Změnu klimatu neodvrátíme tím, že zničíme evropský průmysl a zatížíme peněženky občanů, říká nový europoslanec Antonín Staněk

Novým europoslancem za Českou republiku je Antonín Staněk (Přísaha), který nahradí v EP zvoleného českého poslance Filipa Turka (Motoristé sobě). V rozhovoru pro iportaL24.cz bývalý ministr kultury prohlásil, že svůj mandát přijímá s pokorou jako novou výzvu. »Evropská unie by se měla vrátit ke svým kořenům, snížit byrokracii, výrazně omezit vliv nevolených orgánů a institucí a zaměřit se na podporu volného pohybu osob, zboží a kapitálu,« říká mj. Staněk.

Jak se těšíte na angažmá v evropském parlamentu? Kalkuloval jste s touto variantou již před volbami?

Mandát europoslance přijímám s pokorou a také jako novou výzvu. Jsem podstatou »člověk politický«, a navíc i ve svém pedagogickém a odborném působení se věnují otázkám evropských dimenzí a identity.

Tušil jsem, že při splnění mnoha podmínek, na které jsem osobně neměl vliv, by se to mohlo stát, ale veškerou svou energii jsem soustředil na volební kampaň pro sněmovní volby.

Co říkáte na překotnou politickou kariéru Filipa Turka, kterého v EP střídáte a s nímž jste se potkal v kampani do eurovoleb? Jak jej vnímáte coby potenciálního ministra zahraničí?

Politická kariéra Filipa Turka se nastartovala během volební kampaně do Evropského parlamentu a akcelerovala jeho fenomenálním ziskem preferenčních hlasů (získal jich 152 196, což představovalo bez čtyř setin 50 procent). Také jako europoslanec byl viditelný v klíčových výborech pro realizaci volebního programu Přísahy a Motoristů.

Filip Turek má schopnost mobilizovat určitou část veřejnosti, to je jeho silná stránka, a má i silné ideové ukotvení. Určitým handicapem, se kterým se bude muset vyrovnat, je nedostatek zkušeností z diplomacie, ale předpokládám, že s jeho schopností čelit novým výzvám by to nemusel být problém.

Jak moc velkým zklamáním pro vás byl volební výsledek Přísahy? Čemu to přičítáte především?

Nemá smysl si nalhávat, že výsledek 1,07 % není drtivým neúspěchem. Určitým varovným signálem, který naznačoval, že občané nedůvěřují roztříštěným silám v malých politických subjektech, byly volby do krajských zastupitelstev v červnu 2024. Přísaha v nich postavila samostatné kandidátky v 10 krajích a získala celkem 1,98 %, přičemž nikde se ani nepřiblížila k 5% hranici! Bylo jasné, že jedinou cestou k úspěchu ve sněmovních volbách, bude nějaká forma spolupráce s jiným vhodným subjektem. To se bohužel nepodařilo a důsledek už známe.

Čemu se hlavně chcete v Evropském parlamentu věnovat?

Již během loňské volební kampaně jsem jako trojka za Filipem Turkem a Nikolou Bartůšek hovořil o tom, že mou prioritou by v Evropském parlamentu byla práce ve výboru pro kulturu a vzdělávání (CULT), což zůstává i jako moje současná priorita. A to nejen s ohledem na skutečnost, že jsem v letech 2018 – 2019 byl ministrem kultury a jako docent působím na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale také proto, že Česká republika v tomto výboru nemá v aktuálním volebním období své zastoupení. Současně si uvědomuji i to, že je vhodné navázat a pokračovat v práci ve stávajících výborech, které se podařilo pro Přísahu a Motoristy získat Filipu Turkovi.

Je pro vás frakce Patriots for Europe tou ideální? Jak hodnotíte politiku Viktora Orbána či Herberta Kickla?

S ohledem na konstruktivně kritický (eurorealistický) pohled Přísahy a Motoristů na Evropskou unii a orientaci ostatních frakcí v tomto volebním období považuji členství ve frakci Patriots for Europe za nejlepší možné.

Viktor Orbán je premiérem Maďarska a předsedou nejsilnější maďarské parlamentní strany. Nemusím se všemi jeho vnitropolitickými kroky souhlasit, ale nevidím jediný důvod je komentovat, jde o maďarskou vnitřní politiku. Pokud jde o jeho postoje v rámci EU, pak jde opět o suverénní politiku suverénního státu a je třeba ji takto vnímat.

Herbert Kickl je bývalý rakouský ministr vnitra v letech 2017 – 2019. Jeho názory jsou bezesporu radikálnější v otázce setrvání Rakouska v EU, muniční podpory Ukrajiny nebo Green Dealu. Je nyní předsedou Svobodné strany Rakouska, která oficiálně odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu.

Přísaha není pro vystoupení z EU, ale pro její reformu. Co je v tomto směru pro vás klíčové? A co vám na Unii nejvíce vadí?

Ano, vystoupení z Evropské unie rozhodně nepodporuji z kulturně-historických a hlavně ekonomických důvodů, protože České republika je exportní zemí a velká část naší produkce míří do členských států EU. Vystoupení by tak pro nás bylo ekonomickou sebevraždou.

Evropská unie by se měla vrátit ke svým kořenům, snížit byrokracii, výrazně omezit vliv nevolených orgánů a institucí a zaměřit se na podporu volného pohybu osob, zboží a kapitálu, při zvýšené ochraně vnějších hranic EU před nelegální migrací. Snaha federalizovat EU salámovou metodou a omezovat národní státy je to, co Unii staví v očích občanů do špatného světla. Rozhodně je potřeba se vrátit ke klíčovému mottu Evropské unie: »Jednotná v rozmanitosti«, které poprvé zaznělo v roce 2000. Přesně vystihuje její základ – jednotně budujeme mír a prosperitu, ale každý s sebou přinášíme své rozdíly – ať už kulturní, jazykové či jiné.

Osobně říkám důrazné NE snaze omezovat právo veta a migračnímu paktu v aktuální podobě.

Přísaha v koalici s Motoristy hodně kritizovala Green Deal, nyní je na paškále, když už jste šli každý zvlášť, hlavně ETS 2. Přehání to Evropa s ochranou životního prostředí? A jak to dělat efektivněji?

To je otázka, na kterou nelze odpovědět stručně. Je nepochybné, že dochází ke změně klimatu a naše planeta se otepluje. Svůj vliv na tento proces má zcela jistě i člověk, ale tuto změnu rozhodně neodvrátíme tím, že zničíme evropský průmysl a zatížíme peněženky občanů dopady dalších emisních povolenek. Existuje celá řada kroků, které mohou přinést zlepšení životního prostředí a nemusí s sebou přinášet kolaps evropské ekonomiky, a na ty je třeba soustředit pozornost.

Jaký je váš postoj k dalším sankcím vůči Ruské federaci? Kritici upozorňují, že nefungují…

Pro kvalifikovanou a věcnou odpověď mi v tuto chvíli chybí znalost konkrétního obsahu případného nového souboru sankcí a podrobná analýza dopadů stávajících balíčků sankcí vůči Ruské federaci tak, abychom se nepohybovali jen v rovině dohadů a výkřiků.

Jaké má vlastně řešení válka na Ukrajině? Napadá vás nějaké aktuální, nebo to bude ještě běh na dlouhou trať?

Jen nelida by nesoucítil s napadenou Ukrajinou, ale jednoznačně upřednostňuji a podporuji intenzivní diplomatickou aktivitu a diplomatická řešení konfliktu. Jejich cílem by mělo být rychlé dosažení dlouhodobého příměří, případně trvale udržitelného míru tak, aby se zabránilo dalším územním ztrátám Ukrajiny a zbytečným ztrátám na lidských životech. Bohužel neumím předpovědět, jak dlouhá cesta k těmto cílům ještě povede.

Jak hodnotíte vývoj ve vaší bývalé straně ČSSD, resp. SOCDEM? Proč podle vás před čtyřmi lety vypadla ze Sněmovny?

Sociální demokracii jsem v poklidu opustil po skončení mého poslaneckého mandátu v roce 2021. Odklánění se od tradičních sociálně demokratických idejí a prosazování sociálně-ekonomického populismu pro mě bylo nepřijatelné.

Myslím si, že právě toto směřování odradilo její voliče a letošní spojení s hnutím STAČILO! bylo rozhodnutím, které dle mého názoru SOCDEM nenávratně poškodilo.

Co je pro vás jako bývalého ministra největším problémem české kultury?

Ani tato otázka není na stručnou odpověď. Česká kulturní politika má řadu kvalit, ale zároveň dlouhodobě naráží na strukturální slabiny. Dá se říci, že největší problém není jediný, ale je to propletenec několika zásadních neduhů, které se vzájemně posilují. Česká kulturní politika trpí nejasnou vizí, podfinancováním, byrokracií a nízkou politickou vahou. Chybí strategie, stabilní podpora i flexibilita, což brzdí rozvoj kultury a její společenský význam.

Mluví se hodně o České televizi, Českém rozhlasu a ČTK, případně o jejich sloučení. Byl byste pro slučování veřejnoprávních médií?

Sloučení České televize, Českého rozhlasu a ČTK je velmi citlivé téma. Může mít své výhody v podobě případných úspor, silnější vyjednávací pozice a možné modernizace správy jednotné instituce. Proti tomu stojí značná rizika – ohrožení redakční nezávislosti, zánik různorodosti médií, složitá integrace organizací s odlišnou kulturou a zákonnými rámci. Celkově bych tedy řekl, že bez jasné koncepce a garancí nezávislosti by šlo o riskantní krok s potenciálně negativním dopadem na pluralitu a kvalitu veřejnoprávního vysílání. Osobně bych byl proti. Naopak jsem pro důslednější kontrolu financování těchto institucí prostřednictvím NKÚ.

Jsou veřejnoprávní média nestranná? Ať už odpovíte jakkoli, prosím o odůvodnění…

Veřejnoprávní média v ČR se obecně snaží být nestranná a mají k tomu jasná pravidla i kontrolní mechanismy. Ale problémy existují. Občasná nerovnováha v prostoru pro různé politické názory (například v debatách, publicistice či výběru témat); subjektivní vnímání nestrannosti, kdy část veřejnosti má pocit, že média nadržují »liberálnímu« pohledu, jiní je vnímají za příliš zdrženlivá apod. Medializované politické tlaky na Radu ČT (i dalších médií) mohou ovlivňovat důvěru, i když ne nutně vysílaný obsah. Klíčové je posílit transparentnost (hlavně ve financování), redakční nezávislost a kvalitní, profesionální žurnalistiku.

Petr Kojzar