Nový poslanec Josef Nerušil (SPD) by měl složit poslanecký slib 24. března na schůzi Poslanecké sněmovny, jejímž členem se stává jako náhradník po Markétě Šichtařové (Svobodní), která se vzdala mandátu. »Její rychlý odchod mě překvapil,« přiznává v rozhovoru pro iportaL24.cz předseda pražské organizace SPD, který dosud působil paradoxně jako asistent předsedy Svobodných Libora Vondráčka a stále zůstává zastupitelem na magistrátu hlavního města Prahy.
Než se zeptám na vaše pocity čerstvého zákonodárce, rád bych věděl, jak se Josef Nerušil cítil na počátku října, kdy sice přeskákal ze třetího místa na druhé, ale vzhledem ke slabému výsledku SPD a partnerů získala v Praze mandát jen Markéta Šichtařová?
Samotný výsledek voleb nás potěšil, protože skončila Fialova vláda, což byla naše priorita. Výsledek naší společné kandidátky byl, co si budeme povídat, za očekáváním. Tam určité zklamání bylo. A já osobně jsem to bral tak, že zkrátka pokračuju v tom, co jsem dělal předtím. Sice jsem se domluvil s Liborem Vondráčkem, že budu jeho asistentem, ale předseda pražské SPD a komunální politik jsem zůstal. A jak jsme vždycky v uvozovkách říkal – úspěšně jsem se zrecykloval a zůstal jsem na svém. To, že jsem si nepolepšil, k politice patří.
Teď jste si ale polepšil. Bylo to pro vás překvapení?
Rychlý konec, lépe řečeno odchod Markéty Šichtařové mě překvapil, přestože bylo vidět, že se necítí úplně pohodlně v poslanecké lavici. Ale že k tomu přistoupí takhle razantně, to zaskočilo nejenom mě, ale myslím že i kolegy ze Svobodných.
A jak moc to zaskočilo vás z hlediska časového programu pro příští týdny a měsíce? Připomínám, že na podzim jsou komunální volby, které jsou právě pro Prahu v podstatě volbami krajskými…
Je pravda, že mě tato informace zastihla v režimu, kdy jsme si uspořádali pražské poměry a vytáhli společnými silami směrem k podzimním komunálním volbám, kde chceme naše mandáty obhájit.
Už jsem připravoval oblastní konference a plánoval, jak budeme dávat dohromady kandidátní listiny, shánět kandidáty a organizovat petiční stánky. Zkrátka bude potřeba některé plány trošku přehodnotit a více práce budou muset zastat moji kolegové.
Uspořádali poměry? To znamená, že jste měli v pražské SPD nějaké třenice?
Třenice…? Spíš bych řekl, že klasické politické spory, kdo bude vpředu, kdo vzadu a kdo převezme taktovku. To nejsou v mých očích žádné problémy, ale klasické soupeření, kdo bude mít iniciativu. Nakonec se to v dobrém povedlo domluvit a vyřešit demokratickou volbou. Pražská organizace je nyní v dobré kondici a připravená vstříc úspěchu v komunálních volbách.
Čemu především se chce Josef Nerušil věnovat v Poslanecké sněmovně?
Já nastupuju do rozjetého vlaku, Sněmovna už je ustavená, takže spíš počkám, jaké výbory mi budou nabídnuty, než abych si mohl ukazovat, co by mi vyhovovalo a co bych dělat nechtěl. Na druhou stranu, pokud bych měl určit, jakým směrem bych se rád orientoval, pak určitě dal přednost tomu, zabývat se mezinárodní politikou, kulturou a veřejnoprávními médii.
Vás jako bývalého spolupracovníka a redaktora České televize i rozhlasu a člena Rady ČRo se nemohu nezeptat právě na tato média takzvaně veřejné služby. Hodně se o tomto tématu dnes diskutuje, takže – zahájila nová koalice tažení proti demokracii a svobodě médií?
Nezahájila. Spíš to tak podávají ti, kterým vyhovovaly začerněné smlouvy České televize. Proto my jsme také jako jeden z prvních kroků podřídili kontrolu hospodaření v České televizi a v Českém rozhlase Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. A druhým krokem je samozřejmě určitá reforma financování veřejnoprávních médií, protože koncesionářský poplatek je svým způsobem zastaralý, navíc jeho výběr je docela drahý. Je to několik stovek milionů ročně, které se zbytečně vyplýtvají na výběr tohoto poplatku. My máme zkrátka jinou představu – že by mělo dojít k financování ze státní pokladny.
A jestli někdo tvrdí, že samotný koncesionářský poplatek ochrání televizi před politickými tlaky, pak absolutně neví, o čem mluví. Televizi před politickými tlaky ochrání v prvé řadě kvalitní a důsledně vyžadovaná kontrola dodržování zákona ze strany České televize a ze strany Českého rozhlasu, co se týče objektivity a vyváženosti.
Například to, co předváděl pan Moravec, s objektivitou a vyvážeností nemělo nic společného. On by si měl uvědomit, že Česká televize není jeho televizí a že ani Otázky Václava Moravce nejsou jeho pořadem. Jsou pořadem veřejnoprávním.
Jak moc vás překvapilo, když Václav Moravec oznámil v neděli svůj konec v České televizi – mimochodem, krátce poté, co po devíti letech konečně pozval předsedu vašeho hnutí Tomia Okamuru?
Je to takový jeho trucpodnik a já věřím, že v jiném médiu bude spokojenější, když si tam bude moct zvát jenom svoje oblíbené politiky jako pana Vystrčila, paní Pekarovou Adamovou nebo pana Rakušana, a vůbec se nebude muset zabývat tou stranou politického spektra, která je mu nesympatická, jako jsou hnutí SPD, Motoristé, popřípadě hnutí ANO. Takže se domnívám, že Václav Moravec bude taky spokojený.
Koaliční vyjednávání jste mohl doposavad sledovat z pozic mimo sněmovní lavice, byť coby asistent poslance, i proto využiji vašeho jistého odstupu a zeptám se, zda jste spokojen s tím, co SPD ze svého volebního programu v rámci nové vlády vyjednala?
Především musíme být realisty a vnímat naši pozici. Protože naše pozice jako SPD představuje 10 poslanců a s našimi volebními partnery 15.
Teď to bude 11 plus 4…
Jasně, ale to nic na faktu nemění. Kolik má hnutí ANO poslanců? Osmdesát! Je tedy jasné, že bude v koalici hrát prim. Ale pro nás je docela důležité, že Andrej Babiš nesložil vládu s žádnou z progresivních partají typu STAN nebo koalice SPOLU. Bereme jako směrodatné, že se sestavila konzervativní, pronárodně orientovaná vláda, pro kterou je český občan na prvním místě.
Když už je řeč o pronárodní vládě – mně to nedá, abych se nedotknul vašeho předvolebního spojenectví čtyř stran. I s ohledem na to, jak jste přiznal, že váš výsledek zůstal za očekáváním, vnímáte jako perspektivní ono národně-konzervativní spojenectví s ohledem na blížící se senátní a komunální volby?
Hovoří se o tom, že bychom mohli postupovat do senátních voleb na takzvaném vládním půdorysu. To znamená, že by kandidáti byli společní pro ANO. Motoristy, SPD i naše volební partnery – Svobodné, Trikoloru a PRO. Ale uvidíme, jak jednání nakonec dopadnou. Za mě to určitě smysl dává.
A co se týče nějaké hlubší integrace mezi námi, Svobodnými, PRO a Trikolorou, tak to je spíš otázka na naše předsednictvo. Jestli bude poptávka.
Často se na to ptám vašich stranických či koaličních partnerů, tak s prominutím neušetřím ani vás. Nebojíte se, že SPD ve vládě s hnutím ANO dopadne coby menšinový partner podobně jako před pěti lety komunisté či sociální demokraté?
Tyto obavy se objevují, to si připusťme. Ale já si naopak myslím, že je úkolem SPD najít si svoji pozici coby menšinového partnera a vyprofilovat se na tématech, která třeba nejsou pro ANO natolik důležitá, ale my v nich zkrátka musíme být pevní. Když to řeknu obrazně – měli bychom se stát biblickou solí vlády.
Není potřeba mít mnoho návrhů, ale ty návrhy musí dodávat našemu společnému vládnutí určitou šťávu. Mám tím na mysli naše priority, jako je zákon o referendu, zastavení posílání peněz na Ukrajinu, podpora spolupráce mezi zeměmi V4 nebo reforma veřejnoprávních médií a neziskového sektoru. Jsem přesvědčen, že naši voliči uvidí, že v té vládě máme oprávnění. Že tam máme svůj hlas a svůj smysl.
Petr Kojzar
FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková, Facebook a archiv Josefa Nerušila
Diskuze je uzavřena.