Bylo to paradoxní. Jednatřicátého prosince 2019 slavil celý svět blížící se příchod nového roku. Všichni si o půlnoci přáli pro příštích 366 dní jen to nejlepší. A hlavně zdraví. Tak je tomu ostatně každý rok a připít si na zdraví, to už začalo znít jako klišé. Jenže právě rok 2020 udělal z onoho rádoby klišé reálnou hrozbu. Již dlouhá desetiletí neznělo ono »Na zdraví!« tak přesvědčivě, jak s postupem času začalo rezonovat v nadcházejících týdnech a měsících.
Vraťme se však zpět do onoho silvestrovského dne. To totiž světové agentury vyťukaly zprávu, která zněla celkem bezvýznamně, a kdyby nebyl jednatřicátý prosinec, kdy se toho jinak moc ve světě (až na oslavy, ohňostroje a alkoholické šílenství) neděje, asi by ji téměř všechna média přešla. Takhle ji sice nepřešla, přesto vypadala navenek jako snaha o senzaci v okurkové době. Oznámenému faktu, že čínští odborníci zkoumají vážné onemocnění dýchacích cest, které postihlo 27 lidí ve městě Wu-chan, málokdo věnoval pozornost. Vždyť byl den, kdy se mají všichni smát a radovat. A také si přiťukávat s onou prázdnou formulkou na rtech, která přeje něco tak samozřejmého, jako je zdraví.
Jak nesamozřejmé obrysy vše nabralo již za pár týdnů, ba možná dnů, po Silvestru 2019, netřeba připomínat. V ten den zatím agentura AP uvedla pouze teorii, že nový virus »někteří přirovnávají k epidemii SARS z let 2002-2003«. Ačkoli bylo konstatováno, že sedm z nemocných »má symptomy virového zápalu plic a je ve vážném stavu«, zdravotní komise vyzvala obyvatele, aby nepropadali panice. Většina z nakažených navštívila trh s mořskými plody ve Wu-chanu, který se tak zdál být zdrojem nákazy.
Mimochodem, SARS se v roce 2002 objevil v jižní Číně a zemřelo na něj více než 700 lidí napříč různými zeměmi a oblastmi. Nový typ viru si přece jen nachystal mnohem ostřejší kosu. Ale o tom onoho Silvestra nikdo neměl ani potuchy.
Jedenáctého ledna 2020 Čína informovala o prvním úmrtí spojeném s novým onemocněním. To už bylo definitivně ověřené, že s tím nemá někdejší SARS co do činění. Stále se hovořilo jen o »neznámém zápalu plic«. Jenže ten se začal velmi rychle šířit nejen mimo Wu-chan a provincii Chu-pej, nýbrž i mimo hranice Číny.
V polovině ledna už hlásil nákazu první Japonec, který byl hospitalizován s horečkou a kašlem. Vyléčil se. Ne každý ale měl to štěstí. Druhého února Filipíny oznámily první úmrtí v důsledku nového viru mimo hranice Číny. A neuplynulo ani čtrnáct dnů, kdy první případ úmrtí pacienta se záhadnou nemocí ohlásila Francie. To už před novým typem koronaviru a jeho šířením varovala i Světová zdravotnická organizace (WHO). Bylo však trochu pozdě. Spíše trochu dost pozdě…
V České republice se první tři případy nového typu koronviru objevily 1. března, přesně před třemi lety. Zatímco ještě 6. března 2020 se celosvětově mluvilo o sto tisících nakažených, za tři týdny na to už jich byl více než pětinásobek! A na samém počátku dubna pak počet infikovaných překonal milionovou cifru…
Začalo období zákazů, karantén, nouzových stavů, které trvaly přes dva roky. A paradoxně jako by covid-19 skončil s počátkem války Ruska s Ukrajinou. To už je ale jiná písnička…
(pk)