Když jsem poprvé uviděl hrad Vysoký Chlumec na Sedlčansku, byl jsem prostě ohromen. Pohádkový to hrad, co stojí na vysokém vrchu a z jeho okna by mohla vyhlížet i princezna. Tehdy, když mi bylo oněch krásných osmnáct let, jsem si i tu princeznu zhmotnil d podoby dívenky, která se mi tehdy moc líbila, ale také jsem si hned představil, jak okolo hradu létá rozzuřený drak a já jsem tam vlastně přijel, abych mu mečem zkrátil tělo i život. Tomu drakovi. Jenže za nějakých pár let jsem představu draka zavrhl a místo něj dosadil čerty. I ta princezna změnila svou podobu v jinou dívenku, trošku starší a vyspělejší.
Ale ty čerty jsem už nezavrhl, neboť krajina svůj čertovský základ má. Vedle sedlčanského granodioritu, hornině žule podobné, tvoří geologický podklad hornina, která má název »čertovo břemeno«, hornina sice stejně hlubinná jako je žula, ale jmenuje se durbachit a je řazená k ultradraselným horninám, která obsahuje velké vyrostlice živců, jež vynikají z tmavšího drobnozrnějšího základu. Ale i ten sedlčanský granodiorit obsahuje v sobě uzavřeniny jemnozrnné tmavější horniny, z nichž mnohé tvar otisku kopyt mají. Inu, ve zdejší krajině se čerti vyřádili. Podle pověsti si umístění zdejšího hradu na tom místě vydobyly samy pekelné mocnosti. Čerti totiž každou noc přenášeli na nejvyšší kopec vše, co dělníci jinde přes den postavili. A trvalo to dost dlouho, než se našel statečný krajánek, aby tu jejich činnost zatrhl. Čerti ovšem i nadále pokoušeli místní obyvatele, všelijak jim škodili, na pole, do lesů i rybníků velké oblé balvany naházeli, děvčata sváděli, až tomu hlavnímu z nich to zatrhla jedna pěkná čertice a tak mohl být hrad úspěšně postaven. Stalo se tak prý ve 14. století, kdy Vysokochlumecký hrad vyrostl na vrchu Chlumce, je dominantou celého Sedlčanska.
V dobách své největší slávy bylo chlumecké panství jedním z největších v Čechách a dočkalo se i renesančních úprav. Na rozdíl od řady historických staveb obdobného charakteru se v jeho komnatách nezastavil čas. V současnosti hrad slouží svému původnímu účelu, obývání.
Jeho majiteli jsou manželé Arco-Zinnebergovi, kteří v roce 1998 koupili hrad i s okolním rozsáhlým panstvím od šlechtického rodu Lobkowiczů. Jak vypadá současný život na hradě, se tak přímo nedozvíte, můžete si ho ale představovat zvenčí. A nic to nemění na tom, že je to hrad krásný a pohádkový a v lidské fantazii ta princezna se tam může schovávat před čerty, kteří i dnes své pikle kují. To si pište, neb čert nikdy nespí!
Hrad byl patrně založen v posledních letech panování Karla IV., ale poprvé je v pramenech zmiňován až roku 1382, kdy je na něm uváděn purkrabí Zbyněk. Už v roce 1385 je v rukou Purkarta z Janovic, oblíbence krále Václava IV. Janovici drželi hrad až do roku 1469, kdy ho Jenec z Janovic a Peteršpurka prodal Bedřichu Ojířovi z Očedělic. Ovšem už roku 1474 koupila hrad a přilehlé panství Anna Švihovská, vdova po Janu Popelovi z Lobkovic. V držení Lobkoviců potom hrad zůstal dlouhá staletí. Na začátku 17. století byl držitelem hradu Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Byl to vysoký představitel katolické strany v království a po vypuknutí stavovského povstání musel v roce 1619 odejít do exilu a hrad mu byl zabaven. Zpátky do svého vlastnictví ho získal až po bitvě na Bílé hoře. V roce 1644 se stal hrad pokladnicí lobkovického majetku, kam byly svezeny cennosti z ostatních panství. Ovšem na konci třicetileté války dobyla Vysoký Chlumec švédská vojska a zpustošila ho. V držení Lobkoviců zůstal hrad až do druhé světové války, kdy byl zabaven protektorátními úřady. V roce 1948 byl jako zchátralý znárodněn a stát na jeho záchranu vynaložil nemalé prostředky. Po tzv. sametové revoluci byl hrad v roce 1992 v rámci restitucí vrácen Lobkowiczům a ti ho v roce 1998 prodali příbuznému rodu.
Hrad je vystaven na osamoceném žulovém kopci Chlumec v nadmořské výšce 515 metrů. Původně tvořily obytné jádro hradu dvě palácová křídla svírající malé nádvoří o půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku. Jádro obepínal parkán, který se v jihovýchodním rohu rozšiřoval v menší předhradí. Do prostoru parkánu se původně vstupovalo západní stranou a to nejdříve po visutém mostu a potom po navazujícím mostě zvedacím. Cesta potom pokračovala podél jádra až k jihovýchodnímu rohu, kde ústila do vnitřního nádvoří druhou branou. V druhé polovině 15. století došlo ke stavebním úpravám. Další přestavbou prošel hrad v 17. století, kdy bylo potřeba odstranit škody napáchané při dobytí hradu Švédy.
Starou bránu nahradila nová raně barokní a místo padacího mostu vznikl podklenutý kamenný most.
V podhradí se pak nachází slavný Lobkowiczký pivovar, vařící výborné pivo, které i čertům po čertech chutná! A čerti ho chrání od evropských norem. Tak dobrou chuť!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora