Naši předkové znali (podobně jako současní odborníci) vlastnosti jednotlivých druhů dřevin a jejich částí v závislosti na stanovišti. Tedy – kde stromy rostly v době jejich kácení. Například věděli, že dřevo těžené koncem roku má větší hustotu a je mnohem trvanlivější než dřevo těžené na jaře. My, běžní uživatelé dřeva, to těžko poznáme, pokud jsme u kácení stromů přímo nebyli.
Dnes se budeme věnovat především palivovému dřevu. Vězte, že trvanlivost dřeva a například i jeho odolnost proti dřevokazným houbám, ovlivňuje obsah vody a objem vzduchu v něm. Čerstvá kulatina obsahuje více než 30 procent vody. Při volném uložení řeziva na vzduchu obsah vody postupně klesne až na 15 procent. Při prudkém vysoušení se dřevo vlivem nerovnoměrného obsahu vody bortí a praská. Proto je nikdy nesušte na slunci.
Palivové dřevo a jeho správné uskladnění na venkově i venkovních chalupách patřících »měšťákům« je důležité! Nejvyšší výhřevnosti totiž dosáhne správným vysušením, kterého dosáhnete kvalitním uskladněním, nejlépe pak ve vlastním dřevníku. Na venkově takové, totiž bezvadné dřevníky, staré i několik desítek let, můžete vidět.
Jsou postaveny ve volném prostoru, vzduch do nich má přístup ze všech stran. Jejich rozměr vychází z objemu dřeva, které majitel spálí v průběhu roku.
Jeho podstava nedovoluje dřevu ležet při uskladnění na zemi nebo dlažbě, v nejhorších případech přímo na hlíně. Ideální je, když je dřevo ukládáno (na hranolech či starých paletách) 100 až 150 mm nad podkladem. Aby dřevo bylo odvětrávané odspoda.
Konstrukce dřevníku, řekněme – optimální, je z dřevěných latí nebo trámků, které – pravda – časem mohou podlehnout povětrnostním podmínkám. Ale na správném místě (v závětří) a se stříškou umožňující stékání dešťové vody, natřené ochranným nátěrem, vydrží i desítky let.
Nejlepším způsobem přípravy palivového dřeva je naštípat dřevo na požadovanou velikost (délku) do krbu, kamen či kotle ihned po kácení, protože se štípe lépe než suchý (tvrdý) špalek a uložit na provětrávané místo, ano, do dřevníku. Nařezané a případně i nasekané palivové dřevo můžete koupit již hotové. V tom případě nechejte naštípané dřevo naházené na »kopici« a až začne dřevo osychat, oschlé kusy dřeva uskladňujte buď do hranic (třeba kolem oken domu na závětrné straně), nebo do dřevníku. Vždy ale nejméně 100 až 150 mm nad zemí, čím výše, tím lépe! Můžete je ukládat i ve dvou řadách za sebou, ale vždy tak, aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Pokud dřevo naštípejte a vyrovnejte do hranice, skrze kterou nebude dobře procházet vzduch; může se stát, že začne pod vlivem vysoké vlhkosti plesnivět. Je tedy důležité zajistit prostor pro cirkulaci vzduchu a dřevo dobře větrat.
Pokud vytvoříte vhodné nebo ideální podmínky pro odvod vlhkosti, palivové dřevo vyschne mnohem dříve. Jestli to podmínky umožní, rovnejte hranice (třeba oblíbeně – kolem oken) maximálně ve dvou až třech řadách a nesnažte se využít každou skulinu. Čím více mezer mezi dřevem v hranici tím lépe. Hranici umístěte, ne úplně ke zdi. Pokud dřevo vyskládáte do volného prostoru, kdy budou všechny boky hranice otevřené, je to ideální. Nezapomeňte ale na stříšku aby voda při dešti nezatékala do hranice. Pokud »boky« uzavřete, dřevo se »zapotí« a začne plesnivět.
Dejte dřevu čas! Když už máte vyskládané v dřevníku, nechte je alespoň rok vyschnout. Vězte, že ideální čas k vysychání například tvrdého dřeva je tři roky! Během skladování je výhodné zásoby palivového dřeva zvětšovat. Odebírat dřevo proschlé a z druhé strany hranice doplňovat dřevo čerstvé. A jak zjistit správnou vlhkost dřeva?
Když dáte polínko do igelitového sáčku, kterému uzavřete přístup vzduchu zašněrováním nebo zauzlováním hrdla, nesmí se do druhého dne stěny sáčku orosit. Pokud je druhý den sáček stále suchý, dosáhli jste ideální kvality palivového dřeva a bez obav ze zanesení komína můžete tímto palivem topit. V dnešní době energetické krize se každá taková »maličkost« hodí a vyplatí…!
(jan)