Na brněnském dláždění včera ožila starobylá tradice sypání pískových ornamentů, udržovaná v několika obcích na Slovácku. Lidový zvyk předvedly nositelky tradice z Šardic na Hodonínsku, a to jako součást doprovodného programu k otevření Paláce šlechtičen s novou etnografickou expozicí.
V Šardicích se ornamenty objevují o hodech, na Velikonoce nebo při svatbách. »Občas si některé ‚tetičky‘ malují v neděli jen tak, aby to měly pěkné,« řekla Alena Kožíková z Šardic, která se vysypávání naučila od starších žen a snaží se předávat tradici dále. »Ale mladým se moc nechce, protože z toho bolí záda,« uvedla s nadsázkou.
»Je to efemérní, pomíjivé umění. I v minulosti sloužilo jen na dočasnou výzdobu cesty, chodníčku, třeba v neděli dopoledne před cestou do kostela. Lidé tím prošli, pak to zmizelo,« uvedla Hana Dvořáková, vedoucí Etnografického ústavu Moravského zemského muzea.
Tradice je zapsaná na seznamu nemateriálních statků Jihomoravského kraje. Ještě na počátku 20. století šlo o poměrně rozšířený zvyk. V současnosti se k písku přidává hladká mouka v poměru zhruba 80 ku 20. Když se pak ornament pokropí vodou, vydrží déle.
Ženy vysypávají ornamenty plynule z hrsti, přičemž záleží na zručnosti a fantazii. Každá má charakteristický rukopis, základní vzory jsou ale stejné. Převládají rostlinné motivy, například jablíčka, tulipány, hrozny či chrpy, známé i z krojů a keramiky. Džbánu s ozdobným vzorem, ze kterého nabírá sypkou směs, proto Kožíková říká »tahák«.
Šardickou tradici dokládá také text hodového valčíku, kde dívka »šohajkovi« zpívá, že zamete hliněný chodníček a »pískem naň vysype tisíce růžiček«.
(mac, čtk)
