Bydlíme v pražské čtvrti zvané Bohnice. Je tu známá psychiatrická léčebna, která z nás, obyvatel zmíněné části města, dělá v očích druhých téměř její klienty. A přece ta čtvrť by měla být známější nejen samotnou léčebnou a jejím nádherným parkem, ale něčím jiným. Tedy budovou, která byla skryta v údolí pod chráněnou lokalitou Zámky, a byl k ní velmi špatný přístup. Oč se jedná? O to, že tam byla továrna na dynamit Alfréda Nobela. Právě dnes by se tento velikán vědy a nápadů dožil sto devadesáti let.
Tak tedy Nobel, celým jménem Alfred Bernhard Nobel, rodák ze Stockholmu, chemik, vynálezce dynamitu a několika desítek dalších vynálezů, jehož asistentkou se stala Herta Kinská, později Suttnerová. A znovu tu máme propojení na naši malou vlast uprostřed hraničních hor. Herta totiž, ale o tom jsem již jednou psal, byla česká rodačka a prožila zde své dětství.
Jeho život byl spojen nejen se Stockholmem, ale také s Petrohradem, kam se uchýlila Nobelova rodina, když otci ve Švédsku začalo hořet pod nohama, s Paříží, Hamburkem, se San Remem. Jeho dynamit a další vynálezy společně se schopností toho obchodně využít mu zajistily nesmírné bohatství. Žil však sám. Že by myslel na krásnou a vzdělanou Hertu, když ho opustila kvůli nic neznamenajícímu von Suttnerovi? Možná. Pro svět to ovšem znamenalo pozitivum. Veliký majetek tedy odkázal vědě a umění (sám se pokoušel psát a ve své rozsáhlé knihovně preferoval Byrona, Shellyho, Puškina či Huga). Vše četl v originále, protože znal slovem i písmem řadu evropských jazyků.
Byl samotář. Zemřel na zástavu srdce ve svém domě v San Remu. Již před tím však rozhodl o zřízení zmíněné ceny, vlastně cen, protože šlo vlastně o pět na sobě nezávislých ohodnocení – za fyziku, chemii, medicínu a fyziologii, literaturu, mír. Stalo se, ale to už Nobel nežil. Jeho odkaz byl však splněn. Zmíněná cena, vlastně ceny, jsou dotovány z úroků z majetku, který po něm zůstal. Poslední cena, za ekonomii, není součástí jeho odkazu, přibyla dodatečně. Tak jako každý rok se první čtyři ceny v prosinci oficiálně předají ve Stockholmu, pátá, za mír, bude udělena v norském Oslu.
Cenu také dostali dva občané Československa, Jaroslav Heyrovský a Jaroslav Seifert. Ten druhý byl vybrán spíše pro své politické zařazení, i když o jeho básnickém umu nechci pochybovat. Miluji jeho Maminku a mám ji od něho podepsanou, jenže, oč menší byl S. K. Neumann, Nezval, či třeba Hrubín? Anebo Jaroslav Hašek či Karel Čapek? Tedy pokud jde o cenu za literaturu? Anebo profesor Wichterle, profesor Holý a mnoho dalších, na něž se nedostalo v jiných kategoriích?
Přesto mezi těmi, co jim byla cena udělena, od dob těch prvních z roku 1901, bychom českou stopu našli vícekrát. Mám na mysli pražské rodáky Berthu Suttnerovou (cena za mír) či Carla a Gertu Coriovi (za fyziologii a lékařství), či československého občana spisovatele Thomase Manna anebo Plzeňana Petera Grünberga (za fyziku).
Jsem ovšem přesvědčen, že Nobel by s politizací, zvláště ceny za mír, osobně nemohl souhlasit. Protože její udělení například americkým prezidentům Carterovi čiObamovi anebo sovětskému Gorbačovovi je výsměchem těm, kteří umírali v jejich válkách anebo přispěli k jednopolárnímu světu, v němž jediný »vyvolený« národ určuje, co je právo, svoboda a demokracie. Ani Lech Walesa nepřispěl nikde k míru. Jen zastával pozice a přání Západu a to by mělo být trochu málo na takové ohodnocení. Touha Václava Havla, aby se mu přiblížil a dostal stejnou cenu, se nenaplnila. Asi navrhovatelé pochopili, jak by to bylo protismyslné. Minut byl T. G. Masaryk nebo Edvard Beneš bijící se za Společnost národů a za mír v Evropě, F. D. Roosevelt, jehož přínos k jednání teheránské a Jaltské konference byl nezpochybnitelný, de Gaulle za Evianské dohody, ale zato nechybí Evropská unie a věřím, že Nobelova cena nemine jednou ani NATO.
Nobel byl mužem míru. Domníval se, že dynamit donutí vlády všech zemí přestat válčit, že bude hrozbou pro všechny agresory. Neměl pravdu. Po »jeho dynamitu« přišly další ještě ničivější zbraně, že se jich zalekl sám fyzik Einstein. Říká se, že poslední svůj objev, jenž předčil i jeho slavné předchozí, raději »zavřel do neprostupného mlčení« a vzal s sebou »do hrobu«. Nevím, zda je to pravda, ale vím, že mocní a bohatí tohoto světa si vždy najdou cesty, jak ještě více ohrozit život na Zemi, aby naplnili své cíle. A bohužel rozhodnutí komisí, jež schvaluje nové laureáty, mně někdy svou servilností k Západu připadá, jako dokonce protinobelovské.
Tak tedy, právě dnes před sto devadesáti lety se narodil Alfred Bernhard Nobel.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.