Hronov je město v okrese Náchod a je známý jako rodiště spisovatele Aloise Jiráska. Ano, Aloise Jiráska, slavného spisovatele, kterého obdivoval a vážil si i Masaryk, jen my jsme se k němu otočili zády. Možná proto, že vyzdvihl dobu husitskou a pronásledování nekatolíků po vítězství na Bílé Hoře nazval »dobou temna«. Rád jsem do Hronova právě kvůli Jiráskovi jezdil, ale jezdil jsem tam rád i proto, že pro mne znamenal nástupní prostor na Broumovsko, tolik přírodně zajímavé. Vždyť Sousedními městy jsou Police nad Metují, Červený Kostelec, Rtyně v Podkrkonoší, Stárkov, Náchod a v Polsku Kudowa-Zdrój (česky Chudoba); Hronov dále sousedí s městysem Velké Poříčí (jenž byl po několik desetiletí po druhé světové válce jeho součástí), městysem Machov a obcemi Horní Radechová, Velké Petrovice, Bezděkov nad Metují, Žďárky i Vysoká Srbská.
Povězme si něco málo z jeho historie. Poprvé se Hronov připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241–1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako jeho okolí. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859. V husitské době zřejmě vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí. Tak tomu bylo asi po celé 16. století. V roce 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po roce 1634) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci 1639 Švédové Hronov vypálili. Z roku 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v roce 1688 a sloužila až do roku 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V letech 1713–1717 byl barokně přestavěn, když z původní gotické stavby zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna. V roce 1725 bylo na dnešní náměstí umístěno mariánské sousoší, jehož stylizované podoby se od poloviny 19. století používalo jako městského znaku. V letech 1831–1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794–1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov epidemie cholery. Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí strojírenská výroba. To vše je dnes už minulostí.
Ale vraťme se k jeho přírodě a k přírodě v okolí. Město se nachází v Hronovské kotlině na rozhraní Broumovské vrchoviny a Podorlické pahorkatiny. Leží při jižní hranici CHKO Broumovsko a protéká jím řeka Metuje, jejíž údolí zde dělí Maternickou část (prudkými svahy Jírovy hory směrem k řece) Jestřebích hor (svahy vrcholící kótou Vrše 518 m n. m. a U buku 532 m n. m.) na západní a východní část. Do řeky Metuje se na území Hronova vlévají Zbečnický potok a potok Dřevíč. Směrem k Náchodu se na pravém břehu údolí řeky Metuje prudce zvedají svahy Červenokostelecké pahorkatiny (nad Hronovem do 500 m n. m.). Nacházejí se zde horniny z dob dávno minulých – z permu to jsou červené pískovce vnitrosudetské pánve a na nich jsou uloženy vápnité pískovce české křídové pánve, které už v nedalekém prostoru na sever od města naznačují, že se blížíme ke skalním městům Broumovska, které se staly základem půd, díky němuž zde vyrostly nádherné smíšené lesy a v nich se zdržuje i rozmanitá zvířena – rysové, vlci a i medvěd se sem z Polska občas zatoulá.
A přece okolí Hronova má jednu velkou zvláštnost a tou je hronovsko-poříčský zlom, přesmyk s výškou skoku téměř 1 000 m, oddělující vnitrosudetskou pánev na severovýchodě od hronovsko-poříčského příkopu na jihozápadě, dobře patrnou i v terénu. Přesmyk je druh geologického zlomu, kde starší horniny se dostanou nad ty mladší, někdy jsou na ně i nasunuty, takže, jak se říká, starší leží na mladších. Hronovsko-poříčský zlom je nejvýznamnější tektonickou poruchou severovýchodních Čech, což je 30 km dlouhá zlomová struktura. Souběžně se zlomem prochází hronovsko-poříčský příkop vyplněný tektonicky porušenými sedimenty křídy. Ale to není všechno. Důležitá je jeho seismická (zemětřesná) aktivita, která se odehrává uvnitř Euroasijské litosférické desky a tím je pro seismology velmi zajímavá. Oblasti uvnitř desek totiž v některých případech mohou být rovněž postiženy silným zemětřesením, avšak interval mezi dvěma silnými zemětřeseními je velmi dlouhý, tisíce nebo dokonce desetitisíce let. Zdejší seismický režim série velmi slabých zemětřesení, která nejsou obvykle pocítěna místními obyvateli, ale která je možno zaznamenat pomocí citlivých seismografů. Přesto v roce 2008 zde byly pociťovány i silnější otřesy a ještě před tím v polovině osmdesátých let minulého století. I proto je hronovsko-poříčská zlomová struktura podrobně studována. Že zde byla i silná zemětřesení nasvědčují porušené křídové horniny, uložené v hronovsko-poříčském příkopu. Že jednou zde k většímu zemětřesení dojde, je celkem přirozené. Přejme si však, aby to nebylo zase tak moc brzo.
Václav Ziegler
Diskuze je uzavřena.