Jsme připraveni znovu vyjít do ulic, reaguje na důchodové změny předseda OS KOVO Ďurčo

Poslanci Jan Jakob (TOP 09) a Marek Benda (ODS) požadují v pozměňovacím návrhu k důchodové reformě výrazně omezit počet lidí z náročných profesí s nárokem na předčasné penze bez zkrácení. Návrh koaličního kabinetu původně počítal s tím, že by se výsada týkala profesí, jež jsou ve čtvrté rizikové skupině a v části třetí skupiny, tedy v těch nejrizikovějších a nejnamáhavějších povoláních. Takových pracovníků je asi 120 tisíc, ovšem nyní by díky pozměňovacímu návrhu šlo jen o cca 12 tisíc občanů, pouze ze čtvrté skupiny. Předseda OS KOVO, tedy největší odborové centrály působící v průmyslu, Roman Ďurčo se proti tomu výrazně vymezuje a předsedy klubů ODS a TOP 09 vyzývá, aby se oblékli do montérek a šli si zkusit namáhavou práci na severu Moravy…

Pane předsedo, jak hodnotíte pozměňovací návrh v kontrastu s celou tzv. reformou?

Tam je především zvláštní, že přišel do Sněmovny vládní návrh – zdůrazňuji vládní – ale zástupci vlády si podali pozměňovací návrhy. To je prostě strašně nestandardní. Navíc tu jsou sociální partneři, s nimiž se probírala důchodová reforma, resp. ty parametrické změny, které nám všem prodlužují věk odchodu do důchodu, snižují budoucí důchody i valorizace. Takže jsme si mysleli, že pokud se tedy opravdu zvýší věk odchodu do důchodu – a my s tím samozřejmě nesouhlasíme – zároveň bude brán ohled na lidi v náročných profesích. My vidíme, co se odehrává v průmyslu. Jsme s předsedy v jednotlivých podnicích v dennodenním styku a víme, že lidé nejsou ve většině případů schopni dělat náročné profese do 65 let. A pak někdo řekne – naposledy pan ministr Stanjura – že si ti lidé musí najít jinou práci, aby byli schopni dělat až do důchodového věku. Ono to ale není tak úplně jednoduché. Protože máte obory, kterým se učíte třeba 10 let. Než vychováme pořádného valcíře, o němž můžeme opravdu říci, že je to odborník, tak to trvá deset až dvanáct let. A v momentě, kdy by měl končit zácvik a začít dávat firmě přidanou hodnotu, tak by měl změnit pracovní pozici a jít do jiné fabriky? Měl by se z valcíře stát třeba pekař? To je naprosto nepřijatelné, nedává nám to žádný smysl. Každý den v nějakém podniku řešíme, že zaměstnanec pozbyde zdravotní způsobilost, čili neprojde preventivní prohlídkou, protože má různé choroby a není schopen dál vykonávat práci v těch náročných profesích.

A pokud v tenhle moment zvýšíme věk odchodu do důchodu a necháme náročné profese tak, jak jsou, tedy lidem, kteří v nich pracují, neumožníme dřívější odchod do penze, pak budou mít ti zaměstnanci ještě daleko horší podmínky. Není zkrátka možné, aby náročné profese zvládali do 66 nebo 67 let. Z toho důvodu absolutně nemůžeme souhlasit s tím, že by byli vyňati lidé z kategorie číslo 3. Naopak chceme, aby tam spadalo podstatně více zaměstnanců. A pořád říkáme, že pokud zaměstnavatel, který provozuje náročné profese, bude za tyhle zaměstnance přispívat do systému, může to být rozpočtově neutrální. Takže nechápeme, kde se zvedá ta vlna odporu. Naposledy jsem se v Poslanecké sněmovně dozvěděl, že pan Rafaj (pozn. red – prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR) obesílal předsedy poslaneckých klubů s tím, aby podpořili ten pozměňovací návrh pánů Jakoba z TOP 09 a Bendy z ODS. Mimochodem – mám pro ně v Ostravě pořád nachystané dva kusy montérek, aby mohli přijít a minimálně na pár dní si zkusit práci v náročných profesích, aby si to dokázali představit. Například většina ocelářů a huťařů spadá do kategorie 3. Takže tímto bych chtěl pány Jakoba a Bendu znovu pozvat na severní Moravu. Jsme připraveni jim poskytnout veškerý servis, který mají zaměstnanci, tak ať si to přijdou vyzkoušet na vlastní kůži.

Na nedávné tiskové konferenci jste oznámil, že budete o sporném pozměňovacím návrhu vést jednání. Jak probíhají?

V úterý jsme se sešli s představiteli hnutí ANO a SPD. Tam vidíme pohledy velmi podobné, jako je tomu u nás, co se týče důchodové reformy, věku odchodu do důchodu a náročných profesí. S těmito politickými stranami, které působí ve Sněmovně, můžeme počítat, že vládní návrhy v tomhle formátu nepodpoří. Čeká nás jednání s předsedou poslaneckého klubu KDU-ČSL, ale bohužel se nám ještě neozvali představitelé ODS ani TOP 09, kteří zrovna ten pozměňovací návrh dali.

My jsme ve Sněmovně byli na jednání v rámci celé Průmyslové aliance odborových svazů, tudíž se zúčastnili kolegové napříč promyslovými spektry, ať je to OS Stavba, OS KOVO, odborový svaz horníků, Odborový svaz pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu nebo potravináři. A shodli jsme se, že proti změnám budeme bojovat. A to, že pan Rafaj vyzývá jménem Svazu průmyslu všechny předsedy poslaneckých klubů, aby podpořili pozměňovací návrh, který dali poslanci 10 minut před koncem projednávání druhého čtení, nás velmi překvapilo. Protože my jednáme i s manažery v jednotlivých regionech, a co máme informace od nich, tak rozhodně panu Rafajovi nedoporučovali, aby takový dopis vůbec šel nebo aby se takovým způsobem angažoval. Tudíž to vnímáme tak, že je to soukromá iniciativa pana Rafaje. Nevím, jestli za to dostane nějaké politické body navíc, ale chci zdůraznit, že ten člověk dlouhodobě působil v Liberty – a předpokládám, že i ta bude předmětem našeho dnešního rozhovoru – a toto jeho působení nebylo úplně košer, protože tam zastával řadu let roli personálního ředitele a samozřejmě měl i různé jiné funkce ještě v původní firmě, když to přebral ArcelorMittal. Za jeho účasti se ta společnost rozdělila na několik kusů a dnes, když ji máme vyčleněnou mimo skupinu, je to jeden z velkých problémů. Když si prodáte nebo vyčleníte srdce toho podniku, tak to je první signál k tomu, že nemůže fungovat úplně dobře. A nejenom, že to vyčleníte v rámci své skupiny, tam bych ještě problém neviděl, ale v momentě, kdy tu společnost ovládne úplně nikdo jiný a vy jste závislí na dodávkách energií naprosto odjinud, tak je to skutečně, jako kdybyste si prodal své srdce a chtěl, aby tělo fungovalo dál.

Takže takhle to vůbec nemůže fungovat. A já se samozřejmě nebudu bavit o OKD, což je velký příběh z minulosti. Myslím si, že všichni lidé, kteří byty OKD měli, trpí dodnes a platí obrovské nájmy, místo aby ty byty dostali pracovníci za zůstatkovou hodnotu, především bývalí havíři.

Takže zrovna tento člověk bude obesílat předsedy poslaneckých klubů a vybízet k tomu, aby lidé v průmyslu pracovali dál! K tomu není co dodat.

Řekl jste, že jste byl proti tzv. důchodové reformě ještě před pozměňovacím návrhem pánů Jakoba a Bendy. Nenapadla vás varianta, že došlo k přitvrzení jen kvůli tomu, aby si nakonec odpůrci řekli »zaplaťpánbů za původní variantu«, jakkoli je špatná? Použil bych paralelu s nákupem na vietnamském tržišti, kdy mi přijde věc drahá za dvě stovky, ale protože ji trhovec nastřelí na dvojnásobek, nakonec se spokojím s tou původní cenou…

Vím, kam směřujete, a odpovídám: Ano, přijde mi to jako handl. Aby člověk souhlasil s původní variantou. Jenže takhle to nemůže fungovat, když jde o důchodovou reformu. Tady opravdu nejsme na tržišti! Vždyť se bavíme o něčem, co do budoucna ovlivní lidské životy.

Dneska Husákovy děti celý sociální a tím i důchodový systém drží. A jak začnou odcházet tyhle silné ročníky do důchodu, budou na tom nejvíce biti. Ano, právě ti, kdo do systému nejvíce přispívají.

Takže s důchodovou reformou, pokud se nějaká chtěla dělat, měla jít ruku v ruce i určitá revokace daňového systému. Já jsem člověk, který je levicově zaměřený, takže bych určitě ty peníze hledal nejenom na straně výdajů, ale i na straně příjmů. Obrovské prostředky nám v dividendách odcházejí pryč. A tady je potřeba, aby to firmy byly donuceny reinvestovat, ať rostou mzdy zaměstnancům, protože pořád říkáme, že jsme na 70-80 % výkonu německé ekonomiky, ale mzdy máme někde na 30 procentech. Takže si myslím si, že bychom měli jít touto cestou – že by měly být vyšší mzdy a nemělo by se odsud odvádět tolik kapitálu, ale investovat ho zpátky do firem. A když se bude průmysl modernizovat, tak to může do jisté míry i odrážet výšku mezd.

Tím, že politici v minulosti zrušili superhrubou mzdu, zmizelo nějakých 100 miliard a státní rozpočty se dneska prostě trápí. Máme je schodkové, ale de facto lidem nic nepřináší. Topíme se v obrovských dluzích. Vláda říká, že je rozpočtově odpovědná, přesto bude mít jeden z největších dluhů. A co ty dluhy přinesly lidem? Mzdy nám reálně klesají, máme nejdražší energie, máme jedny z nejdražších potravin a budeme mít omezené důchody. Dluh by se měl vytvářet tak, aby nějakým způsobem společnost posílil, jenže my z něj naopak nemáme vůbec nic. Běžný občan je na tom daleko hůř, než byl, přesto se potýkáme s astronomickými dluhy. Domnívám se tedy, že by nejdříve měla nastat nějaká daňová úprava, abychom se pokusili ten systém naplnit – konkrétně důchodový účet, když se bavíme o důchodech, aby dluhy nebyly tak enormně velké a aby na to finančních prostředků bylo daleko více.

Myslím si, že tady bude ještě hodně vlád do roku 2056, než by mělo nastat těch 67 let věku odchodu do důchodu, a pevně věřím, že se to ještě mnohokrát změní, a hlavně k lepšímu pro lidi a pro zaměstnance, kteří dělají v náročných profesích.

Zmínil jste, že máte levicový náhled na svět, tak se vás nemohu nezeptat na to, co například kritizovaly šéfky SOCDEM a KSČM Jana Maláčová resp. Kateřina Konečná, ale také předseda ČMKOS Josef Středula – totiž že vládní politici si schválili růst platů o 6,9 procenta, zatímco státní zaměstnanci dostanou od ledna přidáno jen 1400 korun…

Nechci moc vyjednávat za kolegy ze státní správy, protože já jsem tady za průmysl, ale určitě bych se nenechal takovou částkou uchlácholit. Protože my všichni jsme věděli, že v rozpočtu mají nabadžetováno 14 % pro státní aparát, pro soudce – to tam jasně bylo. A tohle téma se účelově neotvíralo před volbami, tudíž se to teď řeší narychlo.

Samozřejmě že růst platů by měl odrážet i to, jak je na tom celá společnost. Pokud se máme bavit o tom, že platy politiků by rostly o desetitisíce a lidé ve státní správě mají dostat jen 1400 korun, je to špatně. Například průmysl taky nemá dobrá čísla, takže neočekáváme úplně rekordní nárůsty. A vláda by měla souznít s celým tím národem. A pokud ministr Kupka řekl, že s ním musí dýchat, pak ať si nechají narůst plat o 1400 korun, jak je tomu u všech státních zaměstnanců. Rozhodně by navýšení nemělo překročit toto číslo.

Pan ministr Jurečka pod tlakem veřejnosti představil nový plán, kdy se ze 14 procent stalo 6,9 %. Ale to ani zdaleka neodráží těch 1400 korun, takže si myslím, že pokud vládní představitelé soudí sobě jinak než svému národu, který je platí a volí, tak je to velmi špatně.

Sám jste již zmínil problém zkrachovalé huti Liberty, takže aktuálně z tohoto týdne: v insolvenčním řízení přihlásili věřitelé pohledávky za více než 23 miliardy korun. Firmě hrozí konkurz, nikoli reorganizace. Vy jste na stránkách OS KOVO otiskli vyjádření solidarity ze zahraničí, proto se vás zeptám: jaké existuje řešení? A existuje pro lidi vůbec nějaké, které je pozitivní?

Pozitivní řešení podle mě neexistuje. To, co bych chtěl vyzdvihnout, je, že se nám rozjela největší linka v Liberty, což je válcovna trub. To je asi jediné, co nás může těšit. Nějakých 800 lidí se vrátí do práce a začnou opět dělat nějaký produkt s vysokou přidanou hodnotou.

Celý ten příběh je jinak opravdu smutný. My jsme na to už poukazovali od loňského roku, že je potřeba prošetřit, že vyvedených prostředků a dluhů je enormně mnoho a že dopady se můžou týkat tří tisíc lidí, což se dneska bohužel potvrdilo. Vítám i trestní oznámení, které je podané na hospodaření v Liberty, protože si myslím, že majitel tu firmu dlouhodobě poškozoval a během půlročního moratoria, které měl, odvezl veškerý materiál, který v té společnosti byl a který by jí umožnil rychlejší návrat výroby, pryč.

To jsou obrovské prostředky, které odtud zmizely, a zaměstnanci, kterým dobíhá výpověď do 30. října, dva měsíce nedostávají žádnou mzdu a musí být připraveni na to, přijít do práce, když je zavolají, přestože vědí, že nedostanou ani mzdu, ani své odstupné. Takž je to opravdu smutné, zvláště když nepadlo na úrodnou půdu to, co my jsme navrhovali vládě, že tam je téměř 700 lidí, kteří půjdou mezi rokem až dvěma do důchodu, takže by se měl udělat nějaký speciální program, abychom zachránili co nejvíce lidí. Bohužel jsme opět nebyli vyslyšeni vládou a v tuto chvíli to vypadá tak, že z té skupiny, o níž jsem mluvil, odejde do důchodu pouze 29 lidí a zbytek zůstane v pracovním poměru. Produktivní lidé mohli nahradit zaměstnance, mající rok až dva do důchodu, kdyby se pro ně udělal program, aby mohli odejít bez sankce. Nestalo se, vláda na to znovu neslyšela. Já jsem to otevíral na předsednictvu tripartity, načež mi bylo panem Jurečkou sděleno, že v Ostravě se neodehrává žádný armagedon a že to už není postižený region. Tak to mě opravdu velmi zklamalo.

Není to tak dávno, co jsme zveřejnili článek o tom, že Česko je špičkou v robotizaci. Vzhledem k ní dojde ke změnám na trhu práce, přičemž ohroženo je cca 400 tisíc pracovních míst. Dotkne se to především automobilového průmyslu, roboti budou hrát prim v montáži, svařování, malování či balení. Co vy na to jako šéf OS KOVO? Vnímáte to výhledově jako problém?

Vzhledem k tomu, jak máme nízkou nezaměstnanost, může to trhu práce do jisté míry pomoci. Nicméně do budoucna je samozřejmě potřeba přemýšlet o tom, že spousta činností tu bude nahrazena roboty a umělou inteligencí a my už se o tom bavíme i na evropské úrovni, že bude potřeba ty stroje zdaňovat. Vím, že je to hudba budoucnosti, ale bude to potřeba z důvodu, aby se udržel sociální smír v Evropě. Technologie se budou nadále vyvíjet, stanou se čím dál více sofistikovanějšími a dojde k nahrazení lidské síly. Potom se můžeme bavit i o tom, že není potřeba odcházet dříve do důchodu v náročných profesích, pokud dojde k jejich nahrazení tímto směrem. Ale myslím si, že tak daleko ještě nejsme a nemůžeme přehlížet, co se teď děje v autoprůmyslu. Volkswagen vypověděl 30 let starou smlouvu s odbory o zaměstnanosti, čímž hrozí velké propouštění – zkrátka chystají se velké změny proto, že Evropa šla cestou elektromobility.

Je potřeba vidět, že elektrická auta se neprodávají, čísla jsou enormně špatná a tady je evidentní, že dopady budou nejenom na automobilní průmysl. V rámci OS KOVO máme velký podíl u subdodavatelů k autům a tam vidíme obrovský problém, že můžeme přijít o hodně pracovních míst. V oblasti elektromobility by měla Evropa trochu přibrzdit a zatáhnout za zpátečku. Jinak nebudeme konkurenceschopní. Čína je na tom enormně dobře, co se týče elektroaut, a má daleko nižší ceny. Evropa si musí začít chránit svůj trh, což dosud rozhodně neplatilo. Uvidíme, jak se k tomu postaví nová Evropská komise i nový parlament, ale nutnost zrevidovat Green Deal se jeví jako evidentní. Ano, je potřeba něco dělat s klimatem, to nikdo z nás nepopírá, ale taky musíme myslet na to, že není možné ekonomiku úplně zabrzdit a být závislí na veškerém dovozu z třetích zemí.

Automobilový průmysl je u nás jedním z tahounů ekonomiky. Podívejte se jen na Škodu Auto. Shodou okolností jsem měl včera jednání s kolegou Povšíkem z Mladé Boleslavi a tam mají velké obavy z budoucnosti. Neustále řeší, jak to bude vypadat, a čísla nepůsobí vůbec dobře. Rentabilita evropského automobilového průmyslu spadne rapidně dolů a může to dopadnout velmi špatně, takže tímto směrem také vyhlížíme a budeme se tím intenzivně zabývat.

V jednom z podcastů jste v tomto roce sám sebe tituloval jako jednoho z nejradikálnějších odborářů a řekl, že byste byl rád, kdyby vaše činnost měla takový dopad jako v Německu nebo ve Francii. Proč nejsou odborové akce u nás tak úderné jako v těchto zemích?

Asi je to českou mentalitou, ale to, co jsem tehdy řekl, pořád platí. Já jsem připraven, pokud opravdu důchodová reforma projde v tom znění pozměňovacích návrhů, do ulic znovu vyjít. Protože já jsem tady pro ty lidi. Já se na to prostě nemůžu dívat a říct si, »tohle jsme prohráli«. To nemám ve své podstatě. Takže my jsme měli minulý týden zasedání nejvyšších orgánů OS KOVO, kde se sešli delegáti z celé republiky, a přijali jsme tam usnesení, že do těch protestů půjdeme. Vyjednával jsem i s kolegy z Průmyslové aliance a ti to vidí velmi podobně. Že si to v obýváku nevysedíme.

Víte, já třeba přímo nesnáším, když někdo řekne: »Mně je to jedno, já se důchodu stejně nedožiju.« Jenže to neděláme jenom pro sebe, ale i pro naše děti! Je potřeba si říct, že o nás rozhoduje nějaká politická garnitura, která v mnoha případech neví, co je to tvrdá a poctivá práce, třeba v huti.

Ono to opravdu není jednoduché, když je venku 30 stupňů a u té pece dalších patnáct navíc, aby tam člověk vydržel minimálně 20 nebo 30 minut a dělal nějaký výkon. Ztrácíte obrovské množství tekutin, které zase musíte rychle doplnit. Takže každý politik by měl vždycky myslet na to, zda je člověk schopen vydržet námahu tak dlouho a soucítit s ním. Proto si myslím, že by v politice mělo být více lidí, kteří si zkusili tvrdou práci a kteří mají k lidem blíž. Kteří pracovali v kolektivech a vědí, jak se žije těm dole. A zrovna u těch dvou pánů, co podali pozměňovací návrh, mi přijde, že koukají na svět jen z Malostranského paláce a nemají vůbec ponětí o tom, jak těžce se pracuje v huti, v autoprůmyslu, ve sklárnách nebo v kovárnách. Opravdu to není tak prosté, že jedete po železném mostě nebo kolejích, a tečka. Je za tím spousta práce a dřiny těch lidí, co to vše musejí vyrobit. A my jen sedneme do vlaku, jedeme po kolejích z Prahy do Ostravy a neuvědomujeme si souvislosti…

Petr Kojzar