Je zřejmé, že v globální politické realitě se Evropa (EU) již nemůže pasivně řídit mocnými tohoto světa a soustředit se výhradně na vlastní prosperitu. To vyvolává celou řadu zamyšlení – i tajných setkání představitelů EU a urychlené podepisování velkých dohod EU se zeměmi Latinské Ameriky (MERCOSUR), nad kterými se bádalo kolem 20 let, a také uzavřením »matky všech dohod« EU s obrovskou a dynamickou Indií. Nenechala na sebe čekat ani fronta politiků Západu na jednání do Pekingu. Všechen tento proces je zlobně kritizován z Washingtonu. Nicméně, proces se dal do pohybu. Nedaly na sebe čekat neočekávané analýzy, které svědčí o velké polarizaci v politickém vědomí Evropy.
O tom že se toho měnit bude dost, ne-li vše, svědčí i kniha Emmanuela Todda s názvem Porážka Západu (La Défaite de l’Occident) vydaná v Paříži v roce 2024, která začíná výčtem mnoha překvapení války na Ukrajině. Zaprvé, válka vypukla v Evropě, ráji, kde měly dějiny nadobro skončit. Druhým překvapením je, že válka na Ukrajině má s Evropou relativně málo společného; rozhodujícími aktéry jsou Rusko a Spojené státy. Dalším překvapením je samotný odpor Ukrajiny, který byl mnohými na Západě i Východě vnímán jako zkrachovalý stát. Rusové neočekávali, že porážka Ukrajiny bude tak obtížná. Západní společnosti zase žasly, když viděly, jak národ nachází svůj raison d’être (francouzsky »důvod bytí«) v boji za vlastní přežití.
Ruská ekonomická odolnost se setkala s nedůvěrou. Moskva si vybudovala imunitu vůči sankcím, zatímco průmyslová slabost Západu i geopolitická a ekonomická pasivita Evropy je stále více patrná. Válka navíc podle Todda odhalila ideologickou izolaci Západu.
Iluze integrovaného světa pod americkou hegemonií praskla a odhalila konečnou pravdu, kterou nám chce francouzský myslitel sdělit – porážku Západu. Ta se po pádu »železné informační opony« v českých zemích stala zřejmá i nám, místním domorodcům. Touha vůdce planety po dobytí celého světa pokračovala a vyvrcholila v Davosu. Rychlost jeho rozhodnutí připomíná zrychlenou evoluci technologií a možná dokonce víru, že mutace člověka (nové vládnoucí kasty), ke které podle odborníků dojde, přinese monopol na energie, suroviny, potraviny … a AI roboty, kterým bude velký prezident pohodlně a podle svých geniálních nápadů velet! Doufejme, že pokud budou existovat »hříšní« lidé a ne »postlidé-lůza« pod neotřesitelným AI diktátem garancí distribuce potravin a vody, se tyto palčivé touhy nového Impéria zřejmě nenaplní.
Ekonomist: Jak dědictví impéria »rozkládá« Evropu. Vzpomínky, které rozdělují – uvnitř i za hranicemi
Impérium nadále rozděluje Evropu na dvě části. V rámci jednotlivých zemí, které levice často vnímá jako kolonialismus – což ke morální stigma, zatímco pravice raději mluví o infrastruktuře a »modernizaci«, přičemž ignoruje násilí a vykořisťování.
Mezi státy bývalých evropských říší se často považují státy, které si zachovávají neformální sféry vlivu jak v Evropě, tak i v bývalých koloniích – což vzbuzuje podezření ve východoevropských zemích, které vidí nebezpečné podobnosti s ruskou rétorikou o »historických právech«.
Konečný závěr analýzy Economistu je pochmurný: Evropa, která po staletí formovala svět prostřednictvím moci, je nyní v nebezpečí, že ji budou formovat ostatní. Hovory o USA jako o »digitální kolonii« může podceňovat realitu. Ve světě, kde se logika »mocnosti« bez obalu vrací, se evropský kontinent, který učil nové impérium, může ocitnout na špatné straně dějin.
Indický politolog Amitav Acharya, profesor na Americké univerzitě ve Washingtonu, říká, že prezident Trump nevěří, že by USA z globalizace profitovaly, a proto proti ní bojuje. »Ale Evropa i Čína z globalizace profitovaly. Mají společné zájmy.«
Podle profesora Acharyi »americký trh pro čínské společnosti stále více mizí za celními zdmi«. Díky tomu je pro Čínu ještě důležitější udržet evropský trh otevřený pro své vývozce. Čína má proto také zájem na tom, aby Evropanům na oplátku udělala ústupky.
»Pokud EU může uzavřít obchodní dohodu s Indií, proč ne s Čínou?«
Spojené státy se nyní podílejí pouze 15 % na světovém obchodu, což ponechává dostatek prostoru pro relativně volný a spořádaný obchod ve zbytku světa. V Evropě samozřejmě rostou obavy, protože Číňané zaplavují EU levným průmyslovým zbožím. Podle Acharyi by se takové problémy daly vyřešit dohodami. Jeho domovská země, Indie, je podle něj tradičně mnohem protekcionističtější než Čína. »Pokud EU může uzavřít obchodní dohodu s Indií, proč ne s Čínou?«
Je zřejmé, že nejdůležitějším faktorem, který má hluboký dopad na všechny aspekty rozvoje a širší mezinárodní spolupráce, je měnící se geopolitická krajina a zvýšená mocenská rivalita a konkurence.
Užší vazby se světem
»Je načase, aby Evropané navázali užší vazby se světem,« uvádí analýza Deutsche Bank. Evropa v posledních letech ve světovém obchodu ve skutečnosti zaostávala. Až do finanční krize v roce 2008 rostl objem obchodu eurozóny v souladu s globálním obchodem. Od té doby se rozdíl prohloubil. »Zatímco objem světového obchodu se od roku 2009 po očištění o inflaci téměř zdvojnásobil, objem obchodu eurozóny zůstává zhruba na stejné úrovni jako před 17 lety,« uvádí Deutsche Bank.
I v klíčové budoucí technologii, umělé inteligenci, by pragmatický přístup k Číně mohl Evropanům prospět: »V oblasti umělé inteligence dnes nejvýkonnější modely pocházejí z USA a Číny, přičemž čínské společnosti se spoléhají na tzv. modely s otevřeným zdrojovým kódem, kde jsou parametry veřejně dostupné. To znamená, že kdokoli může tyto modely spustit na svém vlastním počítači, aniž by data tekla do jiných zemí.«
Snižte jednostranné závislosti
Je důležité omezit jednostranné závislosti, a to jak na Americe, tak na Číně. A pokud Evropa bude používat americké i čínské modely umělé inteligence, nebude vázána na žádnou ze stran. To pomůže v případě nových pokusů o vydírání ze strany Trumpa, ale také dává Evropě větší svobodu reagovat.
Situace zůstává složitá. Není proto divu, že ačkoliv Čína projevuje diplomatické kouzlo, tak se i nadále strategicky zaměřuje na rozšiřování svých vlastních silných stránek.
Nový pětiletý plán Číny je opět jasně zaměřen tímto směrem. Klade důraz na více technologických inovací, větší ekonomickou odolnost a větší nezávislost. K otevírání se dojde především tam, kde to bude sloužit vlastním zájmům Číny.
Evropa se svými vlastními činy stala v geopolitice irelevantní
Rakouský vojenský expert a důstojník rakouského generálního štábu Matthias Wasinger komentuje situaci, ve které se Evropa nachází. Podle Wasingera je »Evropa v současné době paralyzovaná a neschopná činit soudržná rozhodnutí, která by jí prospěla«.
Po celá desetiletí se Evropa spoléhala na globální řád založený na pravidlech, ale ten je nyní pryč. Vrátila se mocenská politika a Evropská unie zaostává vojensky, politicky i strategicky.
Rakouský generální štábní důstojník samozřejmě fandí tradičnímu Západu. To, co nazývá »světem založeným na pravidlech«, byl v podstatě kolektivní západní diktát zbytku světa. Ti samí Evropané si zvykli na myšlenku, že americká moc jim mimo jiné umožňuje ničit země (například Jugoslávii), zabírat území suverénních států (Kosovo od Srbska), bombardovat státy (Irák, Libye) a měnit jejich politické vedení inscenováním převratů.
Nyní však evropští experti panikaří. Ukazuje se, že totéž se jim může stát kdykoli. Proto Wasingerovy pokusy prohlásit, že »již neexistuje svět založený na pravidlech, ale spíše právo silného« jsou poněkud licoměrné. Jen »právo silného« existovalo vždy a samotná Evropa o něm dříve nereflektovala jen proto, že sama toto právo využívala a dopady se jí to netýkaly. Jakmile Trump nastolil otázku vlastnictví Grónska, EU začala procházet obtížnými myšlenkovými procesy. Wasinger zároveň připouští, že Evropa se do této situace dostala sama a nyní potřebuje »revoluční změny«, aby se stala plnohodnotným geopolitickým hráčem
Hledají se noví spojenci
Západní »centrální mocnosti«, jak je nazývá kanadský premiér Mark Carney, hledají nové spojence po celém světě – a tím se také obracejí na svého bývalého systémového rivala, Čínu. »Centrální mocnosti musí jednat společně, protože pokud nejsme u jednacího stolu, jsme na jídelním lístku,« řekl Carney ve svém slavném projevu v Davosu. »Je to hlavně kvůli jednomu muži: Donaldu Trumpovi, který trestá americké spojence sankčními cly a chová fantazie o anexi Grónska,« říkají evropští diplomaté a dodávají: »A tak reagují nespokojení západní spojenci.«
Čínská státní média však nové západní diplomatické návštěvy nevnímají jako politický zlom, ale spíše jako očekávaný vývoj, který »je v souladu se současnými trendy«.
Čína v centru pozornosti
Důraz je, jak píše čínský deník Global Times, kladen na multilateralismus (forma mezinárodní spolupráce, při níž nejméně tři státy koordinovaně řeší společné problémy) a větší autonomii. Pro mnoho zemí globálního Jihu je tento přístup již dlouho normou. Čínské noviny zároveň odmítají interpretace, které tento přístup vnímají jako vítězství Číny nebo rozhodnutí proti Spojeným státům. Takové interpretace jsou podle Číňanů projevem zastaralé blokové mentality, která nutí státy k stranickým rozhodnutím.
Čína se každopádně dostává do popředí, i když je obtížným partnerem nejen ekonomicky, ale i politicky, například s ohledem na probíhající konflikt o Tchaj-wan. Kanada však nyní s Čínou uzavřela obchodní dohodu a svůj trh ještě více otevírá dovozu čínských elektromobilů. A to i přes hrozby prezidenta Trumpa o 100% clech na kanadské výrobky.
»Pokud se Spojené státy z ochránce globálního obchodu založeného na pravidlech stanou nepřítelem, pak si Evropa bude muset jednoduše vytvořit jiná partnerství,« říkají evropští diplomaté.
Ioannis Sideropulos
Diskuze je uzavřena.