Svátek svatého Martina, připadající právě na 11. listopadu, patří k nejživějším podzimním tradicím v Česku. Zakončuje zemědělský rok, otevírá dveře zimě a dodnes spojuje lidovou symboliku, gastronomii i staré pranostiky. Ačkoli si většina lidí vybaví především svatomartinskou husu a mladé víno, kořeny těchto zvyků sahají mnohem dál — do středověkého hospodářského cyklu i legend o oblíbeném světci.
Legenda o Martinu a hlasitých husách
Základní příběh je dobře známý: Martin z Tours, skromný a mezi lidmi nesmírně oblíbený mnich, se měl v 4. století stát biskupem. Považoval to za příliš velkou poctu, a tak se schoval do husníku. Husy ho však svým kejháním prozradily a Martin byl nakonec jmenován. Odtud se vyvinul zvyk péct na jeho svátek husu — v českých zemích jeden z nejsilnějších gastronomických symbolů podzimu.
Husa však nebyla jen připomínkou legendy. Ve středověku byl Martinův den dnem zúčtování, kdy se platily dávky vrchnosti a končil hospodářský rok. Jednou z typických »naturálních plateb« byla právě husa. Lidé ji tedy nejedli jen kvůli příběhu, ale protože to byl tradiční pokrm přinášející symbol hojnosti a závěr sklizňového období.
Dodnes se servíruje tradiční menu: husí kaldoun nebo silný vývar, pečená husa s knedlíkem a zelím, ale i další krajové varianty. V některých oblastech se dochovaly zvyky, kdy první ochutnávku masa dostával hospodář jako symbol štěstí pro příští rok.
Mladé víno a jeho specifika
Tradičním společníkem husy je svatomartinské víno, první víno nového ročníku. Jde o mladé, svěží víno, které se začíná vyrábět hned po vinobraní a do lahví míří už na začátku listopadu. Oproti klasickým vínům neprochází dlouhým zráním — jeho kouzlo spočívá v lehkosti, ovocitosti a svěžím charakteru, který odráží kvalitu daného ročníku.
Zavedení moderní značky »Svatomartinské« v roce 2005 sjednotilo pravidla výroby i kvality a pomohlo obnovit tradici, která byla v 19. století v moravských vinařských obcích běžná. Aby mohlo víno nést označení »Svatomartinské«, hodnotí se aroma, chuť, vyváženost i barva.
Vyrábí se ze specifických odrůd:
* bílé – Müller Thurgau, Veltlínské červené rané
* růžové – Modrý Portugal, Svatovavřinecké
* červené – Modrý Portugal, Svatovavřinecké
Historické kořeny svátku
Kult sv. Martina patří k nejstarším v Evropě. Na českém území se objevil už v 10. století a tehdy vznikly i první kostely nesoucí jeho jméno. Martin byl nejen patronem chudých, ale i vojáků — díky své minulosti legionáře — a také vinařů, protože jeho svátek přichází v době, kdy končí všechny důležité práce na vinici.
V západní Evropě byl Martinův den vnímán jako přelom ročních období. Zde se také zrodila tradice pečené »Martinsgans«, která přetrvala v Německu i Rakousku dodnes. Ve Francii se už od středověku jedl pečený vodní pták v podobný čas. V českých zemích se navíc držely i trhy spojené s nástupem služebnictva na zimní práci.
Martin na bílém koni a další pranostiky
Jedna z nejznámějších pranostik říká: »Na svatého Martina bývá bílá peřina.« Martin na bílém koni tedy symbolizuje příchod prvního sněhu. I když počasí bývá v současnosti méně předvídatelné, historická pozorování ukazují, že kolem poloviny listopadu se skutečně často objevuje první studená fronta.
Další pranostiky varovaly hospodáře před přicházející zimou:
»Svatý Martin přijíždí na bílém koni, ale někdy přijede na hnědém.«
»Martin-li po ledu chodí, zima dlouho se brodí.«
Lampionové průvody: moderní, ale oblíbená tradice
Ačkoliv dnes bývají lampionové průvody pevnou součástí oslav, nejde o původní český zvyk. K nám se rozšířily až ve 20. století z německých zemí, kde měly charitativní a komunitní charakter. Dnes jsou spíše rodinnou podívanou a připomínkou začínajícího předvánočního času.
Svatý Martin je zkrátka svátkem plným chutí, legend, symboliky i historie. A i když se mnoho zvyklostí během staletí proměnilo, spojení husy, mladého vína a očekávání prvního sněhu dodnes dokáže spojit tradici s moderním požitkem. Každý rok tak 11. listopadu symbolicky uzavírá podzim a otevírá brány zimě — ať už opravdu přijede »na bílém koni«, nebo jen připomene staré české pranostiky.
Marcela Špičková
FOTO – autorka a festival Svatomartinské slavnosti a pečená husa