Pozastavení práva na azyl je v Evropské unii prozatím stále pouze na úrovni diskuse, ale vlastenecké síly do popředí postavily svou politiku uzavírání evropských hranic a zrušení azylového režimu. Ve spojení se středopravicí se očekává, že v blízké budoucnosti dojde ke komplexní změně imigrační politiky.
Samotná možnost však již vyvolává silné reakce u některých politiků a aktérů establishmentu, kteří stojí v popředí evropského azylového systému – vnucování masové migrace a kulturní »buněčné kaše« globalizace proti vůli lidu.
Začátkem tohoto měsíce předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu o stavu Unie navrhla vytvoření nouzového mechanismu, který by mohl připravit cestu k pozastavení práva na azyl – opatření, které již některá evropská hlavní města podpořila tváří v tvář značnému společenskému tlaku na řešení nelegální imigrace.
Navrhovaný rámec je reakcí na krizi v Ceutě po masovém vstupu 82 000 nelegálních migrantů z Maroka na konci července. Několik tisíc lidí je stále ve španělské enklávě a čeká na posouzení svých žádostí.
Radikální změna v migrační politice
Pozastavení tohoto práva by znamenalo radikální změnu stávající migrační politiky. Podle současných pravidel má každý cizinec v zemi EU právo požádat o azyl bez ohledu na to, jak se do Unie dostal, přičemž každá žádost je posuzována individuálně. Změna této zásady by mohla umožnit »kolektivní návraty«, kdy by osoby byly vyhoštěny z EU bez ohledu na jejich osobní situaci.
Von der Leyenová uvedla, že nouzový mechanismus bude aktivován pouze »na základě přesně definovaného souboru kritérií a umožní »časově omezenou a přesně definovanou flexibilitu v běžných postupech«.
Debata, která byla znovu rozpoutána
Masový vstup nelegálních imigrantů do Ceuty vyvolal širší debatu o právu na azyl. S rozvojem krize několik zemí požádalo o mimořádnou schůzku, zatímco Itálie dokonce na měsíc znovu zavedla kontroly na svých vzdušných a námořních hranicích se Španělskem, což ovlivnilo volný pohyb v rámci schengenského prostoru.
Zároveň některé země již v minulosti dočasně pozastavily azylové řízení. Řecko pozastavilo vyřizování žádostí o azyl na jeden měsíc v březnu 2020 a znovu na tři měsíce v červenci 2025 po prudkém nárůstu příjezdů po moři z východní Libye.
Polsko zavedlo podobné opatření v březnu 2025 pro migranty překračující hranice z Běloruska, a to na vrcholu migračních toků z Ruska a Běloruska. V obou případech národní parlamenty dočasné pozastavení schválily a Evropská unie proti tomuto opatření nevznesla námitky. Když k prvnímu případu došlo, Ursula von der Leyenová toto opatření nekritizovala. Během návštěvy hranic s Tureckem, která vyvolala politické reakce, dokonce Řecko označila za »štít Evropy«.
»Na základě jeho historie bychom měli očekávat mechanismus, který by členským státům umožnil pozastavit azyl, kdykoli se domnívají, že jejich hranice jsou pod tlakem,« řekl pro Euronews Iftach Cohen, spoluředitel nevládní organizace Front-Lex. Von der Leyenová minulý týden uvedla, že EU »bude vždy dodržovat své hodnoty a základní práva« a zároveň chránit své vnější hranice.
Konsenzus středopravice
Vyhlídka na přísnější reakci na masivní a náhlé migrační toky nachází pozitivní odezvu u části evropské středopravice a vlastenecké pravice, protože vyjadřuje požadavek mnoha sociálních skupin, které vidí, jak se jejich země transformuje tolerancí k islámu a distancováním se od evropských kulturních základů.
Dánská premiérka Mette Frederiksenová a finská ministryně vnitra Mari Rantanenová vyzvaly k přísnějším opatřením na ochranu vnějších hranic, zatímco předseda Evropské lidové strany Manfred Weber spojil tyto události s potřebou účinnější kontroly nelegální migrace.
Tato prohlášení se ne všechna výslovně vztahovala k pozastavení azylu, ale jsou součástí širšího politického hnutí, které požaduje větší flexibilitu států v reakci na mimořádné migrační tlaky. Zastánci přísnějšího přístupu se domnívají, že dočasný a jasně definovaný nouzový mechanismus by mohl působit odstrašujícím způsobem v případech masového příchodu nebo instrumentalizace migrace ze třetích zemí a dát národním vládám větší prostor k ochraně vnějších hranic.
Tento posun se odrazil i v Evropském parlamentu, kde bylo 17. září přijato usnesení o krizi v Ceutě a Melille poměrem hlasů 339 pro, 225 proti a 16 se zdrželo hlasování s podporou EPP a pravicových stran, které vyjádřily znepokojení nad politikami, které jsou považovány za faktor přitahující nové migrační toky, a odsoudily instrumentalizaci nelegální migrace.
Ioannis Sideropulos
Já bych tak optimistický nebyl!