Rozloha Boubínské rezervace je 670 hektarů, přičemž po letošním přidání 55 hektarů na současných 139 hektarech je uplatňováno pravidlo bezzásahovosti a podle svolavatelů demonstrace právě bezzásahovost ohrožuje samotnou existenci rezervace i okolních lesů.
Od půlky dubna turisté nesmí na některé trasy v Boubínském pralese na Šumavě, protože hrozí pády suchých stromů na cesty. Zákaz vstupu platí do odvolání. Souše stojí v bezzásahové zóně, v níž se nesmí kácet. Podle posledního monitoringu jde o čtyři stovky uschlých stromů. Na žádost Lesů ČR, které jsou správcem území, vydal zákaz vimperský městský úřad. Omezení pohybu bude zřejmě trvat do doby, než stromy samovolně popadají. »Budeme čekat, než se nám bude jevit, že počet nebezpečných souší se snížil natolik, že riziko pro turisty už není vysoké,« uvedl ředitel Lesního závodu Boubín Lesů ČR Miloš Juha.
»Turisté mají zákaz vstupu od Idiny pily po cestě Amortovka k jezírku; od jezírka po Knížecí cestě kolem oploceného pralesa a dále po Lukenské cestě s odbočkou zpět k jezírku. Kolem této trasy je cca 400 suchých stromů, které jsou nebezpečím pádu a důvodem pro uzavření přístupu. Doba zetlení a pádu souší je cca 10 let, tedy po tak dlouhou dobu by měla trvat uzavírka!« zlobí se Petr Martan z Komunity pro duchovní rozvoj, o.p.s.
Co bylo příčinou souší
Správa NP a CHKO Šumava (dále jen Správa) dlouhodobě neumožňuje správci státních lesů – Lesnímu závodu Boubín, vykonávat účinnou ochranu lesů před kůrovcem. Zde je stručná chronologie:
* V září 2008 padlo v oploceném jádru pralesa 4 200 m³ polomu a vznikla 6 ha velká polomová plocha. K tomu padl polom na dalším území NPR Boubínský prales (dále jen NPR) a vznikly kůrovcové stromy. Správa sice vydala rozhodnutí k povolení asanace polomů, ale bylo vydáno až 20. 7. 2009 a tedy pozdě.
* Roku 2015 začíná platit Plán péče pro NPR platný do r. 2024. Dle něho jsou zásahy proti kůrovci (včetně pokácení stromů) možné na většině území NPR.
* Roku 2017 v říjnu vichřicí Herwart padlo na území NPR 11 000 m³ dřeva a cca 5 000 m³ bylo zpracováno. Z celkového objemu dříví padlého v NPR cca 6 000 m³ dřeva padlo v oploceném jádru pralesa (47 ha) a bylo ponecháno bez zpracování.
* Roku 2018 LZ Boubín včas zpracoval polomové smrkové dříví z r. 2017. V bezzásahových plochách dříví zůstalo a v něm se namnožil kůrovec.
* Roku 2019 byla Správa požádána o výjimku, která by umožňovala účinné zásahy proti kůrovci v NPR a tím ochránila zejména prales (47 ha) a další pralesní zbytky. Správa nevzala v úvahu obsah žádosti a rozhodla naopak o zvětšení bezzásahovosti o dalších 55 ha (na celkových 139 ha). Proto v září 2019 bylo v NPR 10 ohnisek kůrovce.
LZ Boubín se odvolal proti rozhodnutí Správy a žádal o »Výjimku z použití intenzivní technologie na asanaci kůrovcového dříví«. Proti se postavily známé tváře vědců a Hnutí Duha. Tyto a média záměrně používaly nepřesné vyjádření (Boubínský prales místo NPR Boubínský prales) a mátly lidi tím, že lesníci z LZ chtějí kácet v oplocené jádrové části pralesa a že v dalších částech rezervace chtějí kácet velkoplošně.
»Výsledkem nečinnosti a špatných rozhodnutí Správy je přeměna smíšeného pralesa na bučinu se smrkovými soušemi v počtu, které by sama příroda (bez pomoci Správy) nenastolila. Tedy žádné absolutní přírodní procesy.
Toto jsou viníci dnešního uzavření přírodního skvostu národního významu. Boubínské lesy a turistická cesta – od Idiny pily kolem pralesa – je ve správě státních lesů od r. 1930 a od této doby až do 13. dubna 2022 nikdy nebyla uzavřena. Až dnešní totalitní ochrana přírody zavřela toto lesní národní divadlo. Tedy ne ‚Národ sobě‘, ale ‚Správa národu‘!« roste hněv v Martanovi.
Demonstrace na to upozorňovala
Demonstraci s názvem »Zachraňme prales a lesy na Boubíně« svolaly organizace Komunita pro duchovní rozvoj, o. p. s. a spolky Hnutí život a Zachraňme Šumavu do Vimperku 12. 8. 2020. Účastníci v písemné výzvě vyzvaly premiéra, ministra životního prostředí a Správu ke konkrétním požadavkům potřebným k zastavení kůrovcové gradace. Demonstranti je mimo jiné také upozorňovali, že v důsledku jejich rozhodnutí dojde k uzavření přístupu veřejnosti v úseku jezírko – Knížecí cesta. A tak se stalo!
Demonstrující jsou přesvědčeni, že člověk je součástí přírody a musí zasáhnout, pokud se blíží katastrofa, a tím zničení chráněného území. A kůrovec prostě je katastrofa a je třeba proti němu bojovat. Proti čemuž se Národní park staví velmi vehementně. Příroda si má poradit sama. »Park tím dokonal zkázu. Pořád je ještě šance to aspoň zbrzdit. Ale to současné rozhodnutí s ohledem na to, co tam lesní závod Boubín smí, je likvidační. Za dva roky je po všem,« řekl Martan pro ČTK.
Obnovení přístupu ať řeší ochranáři – když to způsobili
Správa prohlašuje, že uzavření lesa kvůli nebezpečí pádu souší je vždy na rozhodnutí vlastníka, v tom případě na Lesích ČR – LZ Boubín. Jak ukazuje výše uvedená chronologie problému, je tak nesporné, že Správa svými špatnými rozhodnutími zapříčinila výskyt souší kolem turistické trasy a LZ Boubín nezbylo nic, než požádat MěÚ ve Vimperku o uzavření.
Od Idiny pily cestou Amortovka k jezírku:
Pro nepovolení krácení souší nastojato není žádný silný argument. Jedná se o lesní porosty do nedávna lesnicky obhospodařované a zásahem se samovolný vývoj neovlivní.
Od jezírka po Knížecí cestě v délce 1,4 km:
Tento úsek se stovkami souší má řešení i racionální argumentaci pro udělení výjimky k povolení krácení stojících souší:
* Dle zaměření jádra Rezervace Boubínský prales (ÚHÚL, 2000, viz mapa v příloze) má hranici tvořenou Kapelským potokem. Tedy území za plotem mezi Knížecí cestou a Kapelským potokem je bývalý hospodářský les, který se po vytěžení obnovil přirozeným zmlazením a intenzivní umělou výsadbou.
Nejde tedy o jádro pralesa vyhlášené r. 1858 a ani v dalším století nevyhlášené, jde o les v jeho sousedství. Navíc, uschnutí těchto stromů se stalo lidským zásahem – nepřirozeným rozmnožením lýkožroutů v důsledku rozhodnutí Správy.
Zakladatel ochrany pralesa lesmistr Josef John by dnes Správě NP a CHKO Šumava řekl jistě toto: »Prales jsem tehdy vytyčil na hranici Kapelského potoka, proto krácení souší v sousedství jádra pralesa je možné a původní prales to neovlivní. Přeměnu smíšeného pralesa – v porost smrkových souší a nediferencovanou bukovou monokulturu – jste zavinili sami hazardním rozhodováním. Toto můj záměr r. 1858 nebyl a ani všech dalších generací boubínských lesních hospodářů. Prales byl vyhlášen na věčnou ukázku veřejnosti – ne na 10 let jej uzavřít!«
* Lesní porosty vpravo od Knížecí cesty (neoploceno) jsou sice rezervací, ale nejsou původním pralesovitým jádrem. Proto krácení souší s napodobením zlomu není zásahem, který by změnil vlastnosti bývalého hospodářského lesa.
* Krácení (nikoliv kácení) souší rukou harvestoru s dosahem 12 m není použití intenzivní technologie a mechanizační prostředek by se pohyboval po Knížecí cestě. Navíc krácené 10 m vysoké souše jsou dostatečné pro pozitivní vlivy na nerušený vývoj přírody.
* Jiným řešením redukce nebezpečných souší v porostech napravo od Knížecí cesty – je souběžně s ní vytvořit turistickou stezku.
* Argument – že jde o jedinečné místo, kde lze demonstrovat přirozený vývoj lesa ve všech vývojových fázích – ten již devalvoval, protože jeho změny od r. 2008 nejsou dílem pralesa, ale člověka.
Uzavření vstupu veřejnosti na dobu až 10 let není společensky přijatelné. Jít na Boubín nebo alespoň k jezírku a nahlédnout do pralesa, to patří k národní tradici a to si Češi nenechají vzít!
Šetrná řešení, která neovlivní přírodní vývoj, existují. Brání tomu jen ideologie absolutní bezzásahovosti a zdivočelá státní správa ochrany přírody ve Vimperku, které je zcela jedno, že cca 90 000 návštěvníků ročně je omezeno ve svých právech.
(zmk)