A co dál, pane prezidente?

Prezident Pavel stupňuje své obmyslnosti vůči vládě. Připomeňme si, že tyto jeho obmyslnosti a chování hlavního opozičního lídra se projevují již od počátku existence vlády A. Babiše. Česká parlamentní opozice, včetně hradní skupiny seskupené kolem nikým nevolených Koláře, Žantovského a Dobrovského, se prostě nesmířila s volební porážkou stran české pravice v podzimních sněmovních volbách.

Řekněme otevřeně, že porážkou zcela zaslouženou. Fialova vláda neználků, neschopů a všeho schopných projevila po čtyři roky své existence kolosální neschopnost řídit stát. Mj. uvrhla zemi v letech 2022 a 2023 do historicky nejvyšší inflace (až 30 % v souhrnu dvou let) v mírových časech. Kromě toho tato vláda jen plnila příkazy svých »nadřízených« z Bruselu a v té době také z Washingtonu a od jeho Deep Statu. Výsledkem byl za 4 roky o 1 bilion 200 miliard zvýšený státní dluh. Ano, za pouhé čtyři roky…

A vyhrocená společenská atmosféra. Této nechutné atmosféře nahrávalo také to, že všichni, kdo projevovali byť jen mírně opoziční názory a pochybnosti nad chaotickým a bezkoncepčním směřováním Fialovy vlády byli nálepkováni a dehonestováni. Tu jako ruští trollové, dezoláti a tak dále. Nechce se mi všechny ty nechutné urážky, jež lepili na řádné občany jako vignety na láhev vína vládní činitelé a jejich pomocníci z řad médií, opakovat. A bohužel se na tomto fašizujícím honu podílela také část zblblé české veřejnosti. Tato kávová sedlina sama sebe stylizovala a drze stále ještě stylizuje do pozice svědomí národa. A jakýchsi lepšolidí. Národ tím dokázali neuvěřitelným způsobem a možná navždy rozdělit na dvě části. Jak se ukázalo v podzimních volbách, tak většina národa nepodporuje tuto zhoubnou politiku. I nyní si strany seskupené kolem hnutí ANO Andreje Babiše udržují v průzkumech veřejného mínění velmi slušnou a zřetelnou převahu nad opozicí.

Útoky na některé činitele vládní administrativy, jako jsou A. Babiš, P. Macinka a F. Turek či nově O. Klempíř a nebo setrvale Tomio Okamura, jsou každodenním chlebem mainstreamových zkorumpovaných mediálních šmoků.

Ve sporech o zasedací pořádek na summitu NATO v Ankaře nešlo ani tak o trapnou přetahovanou, zda si prezident bude moci dát do nosu na večeři lídrů zemí NATO anebo si dá do nosu v místní luxusní hotelové restauraci. Jde doslova o další směřování Českého státu.

Výzvy přicházející např. od předsedy ODS, aby vedoucí činitelé vlády na summitu NATO podpořili každoroční »půjčku« 70 miliard eur Ukrajině a tedy nekonečné pokračování války v této nešťastné zemi, jsou nepochopitelné. Tato půjčka na věčné časy by byla opakována až do úplné finanční sebedestrukce evropských zemí NATO. Tedy těch zemí, které budou ochotny na tento šílený návrh přistoupit. Samozřejmě, že zejména američtí zbrojaři se už těší… A stejně tak se těší majitelé zlatých či jiných luxusních záchodů na Ukrajině na to, jak si část těchto peněz každoročně budou odsypávat ve svůj prospěch. A pokračování války bude znamenat také pokračování »prezidenta« Zelenského v jeho funkci. V té je vlastně už více než rok jako nezvolený prezident, prezident bez mandátu a tedy uzurpátor moci a diktátor. Tento právní stav na Ukrajině vyvolává velké otázky, ale zejména by nebylo dobré pokračovat v krveprolití. A pokud se Ukrajině nezastaví přísun peněz na patrony a eventuálně také přísun dalších nových zbraní, nebude mír.

Zdá se, že prezident Putin a Rusko vyslali nyní summitu NATO jednoznačné zprávy. Kyjev hoří jasným plamenem. Výčet průmyslových závodů a dalších významných objektů v hlavním městě Kyjevě je bezprecedentně dlouhý. Nejsmutnější byl ovšem zásah skladiště s kazetovou municí a municí obohacenou uranem. Až se tomu nechce věřit, že v civilizovaném světě by mohla existovat vláda, která by ve svém hlavním městě připustila skladování takové hrůzy.

Je také zřejmé, že proti ruským balistickým raketám nemá ukrajinská protiletecká obrana vhodné prostředky na jejich likvidaci. Kromě toho se zdá, že Rusko je odhodláno v této kampani, kterou vlastně velkohubě odstartoval prezident Zelenský vyhlášením kampaně za 40denní zvrat ve válce, vojenskými prostředky konflikt rozhodnout.

Ukrajinci budou nuceni stáhnout z fronty prostředky protiraketové ochrany, které chrání ukrajinská vojska, ke Kyjevu. A tím budou ukrajinská vojska snadným terčem ruských raketových útoků. Zdá se, že ruská armáda nyní útočí na všech částech fronty.

To, co chce centrála NATO, tedy abychom cálovali kromě jiného ještě několik desítek miliard Kč každoročně, je nereálné. Těmito penězi bychom přispěli na válku na Ukrajině. A ještě k tomu každoročně dalších 400 miliard korun na zbrojení a související výdaje, dosažených ve státním rozpočtu ve velice blízkém čase. To by v podstatě zničilo českou ekonomiku a sporé výhonky sociálního státu v naší zemi. Každá pátá koruna příjmů státního rozpočtu by totiž šla na válečné účely. Z toho by vyplynulo tragické omezení všech služeb státu. Školstvím počínaje a veřejnou dopravou či výstavbou dálnic, přes další výdajové kapitoly rozpočtu státu, až zdravotnictvím konče.

Vláda musí tuto situaci vysvětlit velmi trpělivě našim spoluobčanům, aby jim bylo jasné, o co tu jde. Podle mého názoru k zajištění plné obranyschopnosti státu zcela postačí vydávat na zbrojení 2 % z českého státního rozpočtu. Jakákoliv částka navíc bude znamenat omezení mimo jiné také sociálních služeb. Nevím, jestli je to to, co chce současná parlamentní opozice, ale věřím, že to vláda Andreje Babiše nechce. A to je důležité a tímto směrem musí pokračovat také nesmiřitelný konflikt s prezidentem, který je hlavní postavou opozice. Odhalovat jeho pravé záměry a jeho nebezpečné podléhání nejbližším našeptávačům, kteří přicházejí tu s myšlenkou astronomického navyšování vojenských výdajů a vojenské podpory Ukrajiny. Příště zase s urychlením zavedením eura. Jindy zase s federalizací Evropy, s čímž souvisí také jimi požadovaná ztráta veta České republiky v EU. To by prakticky změnilo naší zemi v ubohou provincii Evropské unie. Provincii, která má jen velmi omezenou státní suverenitu a omezené možnosti rozhodování o svých záležitostech. Takovým státem bylo České království v době vlády Habsburské dynastie. Vše důležité ve státě bylo řešeno z Vídně. Vídeň a její monumentální stavby a bulváry byly do značné míry postaveny z českých peněz, ale také z velké části českýma rukama. Rukama českých dělníků, tedy zedníků a dalších stavebních profesí.

Chceme omezenou suverenitu státu, tak jako za časů Brežněvovy doktríny? Já tedy ne a o tom musí Babišova vláda přesvědčit národ. Tak, aby v příštích volbách propadl nejdříve prezidentský kandidát Pavel. A poté za další dva roky, aby propadla současná parlamentní opozice ve volbách do Sněmovny.

Jiří Paroubek