Jedno přísloví říká: »Když se cokoli špatně začne, pak konec bude ještě horší.« Tím špatným začátkem mám na mysli to, co se odehrávalo po změně politického a vládního režimu v roce 1989. Krátce po této připravené události, eufemisticky nazývané »sametová revoluce«, nastoupila mafiánsko-ekonomická hrůza devadesátých let, kdy bývalí veksláci měli navrch a přes noc se z nich stali vážení podnikatelé. Co se ale nezměnilo, byl tradičně český »vlezdo***elismus«, jen se jeho korouhvička otočila z východu směrem na západ. Slovo Západ se stalo zaklínadlem. Západ se stal posvátnou krávou, která se nesmí kritizovat, přestože západní systém natropil tolik škod a zla. Vyjmenovat je by zabralo celou knihu. A tak mnozí začali zcela nekriticky adorovat VŠE ze Západu. Zapomnělo se na to, že správnou cestou pro malou zemičku, jakou je Česko, Maďarsko nebo Slovensko, je azimut všech směrů. To dnes jasně předvádí Maďarsko a připojuje se k němu i Slovensko. To si zcela uvědomoval bývalý novinář a disident, Jiří Dienstbier st., který v letech 1989 – 1992 působil jako československý ministr zahraničních věcí a místopředseda federální vlády.
Vzpomínám si, jak jeden novinář, sluha nových pánů, přišel za tehdejší velvyslankyni USA, Shirley Jane Templ-Black, aby v přímém televizním přenosu projevil svůj vlezdo***elismus novým a jedině správným směrem. Nevěřil jsem vlastním uším a očím. Základem tohoto rozhovoru či reportáže byla »významná událost«, jak americká velvyslankyně připravuje špenát. Zdůraznila, že tento pokrm normálně nesolí, ale ví, že v Čechách se do špenátu přidává česnek rozetřený se solí. Obdivuhodná znalost českého prostředí. A jelikož si byla vědoma, že tato reportáž je pro českého člověka, tak trochu této ingredience výjimečně přidala. Bylo to až dojemné. Ale mně se chtělo zvracet. Ne z americké velvyslankyně, které jsem si vážil za její hereckou kariéru. Ale příčinou mojí nevolnosti byl náš bezpáteřní reportér, možná i trochu hloupoučký, protože se nechal nábožně poučovat od Shirley Templ, jak se připravuje špenát, běžná to česká příloha.
Evropská unie trpí deficitem demokracie
Tenkrát jsem ještě netušil, že to je pouhá předehra k ubohé servilitě mnohých dnešních novinářů a bohužel i politiků, kteří zapomněli, že byli zvoleni českým občanem proto, aby hájili naše zájmy a prosperitu země. To bohužel dnešní vládní politici v mnohých směrech nečiní a hájí spíše zájmy cizáků a zrůdnosti dnešní bruselské ideologie, která si za cíl vytkla chudobu obyvatelstva. Bohužel, tento fakt si mnozí neuvědomují. Chapadla bruselského molochu se stávají zbraní vůči vlastnímu obyvatelstvu. EU trpí deficitem demokracie. Parlament EU se sice volí, ale poslanci připomínají spíše loutky než politiky. Je to žvanírna. Důvod je prostý: Evropská komise je autorem tzv. sekundárního práva a mezi toto právo patří vydávat nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Vše neodvolatelně závazné pro členské státy EU. Proto žádný parlament Evropská komise de facto nepotřebuje. A je to tatáž Evropská komise, která se chová jako vláda, neboť se podílí na jednání Evropské unie navenek a spravuje rozpočet EU. Tvrzení o tom, že sekundární právo je Evropskou komisí odpovědně projednáváno s členskými státy, je asi tak pravdivé, jako že ekonomičtí migranti přicházející do unie jsou většinou lékaři, inženýři, právníci, fyzici apod. Formálně je sekundární právo unie s členskými státy projednáváno, ale pod tichou hrozbou odebírání dotací, zahajování sankčních řízení atd. A ti, co hovoří o reformě EU, jsou jen k smíchu, protože žádný chybný systém, tedy ani ten eurounijní, se sám nedokáže napravit. Proto jakákoliv diskuse o další integraci členských zemí do superstátu je bezpředmětná a falešná.
Právě díky tomuto eurounijnímu molochu se tak snadno prosazují různé bruselské nesmyslnosti. V první řadě k nim patří zelené šílenství, válečnická rétorika s obrovskými výdaji na zbrojení, zbytečně drahá energie, emisní povolenky, totálně pojatá elektromobilita, neřízená a nelimitovaná imigrace se stále vážnějšími důsledky, manipulativní výklad klimatické změny, indoktrinace dětí patologickou genderovou ideologií na všech stupních vzdělávání včetně mateřských škol atd. Proto doufám, že voliči v nastávajících volbách vystaví dnešní vládní klice jednoznačný účet a půjde tam, kam měla už dávno odejít.
Trapné extempore ministra české vlády na Slovensku
Dnešní vláda nejenže neřeší palčivé problémy ČR, ale navíc ještě rozsévá zlobu. Jak jinak chápat účast ministra Rakušana na protivládní demonstraci v Bratislavě. Za to, zcela oprávněně sklidil kritiku od mnohých slovenských politiků i od ministra zahraničí Juraja Blanára, který jasně označil jeho přítomnost na protestu za zasahování do vnitřních záležitostí Slovenska. I slovenský velvyslanec v Praze vyjádřil protest v souvislosti s jeho účastí na demonstraci v Bratislavě. Je to nejenom politická, ale i občanská ostuda. Dnešní naše vláda tak úmyslně, ale ne poprvé, narušuje nadstandardně dobré vztahy s bratrským Slovenskem. Namísto omluvy se nechal Rakušan slyšet, že se zúčastnil jen jako soukromá osoba. To si snad dělá z lidí legraci, neboť u politika, notabene přímo vládního, se zcela stírá rozdíl mezi soukromým a oficiálním projevem. Pokud to Rakušan nechápe, ať nedělá politiku a vrátí se na pozici učitele. Tam snad tolik věcí nepokazí. Ale kde se v něm bere ta drzost poučovat druhé, když on sám je představitelem špatných rozhodovacích procesů. Politici často rozhodují o věcech, kterým nerozumí. Aby zakryli svoji neznalost, rozhodují v těchto případech jen ve jménu stávající ideologie, která nikdy nevyřeší podstatu problému. Je to stejné, jako když se nedostatek argumentů nahrazuje ideologickou demagogií.
Rakušan snad ani netuší, co podepsal
K jeho křiklavým případům patří podpis »paktu o migraci a azylu« a jeho obhajoba. Přitom tento pakt vůbec neřeší problém migrace. Asi také zapomněl, že v gesci ministerstva vnitra je i bezpečnost občanů, což je v rozporu s realitou tohoto paktu. Zdá se, že vůbec nechápe, jaké problémy mají s migranty mnohé eurounijní státy. Proto se jich chtějí zbavit, ale tou nejpitomější a nic neřešící cestou. Západoevropské země si vlastní politickou krátkozrakostí a neschopností samy způsobily dnešní velké trable s migranty a jejich kriminalitou. V rámci stávající eurounijní jurisdikce nelze migraci vyřešit. Pokud se zákony neupraví, pak taková Francie má svoji budoucnost už jasnou. Hlavní náplní »paktu« není řešení migrace, ale jen částečné zmírnění negativních důsledků přesunem nežádoucích migrantů do zemí, které dosud nepodlehly této nesmyslné politice. Brusel vůbec nechápe, že toto není řešením, ale jen oddálením ještě větších problémů. Země postižené migrací se odvolávají na solidaritu, ale proč být solidární s někým, kdo si tyto problémy způsobil sám dlouhodobě chybnými a nezodpovědnými rozhodovacími procesy? Navíc tato »solidarita« problém vůbec neřeší. Zapomněli na obezřetnost a bezpečnostní pravidla, která jsou alfou a omegou pro každou migraci, ať se jedná o migranty z Afriky nebo z Ukrajiny. Přitom řešení existuje. Stačí vzít v potaz australský model.
Neřízená migrace je stejně zlověstná jako válka
Největší problémy existují v soužití s muslimskými migranty a s jejich kriminalitou. Rakušan asi nesleduje, co se děje v těchto zemích. Jde o důsledek absolutní neznalosti islámu, který hraničí až s idiocií. Islám totiž není jen pouhé náboženství, ale i kompletní občanský systém života, který ustanovil závazná pravidla pro muslimy od narození až po smrt. Tato totalitní ideologie je na úrovni středověku. Muslim nemá zájem o demokracii, ale o nastolení pořádku ve jménu islámu. Proto existují a vždy budou existovat problémy v soužití mezi občany nevyznávající a vyznávající islám. Příčinou je nekompatibilita mnohých hodnot islámského a demokratického systému. Vím, o čem hovořím, žil jsem mezi nimi mnoho let. Přečetl jsem si Korán i některé hadísy. Snažil jsem se pochopit islám. Pochopit však neznamená se podřídit, ale vyvarovat se zbytečným nedorozuměním a konfrontacím. V jejich zemi jsem ctil islám i jejich styl života, přestože se s tímto systémem nemohu nikdy ztotožnit. To, že většina z nich se nedokáže začlenit do naší společnosti, kam přišli nikým nezvaní, je pochopitelné, protože by se v mnohém zpronevěřili islámským hodnotám. Pro pravověrné muslimy by se stali odpadlíky, na které lze vyhlásit fatwu. Proto islám do EU nepatří. Neřízená a nelimitovaná migrace je stejně zlověstná jako válka, protože Evropu nakonec zničí.
Tento problém bruselští i další političtí vládci vůbec nechápou, ale přesto o něm rozhodují. Důsledkem je stávající a stále se zhoršující situace v eurounijních zemích, kde připustili neřízenou a ničím nelimitovanou migraci. Oni k nám nepřichází, aby se zapojili do budování našeho demokratického systému, ale aby parazitovali na eurounijním sociálním systému. Proto se hrnou tam, kde je tento systém nejštědřejší. Jako by nestačily naše ekonomické problémy, které díky Green Dealu a dalším nesmyslným opatřením odstavily EU na vedlejší kolej a bude hůř. Brusel vůbec nechápe, že se geopolitické klima mění. Nastupuje BRICS a Šanghajská organizace pro spolupráci v čele s Čínou, která úspěšně realizuje státní kapitalismus, ve kterém jsou prvky tržního hospodářství kontrolované státem a čínskou komunistickou stranou. Dnešní hegemonie USA se tak postupně vytrácí a nebude dlouho trvat, kdy vlajkovou loď převezme Čína s podporou nejen asijských států. Čína přebírá nadvládu.
Vojenské řešení problémů je projevem neuvěřitelné hlouposti
Proto bezbřehá pomoc Ukrajině ze strany EU se v těchto souvislostech stává druhořadou záležitostí. Pokud se bruselští mocipáni rychle neproberou a tento vývoj nepochopí, ujede jim vlak a EU zůstane jen jako kůl v plotě. Zdá se, že Brusel tuto situaci ještě nechápe a bagatelizuje ji. A pokud si EU tuto změnu uvědomuje, pak zvolila to nejhorší řešení, které ve skutečnosti ani řešením není – horentní zbrojení. To se samozřejmě ekonomicky negativně projeví a stane se dalším hřebíčkem do eurounijní rakve. Zdůvodňovat to tím, že Rusko napadne Evropu, je holý nesmysl. Proč by to dělalo? Co by mu asi poničená Evropa dala? Nemá žádné nerostné bohatství, na rozdíl od Ruska. Dobýt evropské území je jedna věc, ale udržet na tak velkém okupovaném území funkční a stabilní nadvládu je věc druhá a v tomto případě prakticky nerealizovatelná. O ruském vedení si můžeme myslet cokoliv, ale určitě není idiotské.
Žádný vojenský konflikt nikdy nepřinesl očekávané výsledky. Stačí připomenout německý plán Drang nach Osten, válku v Iráku nebo dvacetiletou válku v Afghánistánu atd. Proto válka s Ruskem a jeho rozkulačení není řešením, byť svého času o tom mluvila i tehdejší americká ministryně zahraničních věcí, Madeleine Albrightová. Jedinou správnou cestou je návrat k diplomacii. To přesně dnes dělá Čína, která se tak stává hlavní hybnou světovou silou. Další hrubou chybou dnešní eurounijní politiky je to, že EU nepochopila důsledky úzkého spojení Číny, Ruska a Indie, k čemuž Západ dopomohl. V případě vojenské konfrontace s Ruskem se Čína postaví na jeho stranu. To už dala najevo. V tomto případě připomínám jedno staré rčení, že Číňané na Evropany nepotřebují použít zbraně, neboť je jich tolik, že Evropany umlátí čepicemi.
Vojenské řešení dnešních problémů není řešením a je projevem jen neuvěřitelné hlouposti. Pro Evropu by to znamenalo konec její dnešní existence. Ale pokud Brusel nepochopí, že jedinou rozumnou cestou je diplomacie, pak nás nečeká nic dobrého. Vyhrožování Ruskem je jen dobrou zástěrkou pro evropské zbrojaře a odvedením pozornosti od skutečných ekonomických eurounijních potíží.
Ke všemu se zhoršuje i neřešená ilegální migrace, která přerostla v nájezdy ilegálních hord. Politici nechápou, že ilegální migraci lze zastavit jen silou, ale k tomu je zapotřebí změnit zákony a naivní pseudohumanitární přístupy. Žádné pakty ilegální migraci nezastaví. Dobrým příkladem je právě Austrálie. Ruku v ruce se silovým zastavením migrace musí následovat skutečná pomoc zemím, ze kterých se rekrutují migranti. To znamená zastavit neokolonialistické drancování jejich nerostných zdrojů a zahájit výstavbu továren na jejich zpracování. To se ale nebude líbit mnohým západním korporacím, které výrazně profitují z dnešní situace. Dále se u nich musí vybudovat plnohodnotný vzdělávací, zdravotní a sociální systémy tak, aby pokryly jejich domácí potřeby atd. Ale nejdůležitějším úkolem je snížit v těchto zemích enormní porodnost. To je alfou a omegou pro řešení migrace. Bez dosažení této podmínky se každé prospěšné opatření obrátí vniveč.
František Krincvaj