Nesouhlasil jsem se spoluprací se SOCDEM, ale třeba mě mile překvapí, říká lídr STAČILO! v Pardubickém kraji Roman Roun

Na tiskové konferenci v Praze vypadali všichni zástupci hnutí STAČILO! a kandidujících stran jednotně. Především dohoda se SOCDEM však rozhodně nebyla bez mráčků. Tiskový mluvčí KSČM a lídr v Pardubickém kraji Roman Roun dokonce v rozhovoru pro iportaL24.cz přiznává, že byl proti tomuto »sňatku«. »Obětí této spolupráce se stala Petra Prokšanová. Ona je autorkou značky STAČILO!. Bez ní by neexistovala,« prozrazuje Roun exkluzivně o nynější dvojce v Praze, jež bude nově »krýt záda« lídryni Janě Maláčové…

Pamatuji si, že jsem se na to ptal Jiřího Ovčáčka, když byl ještě Miloš Zeman prezidentem. Jak moc velkou svobodu máte ve vyjádřeních pro tisk, případně v úpravě stanovisek a tiskových zpráv? Musíte vše konzultovat s Kateřinou Konečnou, případně s někým dalším z vedení strany?

Mám tu úžasnou moc, že to nemusím konzultovat. Dostanu novou informaci, kterou si můžu upravit, jak chci. A v případě, že třeba Komunistická strana Čech a Moravy vydává stanovisko, tak si ho můžu i upravit, což je super. Protože já jsem byl v minulosti vždycky zoufalý z toho, když politici tvořili tiskové zprávy. To bylo příšerné. Naštěstí už to je historie a já mám dostatečnou důvěru a tedy i volnou ruku.

A nestalo se někdy, že jste onu volnou ruku použil a pak jste za to byl pranýřován?

Přemýšlel jsem o tom zrovna nedávno, protože tuto práci dělám přes tři roky. Předtím jsem pracoval pro umělce a teď více než tři roky funguji jako politický tiskový mluvčí, a možná tomu nebudete věřit, ale nikdy jsem žádný průšvih neudělal. Možná se stalo, že jsem poslal tiskovou zprávu o něco později, což se stát může, protože pořád se něco děje a vy to musíte řešit. Ale že bych něco vypustil špatně, to asi ne. Nebo že bych dostal vynadáno – nebo jak jste to formuloval, to ne, to se snad nestalo. Nevím o tom.

Čím se především liší práce pro umělce od té pro politickou stranu?

Především v tom, že jsem komunista. Tudíž si dávám dost záležet na tom, abych s danou informací souzněl. Kdežto u umělců jsem si musel na to, že s tím souzním, jen hrát. Spoustu věcí jsem tam psal, ale když jsem vydal tiskovou zprávu nebo něco komentoval za daného umělce, tak jsem občas musel lhát a tvrdit, že dotyčný je ta jediná správná, dobrá, pravdomluvná a geniální osobnost (smích). U většiny umělců, které jsem zastupoval, to ale byla pohodová práce, na kterou rád vzpomínám.

Naopak u politické strany bych velmi polemizoval s informací, s kterou nesouhlasím.

Čili abych to shrnul – tiskové zprávy, které vydávám, nebo komunikace za KSČM, jsou něčím, s čím se většinou naprosto ztotožňuji. Kdežto u umělců to tak vždy nebylo.

To znamená, že kdyby vás chtěly najmout SPOLU nebo STAN, dal byste jim košem?

Ano, to bych opravdu dělat nemohl! Ani náhodou. To by byl velký problém. Radši bych šel prodávat někam na tržnici okurky (smích).

Pracoval jste pro řadu známých umělců, v čele s Martinem Dejdarem či Lucií Vondráčkovou. Znáte prostředí takzvaného showbyznysu, a proto mě bude velmi zajímat vaše vysvětlení toho, proč se většina jeho představitelů angažuje tak viditelně provládně, ale i probruselsky…?

Já jsem byl nedávno v předvolební debatě Českého rozhlasu v Karlových Varech, v rámci festivalu, a tam jsem způsobil velký rozruch, protože jsem se velmi ostře ohradil proti statusu umělce. Ten je nešťastný už jen tím názvem.

Já si umělce rozděluji. Nemám vůbec žádný problém s umělcem, který je specifický v tom, že dělá nějakou činnost, jež je neobvyklá a slouží k reprezentaci značky Czech Republic ve světě. Typickým příkladem jsou umělečtí skláři. Tam je to v pořádku.

Ale já mám problém s umělci, kteří jsou takzvaně VIP jenom proto, že poskytují rozhovory bulvárním médiím a že berou každou stupidní komerční záležitost. Kdežto o skutečných umělcích vlastně nic nevíte, protože v médiích o nich není zmínka. Jdete do divadla a najednou máte před sebou úžasnou osobnost a nechápete, jak je možné, že jste ji nikdy předtím neviděl.

To jsou ti páni herci. To jsou umělci s velkým U! A to já uznávám. Naopak nesnáším, a nechci jmenovat, ty lidi, kteří se zviditelňují stupidními fotkami pro bulvár a jenom proto, aby byli »in«.

Dobrá, ale vrátím se k otázce – proč tedy umělci, nebo rádoby-umělci, chcete-li, jdou vládě na ruku a de facto jí slouží v každé situaci?

Protože je neživí honoráře v divadle, které jsou i v dnešní době hrozně nízké, ale komerční akce. Oni pracují pro nadnárodní korporace a velké firmy, kterým moderují večírky za 300, 400 tisíc korun za večer. Přece si je nerozhádají! Představují jejich hlavní zdroj příjmu, takže budou vždycky sloužit tomu, kdo je přijatelný pro tyto firmy, které jim dávají vydělat právě na těch komerčních akcích. To je jednoduchá odpověď.

A pokud se nepletu, tak umělci vždycky v minulosti sloužili těm, kdo je platil. A tak to vždycky bude!

Do voleb jde KSČM v rámci hnutí STAČILO! na poslední chvíli i se SOCDEM. Často slýchám a čtu, že jde o nesourodý slepenec a že, obrazně řečeno, hlavy jednoho draka nebudou chrlit oheň jedním směrem. Co vy na to?

Asi bych to nikomu jinému neřekl, ale vám to prozradím a možná tím vyjádřením způsobím další rozruch. Víte, já jsem s tímhle modelem nesouhlasil. A to ze dvou důvodů!

Prvním byl fakt, že Sociální demokracie ustoupila od jednání na jaře. A teď najednou na poslední chvíli ohlásila, že by chtěla spolupracovat. To mi přijde – a rád bych se mýlil! – jako vyjádření zájmu o spolupráci jen pro svůj prospěch. Vyzkoušeli si, že u jiných stran to nejde, tak tedy milostivě vzali na milost hnutí STAČILO!. Opakuji – třeba se mýlím a třeba mě mile překvapí.

Sociální demokraté na kandidátkách STAČILO!. Jak šel čas, než se z námluv stal sňatek…

Ale samozřejmě mi nejvíc vadí, že obětí této spolupráce se stala Petra Prokšanová, která byla lídrem v Praze – a za mě byla skvělým a úžasným lídrem. Především dříčem. A hlavně nikdo neví to, co se vy dozvíte jako exkluzivní věc. Právě Petra Prokšanová je autorem značky STAČILO!, to byla ona, kdo to celé vymyslel! Nebýt jí, není STAČILO!. Ona pak figurovala v mém týmu, který tu značku etabloval a společně jsme udělali dvě úspěšné kampaně v loňském roce. Ale opakuji – nápad s názvem STAČILO! je Petřin! I proto mě samozřejmě hrozně mrzí, že teď není jedničkou na kandidátce na úkor předsedkyně SOCDEM Jany Maláčové.

Jestli to bude fungovat, nebo ne, nevím. Když se na to mám podívat očima předsedy OV KSČM Praha 9, tak spolupráce se Sociální demokracií byla v komunálních volbách špatná. Nicméně mezitím se vyměnilo vedení, tak doufejme, že paní Maláčové a jejímu týmu skutečně jde o to, abychom spolupracovali v rámci levicových a vlasteneckých sil.

Takže znovu říkám, nebyl jsem ze spolupráce se SOCDEM nadšen, ovšem já nejsem ten, kdo rozhoduje. Jsem pouze lídrem v Pardubickém kraji, rozhodnutí respektují a budu čekat, že mě Sociální demokraté mile překvapí, že budou týmoví hráči, že nepůjde o propagaci jejich strany, ale že se budou podílet na kampani hnutí STAČILO! a že budeme jeden tým táhnoucí za jeden provaz.

A to se týká i programu. Přiznávám, že mě trošku mrzí, jak se Sociální demokraté zkrátka bojí říct, že hnutí STAČILO! prosazuje referendum o vystoupení z NATO a EU. Pro mě to je jeden ze zásadních programových cílů, ale od Sociálních demokratů jsem zatím slyšel pouze o referendu o 5 % HDP na obranu.

Takže doufejme, že se toto vše srovná, a jakkoli jsem nebyl nadšencem z této spolupráce, že na konci celé akce – to znamená, až vstoupíme do Poslanecké sněmovny – řeknu: »Byl to skvělý nápad, že STAČILO! přijalo sociální demokraty jako další stranu k spolupráci.«

Předseda hnutí STAČILO! Daniel Sterzik na sociálních sítích chválí, že SOCDEM nyní opustili liberálové typu pánů Pocheho, Dienstbiera či expředsedy Šmardy. Není to z vašeho pohledu signál, že Sociální demokracie je nyní jiná?

Nemyslím si, že z jejich strany to byla forma vyjádření názoru na změnu směřování Sociální demokracie, spíš jim šlo o to, aby si uzmuli posledních pár minut slávy. Například pan Netolický, hejtman našeho, Pardubického kraje, rozhodně nebyl typický sociální demokrat.

Takže jsem přesvědčen, že odchod určitých lidí neovlivní budoucnost Sociální demokracie. Spíš dojde k restartu a k oživení.

Zmínil jste váš Pardubický kraj. Co zde vlastně bude zásadním volebním tématem?

Ono se to strašně prolíná se všemi kraji, vyjma Prahy. Pardubický kraj trápí nedostatek obvodních lékařů a především zoufalý stav pohotovostí. Lidé čekají mnoho hodin na ošetření. Typické jsou zubní pohotovosti, sice máme v kraji některé lokální, ale tu centrální v Pardubicích je určitě potřeba posílit. Udělat všechno pro to, aby vznikly motivační programy, na které kraje mají peníze a mohou je realizovat, aby se rozšířila odborná péče. Musíme motivovat obvodní lékaře, protože v celé republice chybějí – podle posledních statistik nemá milion lidí obvodního lékaře, a z toho je 130 tisíc dětí. To je šílené! A samozřejmě se to nevyhnulo ani Pardubickému kraji.

Takže to je jedno z hlavních témat a druhým je samozřejmě bydlení. Bytová situace v Pardubickém kraji je v podstatě totožná jako v celé republice. Developeři stavějí byty pouze pro skupinu lidí, která pochopitelně nepatří k nízkopříjmové. Nechci mluvit o střední třídě, protože ten výraz nemám rád, ale jde o ekonomicky zajištěné lidi, kteří si mohou dovolit byt za několik milionů. Naproti tomu výstavba pro mladé rodiny a pro sociálně znevýhodněné neexistuje.

A jako třetí téma vidím změnu rozpočtového určení daní. Protože Pardubický kraj patří mezi ty kraje, které jsou znevýhodněny. Velikostí je podobný jako Vysočina, ale má o více než miliardu v rozpočtu méně. Je to zastaralá věc a bohužel Pardubický kraj to odnáší. V neposlední řadě vidím zásadní nedostatky v silniční dopravě, které snad zmírní dostavba dálnice D35 a nutné investice do oprav silnic II. a III. třídy.

Podle týden starého modelu agentury STEM by STAČILO! získalo 7,4 % hlasů. Na Facebooku jste zdůrazňovali, jak vaše preference rostou. Ale vás, jako zkušeného pracovníka v médiích a v PR, se zeptám jinak: jsou pro vás průzkumy důležité? A bylo by potenciálních 7,4 % takovým úspěchem, když předsedkyně Kateřina Konečná na březnové tiskové konferenci vašeho hnutí – a to ještě zdaleka nebyli jeho součástí sociální demokraté – vyhlásila jako cíl dvouciferný zisk?

Já osobně průzkumy sleduji mnoho let, protože mě jako analytika hrozně zajímají. A vím, že je u nich strašně důležité, o jakých datech se bavíme. Zásadní je samozřejmě voličské jádro, což je údaj, který má STAČILO! stabilní. To jsou de facto ti voliči, kteří dali svůj hlas Komunistické straně Čech a Moravy a teď volí STAČILO!. Dělá to nyní asi 3 až 4 procenta. Tohle pevné volební jádro je strašně důležité, protože bez něj by bylo špatné spoléhat na dobrý výsledek.

A konkrétní modely se proměňují. STEM mám dává přes 7 procent, Kantar nás nechává pod pěti. Co k tomu dodat? Především to, že relevantní data budou od začátku září. Teď jsou prázdniny a jde jenom o modely, nikoli o preference.

Já považuji data za relevantní až tři týdny před volbami. Protože stále tady máme 37 nebo 39 procent nerozhodnutých voličů. A tito lidé se rozhodují pět týdnů až týden před volbami.

Takže mě samozřejmě aktuální výsledek těší, je super, že se držíme nad pětiprocentní hranicí a sedm procent je bomba, ale jsem opatrný a důležitá data z mého pohledu přijdou až v září.

Takže dvouciferný cíl vzdáváte a sedm procent je dobrý výsledek?

Vybavuji si, jak jsme dělali kampaně v loňském roce a čekali jsme s Petrou Prokšanovou před novináři na výsledek eurovoleb. A když padla skoro desítka, tak jsme tam skákali jak malé děti, protože to bylo super.

Takže věřím, že dvouciferné číslo není ani zdaleka nereálné. Ostatně podle průzkumů se náš volební potenciál pohybuje někde kolem sedmnácti procent. Tak proč bychom neměli udělat desítku?

Když vycházejí průzkumy, tak většina agentur v kombinaci s konkrétními čísly uvádějí, že STAČILO! volí staří lidé a bez maturity. Proč to podle vás analytici neustále zdůrazňují? A je to vůbec pravda?

Není to pravda. Nedávno jedna agentura velmi překvapivě zveřejnila data, že mezi našimi příznivci je spousta vysokoškoláků. Mě to překvapilo taky. Ale hlavně nám stoupá cílová skupina 35+, což je velmi zajímavé.

To jsou právě ti mladí lidé, kteří se dostávají do situace, kdy se jejich počáteční nadšení coby dvacátníků zchladilo životní realitou, takže začínají koukat po opozici.

Samozřejmě že nejsilnější cílovou skupinou zůstává 65+, to je jasné, a tak je tomu i u Andreje Babiše, na druhou stranu nám stoupá cílová skupina lidí v produktivním věku, a to je pro mě hrozně důležité.

Zmínil jste nerozhodnuté voliče, ale řeč by měla přijít i na téměř 40 procent občanů, kteří vůbec nechodí k volbám. O čem to vypovídá a dá se to změnit?

Především je potřeba říci, že se politická kultura za posledních dvacet let strašným způsobem změnila. Zhrubla! Je to situace, kdy strany něco slibují a pak to jedním šmahem nesplní.

Lidi to samozřejmě vnímají a spousta z nich podlehla skepsi a v životě k volbám nepůjde. Já bych byl hrozně rád, kdyby z těch 40 procent dorazilo k volbám alespoň 5 %. Víc to bohužel určitě nebude. Prostě podlehli skepsi a mají pocit, že se nedá nic změnit. Ono se to změnit samozřejmě dá, spoustu věcí lze měnit! Ale tito lidé už tomu nevěří a napravit to, co se u nich zaseklo v průběhu posledních 35 letech, bude velmi těžké.

A proto říkám, že jsem do politiky vstoupil, protože nechci žádnou její kosmetickou úpravu, která se tady dělá. Chci, aby prvním krokem, který proběhne v Poslanecké sněmovně, byl důsledný audit veřejných financí na všech rezortech. Aby se jasně zjistilo, jestli jejich investice a hospodaření s penězi bylo v pohodě.

Pokud se tam najdou nějaké průšvihy, aby byli potrestaní konkrétní viníci a skončili u soudů. Pak by se udělala tlustá čára a začala by se realizovat politika, která tuto zemi dovede k suverenitě a k situaci, kdy všechny cílové skupiny budou žít důstojný život. To je ten hlavní cíl! Nechci dělat politiku, která bude jenom kosmetickou úpravou a pak potáhneme děravou káru dál tímto stylem. Jdu do toho skutečně s radikálními postoji ve smyslu, že je potřeba otočit kormidlo a kompletně změnit směřování země – ne pouze něco uhladit. Krok číslo jedna je zbavit se Fialovy vlády. Krok číslo dvě udělat audit. A pak prosadit daňovou reformu a zajistit, aby byli lidé zase hrdí na to, že jsou občany České republiky.

Dá se vůbec za něco Fialová vláda pochválit?

Možná za nějaké bezvýznamné věci, o kterých třeba nevím. Může být třeba řada věcí, které zvládli, ale neví se o nich, protože je svou rétorikou úplně zabili. Oni komunikují výhradně arogantním způsobem, vysmívají se lidem, zesměšňují opozici, nejsou schopni argumentační diskuze a útočí i v rámci předvolebních debat. Já jsem to zažil na vlastní kůži také – v České televizi od pana Lochmana z hnutí STAN, to bylo »úžasné«.

Přesto jsem přesvědčený, že některé nedůležité věci se jim povedly. Jenže ty průšvihy, kterých nasekali spousty, to absolutně přebily.

Andrej Babiš prohlásil, že by rád, aby dnešní opoziční subjekty, které proniknou do Sněmovny, podporovaly jeho jednobarevný kabinet. Umíte si to představit, nebo je pro vás odstrašujícím příkladem situace po volbách roku 2017, kdy ANO vysálo tehdejší ČSSD i KSČM? Jste schopni dvakrát vstoupit do téže řeky?

Na tohle hrozně nerad odpovídám, protože pro mě Andrej Babiš není partner. Je to oligarcha. Není to levičák. Ani hnutí ANO nepovažují za levicové hnutí, je to oportunistický projekt. Dokážu si představit nějakou formu spolupráce na dílčích návrzích zákonů, ale určitě ne nějaký bianco šek z naší strany, to ani náhodou! Protože my tam máme spoustu rozdílů. Andrej Babiš nechce dát občanům možnost rozhodnout si o setrvání v EU a v NATO. Andrej Babiš určitě nebude chtít podpořit daňovou reformu, která se dotkne těch nejbohatších – nadnárodních korporací a multimiliardářů, to není jeho cíl. Takže je tam spousta protichůdných názorů a v tuto chvíli mluvit o jakékoliv formě spolupráce pro mě není relevantní.

Petr Kojzar

FOTO – autor a Facebook