Ve Velké voliéře v pražské zoo postupně přibydou ke dvěma stávajícím párům supa hnědého další čtyři jedinci. Ti se nejprve zorientují ve voliéře, budou se seznamovat, zvykat si na sebe, a postupně si vyberou partnera. Na příkladu starších párů pak budou sledovat, jak funguje hnízdní chování. Jako první se ve Velké voliéře od úterka zabydluje mladý samec.
Mladý samec supa hnědého přicestoval do Zoo Praha z Liberce, a následovně pobyl nějaký čas v povinné karanténě. V úterý ho po krátkém přesunu z karantény do voliéry vypustil z přepravky kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl. Mladý samec si ihned řádně protáhl křídla. Další tři noví supi přicestují z anglického Chesteru, belgického Plackendaelu a německého Münsteru.
Supi plní v přírodě úlohu »zdravotní policie«. Létají nad krajinou a svým dokonalým zrakem pátrají po zdechlinách zvířat, kterými se živí a tím je pomáhají odklízet. Zužitkují mršiny tak dokonale, že zbydou jen holé kosti, a nedělá jim problém ani zahnilé maso, které jiná zvířata žrát nemohou. Mají silný ostrý zobák, s kterým s lehkostí odtrhávají svalovinu i z kostí.
Sup hnědý (Aegypius monachus) je velký druh supa (délka těla 65-74 centimetru) s celkově hnědým až hnědočerným zbarvením. Peří na hlavě však s věkem bledne. Kolem krku má neuspořádaný límec z prodloužených per. Krátký ocas (41-45 centimetru) má tvar klínu. Dospělý sup hnědý váží 7 až 11,5 kilogramu. Rozpětí křídel supa hnědého může dosahovat 250 až 285 centimetrů. Kolem očí má tmavou kresbu, která je lépe viditelná u hnědě zbarvených jedinců. Pole u kořene zobáku je světle modré.
Sup hnědý obývá horské oblasti až do výšky 4500 metrů nad mořem. Jeho hlavní oblast rozšíření se nachází v Asii, malá populace však žije také ve Španělsku a na jihovýchodě Evropy. Jedná se o částečně tažného ptáka. Je to lesní druh supa, hnízdí především na stromech nebo na skalních římsách. Samice obvykle snáší jedno vejce. Při sezení na vejci, které trvá 52–55 dní i krmení mláděte se střídají oba rodiče. Mládě zůstává v hnízdě cca čtyři měsíce. Potom co se mládě naučí létat, létá ještě nějaký čas s rodiči, protože ještě nezvládá žrát tuhé povrchové maso. Musí tedy většinou čekat, až ho sežerou rodiče a ono se dostane k měkčím částem. Ačkoliv to tak nevypadá, supi jsou velmi čistotní.
První pár supů hnědých získala Zoo Praha již ve svých začátcích v roce 1933 z cirkusu Kludský. Samec z tohoto páru žil v zoo dalších dvacet let. V 50. letech procházeli zoologickou zahradou tranzitní ptáci, někteří ale zůstali v expozicích, a tak zůstal chov nepřerušen. První odchov se podařil v roce 1992 a poté následovaly další.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Petr Hamerník, Archiv Zoo Praha, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0 DEED/Juan Lacruz, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0 DEED/Artemy Voikhansky