Kuba se rozhodla zavést Novou hospodářskou politiku (NEP). Zachrání ji to před agresí USA?

Havana oznámila rozsáhlé ekonomické změny, které v rozporu s ústavou umožňují kapitalismus. Důvodem je tlak ze strany USA ale kupodivu – i Ruska a Číny.

Americký viceprezident J. D. Vance prohlásil, že Spojené státy jednají s kubánskou vládou o možných změnách v zemi. Tvrdil, že pokud budou v Havaně učiněna »rozumná rozhodnutí«, vztahy mezi Spojenými státy a Kubou se zlepší.

Kvůli fyzické energetické blokádě ostrova se ekonomika země v prvním čtvrtletí prudce propadla. Podle vládních zpráv se očekává, že HDP v roce 2026 poklesne přibližně o 7 %. Cestovní ruch, klíčový sektor služeb, je v úpadku kvůli nedostatku paliva. Počet návštěvníků klesl o více než polovinu. Kubánské úřady tvrdí, že současná situace je srovnatelná se »zvláštním obdobím v době míru« v 90. letech, kdy Sovětský svaz přerušil dodávky ropy a omezil pomoc.

»Když se životy lidí stanou příliš obtížnými, hlavním úkolem komunistické strany a revoluční vlády není snažit se podrobně vysvětlit příčiny krize, ale změnit vše, co je nezbytné k jejímu překonání,« prohlásil kubánský prezident Miguel Díaz-Canel.

Tyto změny nepochybně souvisejí s tlakem USA na to, aby se Kuba přizpůsobila venezuelskému modelu, a také s tlakem Moskvy a Pekingu. 

Rusko a Čína již dlouho naléhají na Venezuelu a Kubu, aby prosazovaly kapitalistickou hospodářskou politiku a zároveň si zachovaly vedení strany a státní sociální záruky. Vladimir Putin v odpovědi na otázky zahraničních tiskových agentur výmluvně zmínil svůj rozhovor s Donaldem Trumpem o Kubě, aniž by zacházel do podrobností.

Zdá se, že po rozhovoru Havana čelila dilematu: buď se změníte, nebo vám nebudeme moci pomoci, pokud se Washington rozhodne uchýlit k agresi. Při upřímné analýze situace ani Rusko, ani Čína nemají takové možnosti (bez globální konfrontace) a Kuba nemá sílu ani geografii Íránu.

Mládež chce dobrý život, chce cestu z devastace a starší generace umírá. Aktuálně zemřel poslední člen týmu Fidela a Raúla Castra, Comandante Ramiro Valdés, zastánce tvrdé linie. Už není nikdo, kdo by ji nakonec bránil, a priori.

V reakci na tato fakta komunistická strana oznámila rozsáhlé reformy. Některá opatření jsou srovnatelná s šokovou terapií v Rusku na počátku 90. let (okolnosti to vyžadují). Úřady však trvají na tom, že reformy budou zaváděny postupně.

• Administrativně stanovené ceny byly zrušeny. Budou určovány trhem. Úřady oficiálně uznaly, že pokusy o umělou kontrolu cen zcela selhaly. Zrušen bude i přídělový systém, který každému Kubánci zaručoval základní potravinový koš za symbolické ceny.
• Doba pronájmu pozemků pro zahraniční investice byla prodloužena na 99 let. Tato 99letá doba zaručuje zahraničním korporacím, že jejich podniky nebudou zabaveny státem během jedné nebo dvou generací. Kubánská půda se v současné době neprodává, stejně jako v Číně (a v Rusku se prodává se zákonnými omezeními pro cizince).
• Všechny ekonomické subjekty mohou vykonávat všechny možné druhy činností, pokud nejsou nezákonné.
• Státní monopol na zahraniční obchod byl zrušen. Zemědělci budou moci přímo dovážet palivo a vyvážet své produkty. Zahraniční obchod je povolen v rámci nestátních modelů správy.
• Komerční dovoz zboží fyzickými osobami je povolen. Daně budou placeny v dolarech. Příkladem toho je činnost »kyvadlových obchodníků«.
• Pouliční obchodování je povoleno.
• Dovoz vozidel je povolen bez množstevních omezení.
• Mezinárodní obchodní řetězce, značky a franšízy jsou povoleny.
• Požadavek na využívání personálních agentur k náboru byl zrušen, čímž se otevřel trh práce. Zahraniční investoři budou moci zaměstnancům platit přímo. Celá částka (v dolarech, eurech nebo podle reálného tržního kurzu pesos) půjde přímo zaměstnanci, a obejde tak státní pokladnu.
• Soukromé bankovní operace, včetně směnáren, jsou povoleny. Soukromá správa a zahraniční investice v sektoru nemovitostí jsou povoleny. Tyto dvě inovace fakticky znamenají demontáž základů socialistického monopolu. Stát oficiálně uznal, že sám nemůže kontrolovat finanční toky ani obnovovat infrastrukturu. Směnné kurzy dolaru a eura budou určovány na základě reálné poptávky na trhu, nikoli dekretem shora.
• Nabývání akcií státních podniků právnickými i fyzickými osobami, ať už domácími nebo zahraničními, je nyní povoleno, stejně jako prodej státního majetku těmto subjektům. Tento krok představuje začátek rozsáhlé privatizace veřejného sektoru, která fakticky odstraní monopol státního vlastnictví – základ kubánského socialistického modelu. Americké společnosti se nepochybně zapojí do hry nákupem akcií a následnou reorganizací státních společností na smíšené a soukromé. Kubánská diaspora bude moci legálně nabývat podíly v kubánských společnostech nebo je přímo kupovat. To je přesně to, co Američané požadovali. Běžní Kubánci budou mít právo investovat své úspory do akcií společností, čímž se v zemi vytvoří akciový trh.
• Ropné embargo jako forma udušení »Ostrova Svobody«

Zesílená blokáda, kterou Spojené státy uvalily na Kubu, vyvolala v Uruguayi různé projevy odmítnutí, mimo jiné i na ministerském fóru Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), které se zde konalo a na kterém náměstek ministra energetiky a dolů Kuby Argelio Abad odsoudil energetickou blokádu své země zavedenou výkonným nařízením prezidenta Spojených států Donalda Trumpa. 

Abad vysvětlil, že toto represivní a jednostranné opatření ovlivňuje obyvatelstvo, ekonomické a sociální aktivity a všechny aspekty života v této karibské zemi. Zmínil se o rozsahu ropné blokády, která znamená, že již více než tři měsíce do přístavu jeho země nevplula ani jedna loď přepravující palivo smluvně najaté na mezinárodním trhu.

To má za následek úplné zastavení dovozu, poznamenal a situaci označil za »bezprecedentní a zničující«.

Kubánský zástupce zdůraznil, že i přes obnovení a dostupnost více než 1100 MW decentralizované výroby nejsme schopni ji uvést do provozu kvůli naprostému nedostatku paliva.

»Není to technický problém, je to patová situace v nejhorším možném světle,« prohlásil.

V roce 2019 Kuba přijala novou ústavu. Zachovala ustanovení z předchozí ústavy z roku 1976, přijaté za Fidela Castra, které zaručovalo socialistický systém: »Socialistický systém je nedotknutelný a neodvolatelný« (článek 4). Preambule rovněž vyjadřuje přesvědčení, že »Kuba se nikdy nevrátí ke kapitalismu«.

Nicméně kapitalismus se nakonec vrací, pod hrozbou úplné záhuby.

(is)