Podobně jako jsou vedra u nás a v jižní Evropě (tč. jsem na dovolené v rozpáleném Chorvatsku), mají horko také v jihovýchodní Asii. Tam ovšem horko způsobila návštěva předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu. Přes jisté varování, které se jí dostalo i od okolí prezidenta Bidena a osobně od něj, se vydala na cestu po jihovýchodní Asii, při níž krátce navštívila také hlavní město Tchaj-wanu Taipei. ČLR přitom považuje Tchaj-wan za svojí vzbouřeneckou provincii, která je nedílnou součástí Číny. Mimochodem, tuto zásadu »jediné Číny« zavedli do mezinárodních vztahů po podpisu Šanghajského protokolu mezi prezidentem USA Nixonem a předsedou ČLR Mao Ce-Tungem právě Američané v roce 1972.
Také česká zahraniční politika uznává od doby prezidentství V. Havla a ministra zahraničí J. Dienstbiera tuto zásadu. Čína reaguje na podobné návštěvy zahraničních představitelů velmi podrážděně a silně. Jakýmsi předskokanem návštěvy Pelosiové na Tchaj-wanu byl před časem předseda českého senátu Vystrčil, který se v rozporu s direktivou tehdejší vlády A. Babiše a také prezidenta republiky Zemana, vydal na Tchaj-wan. Přitom zahraniční politika nepatří ústavně do portfolia, jímž by se Senát měl výkonně zabývat. Vystrčil nicméně pomohl Pelosiové vytvořit svou cestou precedens, jistě ve spolupráci s americkým State departmentem, který nyní usnadnil Pelosiové uskutečnit tuto poněkud překvapivou návštěvu.
Návštěva probíhá za ukrajinské krize, kde je, jak se zdá, ukrajinská armáda na pomalém, ale setrvalém ústupu směrem na západ. A americká angažovanost v konfliktu na Ukrajině je přitom čím dál vyšší. Dodávkami zbraní, finančními injekcemi pro Ukrajinu, která je na hranici finančního kolapsu i podporou informační, která pomáhá ukrajinské armádě v útocích na ruské cíle.
Nyní Pelosiová zatahala za vousy čínského tygra. Je přitom otázkou, jestli je moudré otevírat další ohnisko světového napětí v situaci, kdy již existuje reálná možnost přímého střetu dvou jaderných velmocí v Evropě.
Čína odpověděla ekonomickými sankcemi vůči Tchaj-wanu a rozsáhlým cvičením svých lodí a letadel v okolí Tchaj-wanu a zejména v Tchajwanském průlivu.
Čína v současnosti nemá dostatek vyloďovacích lodí, které by provedly invazi na ostrov spojenou s vyloděním početného kontingentu čínské armády, který by byl schopen obsadit ostrov a překonat rychle odpor tchajwanské armády a připojit jej k Číně. Nicméně, mohutná demonstrace síly čínského námořnictva a letectva v tuto chvíli Číně postačí. A málokdo pochybuje o tom, že Čína bude pracovat tak, aby během několika let změnila strukturu svého námořnictva a doplnila je o vyloďovací lodě. Kromě toho Tchaj-wan je demokratická země a současná opozice, dlouholetá vládnoucí strana Kuomintang, může být v některých z příštích parlamentních voleb úspěšná a následně připojit Tchaj-wan k Číně klidnou a zcela legální cestou. Připomeňme, že Kuomintang je historický, odvěký nepřítel čínských komunistů. Má však ve svém programu připojení Tchaj-wanu k pevninské Číně. To vše při respektování zásady »jedna Čína, dva systémy«.
Atak americké administrativy na Čínu je poněkud nepochopitelný v situaci, kdy probíhá konflikt na Ukrajině. Čína po tomto incidentu zcela nepochybně zvýší svou angažovanost ve prospěch Ruska a v celosvětovém měřítku pak bude vystupovat proti tomu, čemu říká »americký hegemonismus.« Zcela nepochybně to může znamenat mj. útok na americký dolar, jako na hlavní světovou rezervní měnu. Čína má dnes ve světě díky projektu »Pás a stezka« početnou klientelu spolupracujících zemí. V rámci sdružení zemí BRICS, které se zřejmě rozšiřuje i o některé další země (Írán, Argentina), může dříve anebo později dojít ke konsensu nahradit dolar v pozici hlavní světové rezervní měny čínským jüanem.
Jiří Paroubek