného svobodného a demokratického Západu o zvolení jeho protikandidáta. A že se ten zájem také patřičně odrazil v materiální i jiné podpoře turecké opozice, je nasnadě. Ale opakuji, nebyl jsem tam, a tak nebudu prohlášení pozorovatelů rozporovat.
Za to jsem ale byl při našich posledních prezidentských volbách a stejně jako celý národ jsem byl prokazatelně vystaven neskutečné masáži hlavních tuzemských médií v čele s veřejnoprávními, v tomto případě ve prospěch vládního kandidáta (neustálé ujišťování, že nebyl vládní, snad nikdo svéprávný nemohl brát vážně). Tady přitom už nešlo jen o jakousi nevyváženost, ale o čistokrevnou jednostrannost.
Může mi tedy někdo vysvětlit, proč se alespoň trochu podobné prohlášení pozorovatelů neobjevilo i v souvislosti s prezidentskými volbami u nás?
Ivan Cinka
Diskuze je uzavřena.