Moravskou přírodou se šíří invazivní klejicha hedvábná, původně pěstovaná jako okrasná rostlina. Výhledově by mohla ohrozit například mandloňové sady nebo jiné cenné lokality. Český svaz ochránců přírody Onyx chce vyvolat odbornou diskusi a najít systémové řešení problému. V případě nečinnosti bude mít narůstající populace klejichy velmi vážné následky na biodiverzitu moravské krajiny, informovali ochranáři v tiskové zprávě, kterou poskytl za Onyx Pavel Pechoušek.
Nejvážnější situace je podle ochranářů v evropsky významné lokalitě Kamenný vrch u Kurdějova na Břeclavsku, zejména v části, které se říká Kamenec. »Klejicha se začíná šířit i do zdejších mandloňových sadů, kde do pár let, pokud se nezasáhne, udělá naprostou zkázu,« uvedl Vilém Jurek, který pracuje jako koordinátor terénních prací ochranářských projektů LIFE Sub-pannonic a LIFE SouthMoravia.
Klejicha se podle Jurka dostala z okrasných zahrad do přírody už na začátku 20. století. »Její zrádnost je v tom, že se neuvěřitelně rychle šíří, a to nejen díky semenům, ale i výborné schopnosti zmlazovat, čili vegetativně se šířit,« vysvětlil Jurek. Ohnisko v poslední době zaznamenal také třeba nedaleko Stránské skály v Brně.
Potlačování klejichy pomocí sečení je podle ochranářů těžká a marná práce. »Musíme zvolit chemickou metodu, kdy se před květem nebo v době kvetení aplikuje herbicid na list. Musí se používat o něco silnější koncentrace a do roztoku se přidává smáčedlo. Klejicha má obranný mechanismus. Obsahuje latex jako fíkus nebo kaučukovník. Navíc má kožovité listy, přes které herbicid špatně vniká do rostliny,« popsal Jurek.
Projekt LIFE SouthMoravia má za cíl zlepšit stav ochrany v šesti jihomoravských lokalitách a také ve středočeské lokalitě Žehuňsko. Projekt LIFE Sub-pannonic pomáhá chránit 28 území a také několik výjimečně vzácných druhů rostlin na jižním a východním Slovensku a jižní Moravě.
Klejchta hedvábná původně pochází ze Severní Ameriky, odkud byla jako okrasná rostlina rozvezena do mnoha zemí světa. Na území dnešního Česka se pěstovala již v 18. století, například rostla v zámeckém parku v Lánech. V české přírodě byla poprvé zaznamenána ve volné přírodě v roce 1901.
Klejcha hedvábná je silně konkurenčně schopnou rostlinou, jelikož během vegetace snáší i déletrvající sucho, rychle se množí a navíc vylučuje alelopatické látky, které brzdí růst okolních rostlin. Tato vytrvalá, opadavá hluboko kořenící rostlina s přímou, nevětvenou lodyhou dorůstá do výšky jeden až dva metry. Dutá lodyha, vyrůstá z plazivého oddenku. Semena mají dlouhý a hustý chochol hedvábných chlupů, která usnadňují jejich roznášení větrem a šíření na větší vzdálenosti. K rozšiřování druhu do blízkého okolí slouží plazivé, dužnaté, asi 2 cm tlusté oddenky, jimiž klejicha hedvábná vytváří rozsáhle kolonie.
Ve své domovině byla dříve využívána, dokonce vysévána, jako přádlá rostlina. Právě jemné hedvábné chmýří ze semen se používalo jako náhrada bavlny a dále sloužilo jako vycpávkový materiál do oblečení. Měchýřky po odstranění semen sloužily pro výrobu drobných ozdob. Byla také u včelařů oblíbenou medonosnou rostlinou.
V současnosti je klejicha hedvábná pěstována hlavně pro voňavé květy, pro svou nenáročnost a vytrvalost je vysazována do parků a okrasných zahrad.
Květy rozkvétají v červnu a červenci a jsou oblíbených zdrojem nektaru pro včely a motýly. Nektar z květů tohoto druhu klejichy slouží jako potrava pro některé motýly a listy jsou spásány některými housenkami před zakuklením. Nejznámějším takto se chovajícím motýlem je monarcha stěhovavý. Obsažené toxické látky housenkám nevadí a jsou dokonce zabudovány i do těla dospělých motýlů, kteří varují před svými toxiny potenciální predátory pestrým zbarvením křídel.
Nadzemní části byliny a hlavně oddenky obsahují hořké jedovaté glykosidy asclepiadin a vincetoxin. Listy jsou na horní straně holé a na spodní jemně chlupaté. Při poranění rostlina vylučuje bílé mlíčí, které je také škodlivé a obsahuje až 2 procenta kaučuku.
(mac)
FOTO – wikipedia/Creative Commons/GNU/Meneerke bloem, Common-Pics; wikipedia/Creative Commons/Silk666, Philmarin, Novoklimov; wikipedia/NPS