Na pozadí vážných světových ozbrojených konfliktů se teoreticky schyluje ještě k jednomu dalšímu, a to mezi Venezuelou a Guyanou, kde jde o území o velikosti Anglie. Nebudou ale přeci jenom lidé v Latinské Americe rozumnější a nevyřeší vše u jednacího stolu?
Územní spor
Venezuela a Guyana se již více než sto let přou o území o rozloze 159 500 km2 západně od řeky Essequibo. Napětí se rozhořelo poté, co byla v roce 2015 objevena ropná ložiska obsahující nejméně deset miliard barelů ropy a Guyana poskytla společnosti ExxonMobil koncesi k průzkumu ropy v pobřežních oblastech, které nebyly vymezeny. V dubnu shledal Mezinárodní soudní dvůr OSN žalobu Guyany proti Venezuele týkající se vymezení hranic na základě rozhodnutí pařížského arbitrážního soudu z roku 1899 jako přípustnou.
Rozhodnutí soudu, které se odvolávalo na falešné mapy a obrovský tlak ze strany Spojeného království, přisoudilo 90 % sporného území londýnské kolonii Britská Guyana.
Venezuela považuje Guyanu-Essequibo za své legitimní území a domnívá se, že spor nespadá do jurisdikce Mezinárodního soudního dvora, a trvá na přímých rozhovorech s Guyanou o vytyčení hranic, jak stanoví Ženevská dohoda z roku 1966.
Nerostné bohatství
Kromě významných nalezišť zlata, diamantů a hliníku se Essequibo stalo rájem pro ropné a těžební společnosti. Od doby, kdy společnost Exxon objevila u pobřeží ložiska uhlovodíků, černé zlato nebývale povzbudilo ekonomiku a v roce 2022 zvýšilo HDP Guyany nejméně o 62 %.
Americký odborník na Latinskou Ameriku Jose de Arimateia da Cruz v roce 2015 napsal, že objev těchto podmořských zásob ropy »posílil odhodlání Venezuely podpořit své územní nároky v této oblasti«.
Venezuelskou vládu rozzlobilo zejména to, že se společnost Exxon rozhodla jednat výhradně s guayanskou vládou, což naznačuje, že americký ropný gigant uznal svrchovanost Guyany nad těmito vodami a oblastí Essequibo. Sama Guyana kapacity na těžbu těchto surovin nemá.
Referendum a rovnou i pasy
Venezuelský prezident Nicolás Maduro nechal 3. prosince uspořádat referendum, v němž se lidé měli vyjádřit, zda souhlasí s připojením Essequiba. Přibližně 95 % účastníků referenda, které se konalo, hlasovalo pro vytvoření státu Guyana-Essequiba a jeho připojení k Venezuele. Národní parlament země 6. prosince na základě výsledků referenda jednomyslně schválil v prvním čtení návrh zákona o ochraně státu Guyana-Essequibo v rámci Venezuely.
Čtěte také: Nároky Venezuely na území Guayany vyvolávají obavy z nového konfliktu
Návrh zákona předpokládá vytvoření 24. státu Guyana-Essequibo. »Dlouhodobým důsledkem tohoto referenda by mohla být faktická anexe regionu, který se rozkládá na 160 000 km², což je značná část Guyany 215 000 km², ze strany Venezuely,« uvedla Annette Idlerová, docentka na Oxfordské univerzitě a specialistka na mezinárodní bezpečnost.
Maduro již podepsal dekrety, kterými se sporné území Guyana-Essequiba fakticky začleňuje do Bolívarovské republiky. Maduro dekrety oznámil na shromáždění v Caracasu. Jeden z dokumentů dokonce jmenuje hlavu nové provincie. Prezident uvedl, že ve městě Tumeremo bude navíc otevřen úřad, který bude vydávat venezuelské průkazy totožnosti.
Další dekret zakotvuje aktualizovanou mapu Venezuely a následující pak nařizuje státní ropné společnosti PDVSA vytvořit regionální pobočku a pravidla »pro zahájení vydávání licencí na těžbu ropy, plynu a těžbu v celé zemi«. Kromě toho Maduro oznámil dekret o vytvoření zóny integrální obrany Guyana-Essequiba.
Před volbami…
Blafuje Maduro? Venezuela možná chce využít toho, že se mezinárodní pozornost soustředí na dva velké konflikty na Ukrajině a v Gaze. Venezuelští vojáci již na hranicích s Guyanou »provádějí protizákonné těžební aktivity«, uvádí Financial Times. Navíc zemi čekají prezidentské volby.
Pokud se Venezuela skutečně pokusí o anexi Essequiba, »mohlo by to destabilizovat celý region«, řekla Idlerová. »Venezuela nemusí mít prostředky na to, aby se území zmocnila,« dodává. »Úřady vykonávají omezenou kontrolu nad pohraničními oblastmi, odkud by Caracas musel vyslat vojáky, aby se tohoto regionu zmocnil.« Venezuelský prezident podle ní ví, že takový krok by Spojené státy přiměl k opětovnému uvalení sankcí, které Washington právě zrušil na vývoz ropy. »Venezuela, která je ekonomicky velmi křehká, si možná dvakrát rozmyslí, než takové riziko podstoupí,« uvedla s tím, že navíc země jako Brazílie nebo Uruguay by si mohly být nuceny vybrat stranu v tomto územním konfliktu. Tak se ale už nejspíš stalo…
Vojenské řešení
Vojenské řešení problému Essequibo přitom není vůbec v zájmu Venezuely, a to i přes to, že by bylo naprosto jednoduché. Guyana disponuje zhruba třemi tisíci vojáky a třemi vrtulníky – před týdnem měla čtyři, ale jeden se s celým generálním štábem záhadně zřítil. Venezuela naproti tomu navzdory ekonomickým problémům (které ale má i Guyana) drží téměř dvousettisícovou armádu s celkem slušným vybavením, a je loajální vládě.
Pokud se ale Venezuela rozhodne pro vojenskou anexi regionu Essequibo, o který se vede spor s Guyanou, bude vystavena vnějšímu tlaku a nezíská podporu svých spojenců na kontinentu. Mezinárodní podpora navíc není na straně Caracasu. Sympatie hlavních aktérů, dokonce i Kuby, která Venezuelu vždy podporovala, a všech integračních bloků jsou na straně Guyany a pouze Nikaragua zatím prohlašuje, že referendum proběhlo naprosto korektně a že Venezuela má na Essequibo naprosto veškerá práva.
Latinská Amerika bude jednat
Zbraně zatím ale neřinčí a bude se jednat. Svatý Vincenc a Grenadiny budou 14. prosince místem jednání mezi Madurem a prezidentem Guyany Mohamedem Irfaanem Alim o urovnání územního sporu mezi oběma zeměmi, oznámila vláda této země. »Prezidenti se sejdou ve čtvrtek 14. prosince 2023 na (ostrovním státě) Svatý Vincenc a Grenadiny pod záštitou CELAC (Společenství latinskoamerických a karibských států) a CARICOM (Karibské společenství) k otázkám souvisejícím s hraničním sporem mezi Guyanou a Venezuelou,« uvedla vláda země v komuniké.
Venezuelské ministerstvo zahraničí již dříve uvedlo, že Maduro vedl telefonické rozhovory se svým brazilským protějškem Luizem Inaciem Lulou da Silvou a premiérem Svatého Vincence a Grenadin Ralphem Gonsalvesem, během nichž »obdržel nabídku uspořádat summit s Guyanskou spolkovou republikou«.
Půjde to i bez masakru?
Jakkoliv se to zdá divné, i v Latinské Americe často zmítané lokálními válkami to na ni zrovna nevypadá, i když jde o na nerostné suroviny bohaté území velké jako Anglie s počtem obyvatel, jako má Plzeň. Globální Západ se zatím podezřele neangažuje, už asi i Velký bratr má těch konfliktů až nad hlavu, a možná právě díky tomu to vypadá na diplomatické řešení. Jistě, jedna strana musí ustoupit, respektive spíše obě.
Lidé zde mluví stejným jazykem, Guyana beztak nemá bez nadnárodních společností šanci těžit ze svého nerostného bohatství, kontinent si válku nepřeje a historicky by teoreticky toto území mělo nejspíš skutečně patřit Venezuele, nehledě k tomu, že ho obývají především původní obyvatelé, o jejichž zájmy se stará právě především Venezuela. Zdá se, že Venezuela bude (nejspíš) neformálně o jednu Anglii větší… a to nejspíš i bez krveprolití – pokud se neozvou jestřábi.
Tomáš Cinka