Od počátku třetí velké války v Perském zálivu se Španělsko distancovalo od USA jasněji než kterýkoli jiný evropský národ. Podle průzkumu společnosti 40dB, který zveřejnil deník EL Pais, je 68,2 % Španělů proti americko-izraelské válce proti Íránu.
»Pouze 23,2 % respondentů podporuje válečné tažení proti Íránu, což ukazuje, že odmítání války sahá daleko za hranice středo-levých stoupenců premiéra Pedra Sáncheze,« píší španělské noviny.
Normalizace války v politickém diskurzu
Jedním z faktorů vysvětlujících tuto společenskou toleranci je postupná normalizace válečné rétoriky v politickém a mediálním diskurzu. Západní války byly po léta prezentovány jako chirurgické operace, humanitární intervence nebo kampaně proti diktaturám. Výsledkem je narativ, který maskuje masové ničení jako formu mezinárodní bezpečnosti .
Data z průzkumu jasně odrážejí tuto ideologickou propast. Mezi voliči strany Vox dosahuje podpora války 52,8 %, zatímco mezi voliči Lidové strany je to 36,2 %. Naproti tomu mezi voliči PSOE a Sumar se odmítnutí pohybuje kolem 90 % .
Toto rozdělení není náhodné. Politická pravice strávila roky legitimizací zahraniční politiky Washingtonu, jako by byla přirozeným rozšířením západní bezpečnosti, a to i v případech, kdy je tato politika založena na preventivních invazích, masivních bombových útocích nebo ničivých ekonomických sankcích.
Paradox je jasný. Podpora Donalda Trumpa ve Španělsku je minimální, sotva 12,7 %, a podpora Benjamina Netanjahua ještě nižší, 11 %. Významná část populace však i nadále zastává militaristický přístup, který oba muži reprezentují. Je to důsledek desetiletí geopolitické propagandy, píše web spanishrevolution.net.
Průzkum se shodoval s obdobím zvýšeného napětí mezi Washingtonem a Madridem poté, co prezident Trump pohrozil Španělsku odvetou za kritiku útoku na Írán ze strany socialistického premiéra Sáncheze.
Pro italský deník La Repubblica »Sánchez vede rebely EU«, zatímco Financial Times píší, že španělský premiér je »Trumpovým hlavním soupeřem v Evropě« a německý Frankfurter Allgemeine Zeitung popisuje španělského premiéra Pedra Sáncheze jako »evropského anti-Trumpa«. Britské noviny vysvětlují, že Sánchez říká americkému prezidentovi to, co si žádný jiný evropský lídr neodváží říct, ale varují, že někteří jeho slova vnímají jako chybný odhad.
Španělský premiér byl jediným evropským lídrem, který rozzlobil amerického prezidenta Trumpa, a to sloganem »Ne válce« s argumentem, že cíle americko-izraelského útoku na Írán byly nejasné. »Víme, že tato válka nepřinese spravedlivý mezinárodní řád, vyšší mzdy ani zdravější životní prostředí. Vlády by neměly usilovat o zhoršování životů lidí. Jediní, kdo vyhraje, když svět přestane stavět nemocnice pro výrobu raket, jsou ti samí staří hráči,« argumentoval Sánchez.
Financial Times popisuje tato slova jako »druh arogance, kterou od lídra EU zřídka slýcháme« a vysvětluje, že jiní »se snaží apelovat na Trumpovu ješitnost a sobeckost nebo se snaží bagatelizovat své zjevné neshody«.
»Sánchez však,« poznamenává britský deník, »nejenže odmítl USA použít vojenské základny ve Španělsku k útoku na Írán, ale také přirovnal americkou a izraelskou operaci k ‚nespravedlivé‘ invazi do Iráku v roce 2003,« upozorňuje Financial Times. Článek FT končí citací ze Sánchezova prohlášení: »Nebudeme se podílet na něčem, co je špatné pro svět, a obávat se odvety od někoho jiného.«
Od začátku třetí velké války v Perském zálivu se Španělsko distancovalo od USA jasněji než kterýkoli jiný evropský národ.
Amanda Sloatová, profesorka na IE Business School ve Španělsku a bývalá poradkyně Joea Bidena pro Evropu, vysvětluje, že Sánchezova kritika »vyniká v kontrastu se záměrným mlčením ostatních evropských lídrů«. Dodává však, že ideologické rozdíly mezi Sánchem a Trumpem prospívají oběma. »Odpor vůči Trumpovi je mezi Sánchezovou levicovou základnou populární,« píše FT a dodává, že prezident Trump by konfrontací se socialistou Sánchezem mohl získat podporu odpůrců španělského premiéra uvnitř Španělska.
Rafael Calduk Tervera, profesor politologie na madridské univerzitě Complutense, je však znepokojen rostoucím vnitřním napětím v Evropě způsobeným válkou v Íránu.
Obchodní válka
Na rozdíl od mnoha svých krajanů je profesor Tervera k Sánchezovu přístupu kritičtější. »Španělský premiér je v současné době doma vážně oslaben a je pod tlakem svých levicových koaličních partnerů,« argumentuje španělský politolog. »Sánchezův asertivní postoj k zahraniční politice je proto především poselstvím pro domácí politiku… a svou neústupnou rétorikou z posledních dnů je zbytečně tlačen do izolace.«
Trump také uvedl, že nařídil ministrovi financí Scottu Besantovi, aby vyloučil Španělsko z jakékoli obchodní dohody a zcela zablokoval dovoz zboží a služeb. Někdo, kdo je hluboce zapojený do skutečných mocenských struktur USA, agresivně prosazuje odprodej investic ve španělském energetickém sektoru. Ještě předtím, než prezident seslal svou klatbu, američtí investoři v posledních měsících omezili své pozice ve Španělsku. Nyní prodávají. Všechno a rychle.
Španělské banky
Mnoho Španělů se již nyní obává, že hrozby prezidenta Trumpa vůči Sanchezovi povedou k obchodní válce. »Obchodní politika přirozeně spadá do jurisdikce EU a není záležitostí mezi národními vládami,« říká profesor Tervera. »V důsledku toho by evropská protiopatření byla nevyhnutelná – čehož si je vědoma i vláda USA.«
Španělský profesor proto vnímá současné Trumpovy hrozby vůči Španělsku jako »vážné varovné znamení«, ale ne nutně jako začátek eskalace spirály.
Mnoho ekonomů však varuje před rizikem vyvolání dominového efektu, který by Španělsko a jeho banky postavil do epicentra nové evropské krize.
Španělské banky sice mohou být silně vystaveny energetickému sektoru, a to jak solární energii, tak infrastruktuře pro regasifikaci LNG v přístavech, ale ještě více jsou vystaveny sektoru nemovitostí. Ještě více než během čtyřletého období 2008–2012, které vedlo k nucenému znárodnění Bankie a záchrannému balíčku EU ve výši 100 miliard eur.
Ioannis Sideropulos