Tak jsme se dozvěděli, že velká poslanecká novela zákona o územním plánování a stavebním řádu (též stavebního zákona) postoupila ve Sněmovně do třetího čtení a nejspíš ji poslanci vládní koalice s jistým zpožděním proti plánu protlačí, ke škodě České republiky i ke škodě svých vládních stran. Zdá se, že základní úloha územního plánování, slaďovat často protichůdné požadavky na využití toho či onoho území, jim neříká nic. Že vidí jediný problém, a to je otázka rychlosti povolování staveb.
Nezpochybňuji, že jednou z příčin prodlužování výstavby a zvyšování nákladů na stavby je pomalé povolování staveb. Jednak projektanti nepracují zadarmo, jednak se požadavky na stavbu mohou z toho či onoho důvodu měnit a projekt ty změny musí zohlednit, jednak příslušná stavba nepřináší po dobu zpoždění výstavby požadovaný užitek. Snaha třetí Babišovi vlády problém zlomit tím, že vytvoříme systém, kdy investor může prakticky cokoliv a stavební úřad je od toho, aby mu to příslušným razítkem rychle posvětil, je cesta do pekel. Znemožňuje nejen snahu optimalizovat územní rozvoj, ale zakládá také četné spory a škody, které se sice mohou projevovat jako růst hrubého domácího produktu (klasicky škody na veřejném zdraví), ale reálně rozvoj brzdí a činí méně efektivní a někdy i zcela neefektivní.
Ta snaha je v Česku dlouhodobá. Kde jsou ty časy, kdy platil značně progresivní zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu s požadavky na pokud možno komplexní rozvoj území (za socialismu se to v případě výstavby sídlišť vcelku dařilo) a později velká Vavrouškova novela tohoto zákona z června 1992, která zejména omezila přímé zákazy a nahradila je různými limity využití území.
Někdo namítne, že Vavrouškova novela stavebního zákona nepomohla. Jistě. Po volbách 1992 územní plánování a stavební řád ztratilo ministerstvo životního prostředí. Získalo je ministerstvo hospodářství, jehož ministr neblahé paměti označoval územní plánování za přežitek komunismu a paralyzoval jej. V roce 1996 se dostalo pod nové ministerstvo pro místní rozvoj, ale praxe přehlížení jeho základních funkcí, optimalizovat rozvoj území, pokračovala dál, byť v mírnější podobě.
Cíl zrychlit povolování staveb
Desítky malých a sem tam i velkých novel zákona o územním plánování a stavebním řádu včetně dvou nových zákonů stejného jména (ten druhý je z roku 2021, ale i on má novel už požehnaně) vesměs slibovalo zjednodušit a zrychlit povolování staveb. Praxe ale zaznamenávala opak. Příčin bylo víc:
- Celkový víceméně nepřetržitý úpadek státní správy, související s úpadkem školství a vzdělanosti, o sílící kořistnické morálce nemluvě, čest výjimkám.
- Příslušní úředníci stavebních úřadů nezvládali tempo novelizací stavebního zákona a dopouštěli se často vážných chyb, takže odvolávající se subjekty byly často úspěšné. Tři novely stavebního zákona za rok a nejednou ještě nestačily.
- Byly předkládány projekty s hrubými závadami a arogantně prosazovány. Někdy bylo investorovi zatěžko do nich doplnit i zákonem požadované údaje, někdy neodpovídaly mapy realitě. Příslušní odpovědní úředníci stavebních úřadů stáli před dilematem: odmítnout návrh (pokud jim to nadřízený dovolil), nebo se snažit investora přesvědčit. Obojí povolování prodlužovalo. A protože arogancí zejména u velkých staveb veřejných i soukromých je hodně, zpoždění se nejednou nepočítalo v měsících, ale v letech.
Docházelo i k pikantnostem. Čtyři roky prosazovali vedení vírského vodovodu přes zahradu občana, který se soudně bránil, než změnili názor. Tak se stalo, že povodeň v červenci 1997 přišla v době, kdy Vírská přehrada kvůli tomuto opožděnému napojování měla hladinu 10 metrů pod normál a mohla významně zmírnit tehdejší rekordní povodeň na Svratce.
Radniční spekulanti s pozemky prosadili v Plzni změnu trasy dálničního obchvatu města na delší, dražší a podstatně kontroverznější trasu, v rozporu s platným územním plánem. Výsledkem bylo zrušení prosazované trasy soudem, pokusy o lámání zákonů, osmileté zpoždění projektu při provozování západovýchodní magistrály přes centrum města a o osm miliard vyšší investiční náklady na výstavbu.
Projekt dálnice D8, nezákonně trasované přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří i přes největší tamní sesuvné území, byl prosazen přes rozsáhlou kritiku státních geologů a ekologů, navíc bez jakéhokoliv ošetření náročné stavby v rizikovém území. Stalo se, že na onom místě, které kritici tak pomlouvali, došlo v červnu 2013 po vydatných deštích k sesuvu asi půl miliónu kubíků horniny na rozestavěné těleso dálnice a zničeno bylo 200 metrů dodnes neopravené železniční trati přes Středohoří. Od nejotrlejších dálničářů jsme se ale dozvídali, že za to mohou zelení ekoteroristé. Asi si ten sesuv vymodlili.
- Dotčené orgány státní správy, hájící ty či ony veřejné zájmy (životní prostředí a jeho složky, veřejné zdraví, památky a urbanismus atd.) mají ty či ony požadavky, kterým investor odmítá vyhovět. Pak se povolování táhne.
- Nejčastěji na nátlak nadřízených byla přijímána územní rozhodnutí a stavební povolení s velkými závadami, které pak u soudu neuspěly. Zvlášť podivné bylo občasné přetahování dvou či více lobby. Boj o velkou, asi třikrát tak drahou a mimořádně ošklivou dálniční křižovatku u Opatovic nad Labem versus křižovatka malá, dostatečná, se několikrát obrátil tak, jak se měnil poměr sil mezi zainteresovanými lobby, takže se realizace křižovatky o mnoho let opozdila a také notně proti projektu prodražila.
- Stávalo se, že silně kontroverzní projekty ležely na stavebním úřadu rok, dva, tři a někdy i mnoho let a sedal na ně prach, aniž by se cokoliv s nimi dělo. Asi nejslavnější je výstavba přehrady Nové Heřmínovy, jež má (???) ochránit špatně stavěný Krnov, Opavu a další obce před velkými povodněmi cestou trvalého zatopení obce Nové Heřmínovy, dnes jen cestou jejich částečného zatopení. Zpoždění 25 či 27 let? Prý za to mohou kritici stavby…
- Investor měnil názor. Neschopnost polistopadového režimu stavět atomové elektrárny je již pověstná.
- Nezvládnutá digitalizace stavebních úřadů. Snad nemusím jít do podrobností.
Čím větší a složitější stavba…
Tušíte správně, že čím větší a složitější stavba, tím větší riziko komplikací i v případě, že kvalifikovaný investor maximálně na projektu spolupracuje. Uváděný údaj, že asi 92 % staveb je povoleno do jednoho roku, říká hlavně tolik, že zdaleka nejčastější povolování výstavby vilek funguje až na výjimky bez problémů.
Odvolacími orgány jsou obvykle ministerstva, kraje a soudy. Mělo by být ctí každého ministra, hejtmana, primátora a starosty, že se na jimi řízených úřadech odvolání (nejen ve věci povolování staveb) vyřizují bez zbytečných prodlení a v souladu se zákonem. Bohužel tomu tak v praxi nejednou není. Viník se pak hledá obvykle jinde, než opravdu je. Upřímně řečeno, nevím, co se soudy, které často soudí nebo také nesoudí prakticky nezávisle na právním řádu. Slibů nápravy jsme už slyšeli hodně, ale skutek nějak utek.
Jak to chodí, ukazuje nejlépe intenzívní výstavba v záplavových územích, aby pak povodňové škody byly rekordní. Nepomohl ani zákaz takové výstavby, přijatý po velké povodni 2002. Ale co chcete dělat, když se v zájmu velkých soukromých investorů sem tam falšuje i vymezení záplavových území, když primátor Prahy se starostou Prahy 8 slavnostně v září 2025 poklepou na základní kámen luxusní čtvrti Rohanský ostrov, přestože je v záplavovém území na štěrkopíscích bez možnosti účinné protipovodňové ochrany, a když od soukromých developerů slyšíte, že zákazníci se na možné ohrožení kupovaných nemovitostí velkou povodní neptají? Je pravda, že pohrdání povodněmi se táhne našimi dějinami ve výstavbě všemi režimy již od středověku. Že jsme se nedokázali poučit, je jen a jen naše chyba.
Zkázonosný pokrok
Nevím, zda někdo Babišově vládě pořádně namazal schody. Územní plánování a stavební řád představuje celé právní odvětví. Je podivné, když základní zákon tohoto odvětví předloží 10 vládních poslanců jako poslanecký návrh, který neprošel řádným připomínkovým řízením, jež by vychytalo aspoň velké chyby. Stalo se tak krátce před 15. prosincem 2025, kdy byla jmenována třetí Babišova vláda. Stalo se pak, že se jednání zadrhlo v gesčním výboru Sněmovny. V únoru 2026 tito poslanci předložili komplexní pozměňovací návrh velké novely stavebního zákona. Také jeho projednávání se v gesčním výboru Sněmovny zadrhlo. V dubnu 2026 předložili druhý komplexní pozměňovací návrh. Zadrhávalo se i druhé čtení velké novely stavebního zákona. Kocourkov? Nikoliv. Nechvalní kocourkovští radní by zrudli závistí, že takové neumětelství nevymysleli.
Směrů kritiky je řada, zůstanu u tří mimořádně vážných:
- Novela prakticky likviduje jiné veřejné zájmy, než je zájem na hladkém povolování staveb. Zřizuje stavební superúřad pod ministerstvem pro místní rozvoj, jeho krajské a obvodní (ve městech 3. kategorie) pobočky. Tím těžce poškozuje samosprávu krajů, měst a obcí, která dosud stavební úřady řídí. Stavební úřady v obcích mimo města třetí kategorie a větší prakticky ruší. Územní rozhodnutí a stavební povolení se dosud vydává v rámci přenesené státní správy, územní plány a jejich změny připravuje v rámci samosprávy. Nyní mají kraje, města a obce o tyto pravomoci přijít, což je učiní bezzubé. Vrátí je velmi hrubě do postavení meziválečného Československa i staršího, kdy samospráva měla jen minimální pravomoci, kdy mohla tak rozhodovat, kde postaví novou tramvajovou trať, obrazně řečeno.
Totiž, dosud se se závaznými stanovisky orgánů ochrany životního prostředí, veřejného zdraví, památek, urbanismu, bezpečnosti, požární ochrany aj. musely stavební úřady řádně vypořádat, což nemuselo být snadné, o možném soudním přezkumu nemluvě. Nyní mají svá stanoviska posílat na stavební superúřad, resp. jeho pobočky, a bude jen na nich, zda k nim bude či nebude přihlížet. Bude-li zájem státu na prosazení té či oné stavby, půjdou kritické námitky nejspíš do koše. Ochrana přírody a krajiny se má smrsknout na ochranu zvlášť chráněných území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky), ochrana památek na ochranu památek vedených v příslušném seznamu, ale už ne na ochranu památkových zón atd.
- Proces povolování se může ochromit. Průzkumy naznačují, že asi dvě třetiny stávajících pracovníků stavebních úřadů je chystají v případě delimitace na stavební superúřad nebo jeho pobočky opustit. Přitom i dnes je jich nedostatek. Možný je i jejich vyhazov z budov příslušných radnic.
- Změny územních plánů má napříště rozhodovat rada kraje či města, která ze zákona jedná neveřejně, takže se o takové změně občané nemusí ani dozvědět, o vysokém korupčním potenciálu takové praxe nemluvě.
Babišova vláda má stále možnost tuto zjevně nezvládnutou novelu stavebního zákona stáhnout. Zcela jistě si jí uškodí, o poškozování republiky nemluvě.
Stejného druhu je prosazování tzv. akceleračních zón pro větrné elektrárny v režii též ministryně pro místní rozvoj paní Mrázové. Základním výsledkem bude kromě obřího finančního tunelu ve prospěch větrných baronů zničené životní prostředí pro obyvatelstvo řady venkovských regionů, včetně poškozování zdraví infrazvukem, vydávaným svištícími listy větrných elektráren. Přitom příslušný předpis EU žádá pro akcelerační zóny využít opuštěné průmyslové areály, ne zemědělskou půdu.
Jsou země, kde se kromě územního plánování rozvíjí i krajinné plánování, například Nizozemí. To v Česku nehrozí ani náhodou. Česko, spoutané ekonomickým liberalismem charakteru trhovectví, kráčí do hluboké minulosti, nejméně před rok 1945. To je naprosto špatné.
Jan Zeman