Přelidněností v bytech a zátěží náklady na bydlení se ve svém článku »Máme dost pokojů?«, zveřejněném v červnovém vydání časopisu Statistika&My, zabývá Marie Korychová z Oddělení sociálních šetření Českého statistického úřadu. V úvodu konstatuje, že s nedostatkem místností v bytech se nejčastěji potýkají rodiny s dětmi a domácnosti žijící v nájmu. V článku pak také dochází k závěru, že největší zátěž náklady na bydlení pociťují právě ti nejchudší, přičemž typickým příkladem jsou samoživitelky s dětmi.
Optimální prostor k životu v bytech, tedy, zda počet místností odpovídá velikosti a složení domácnosti, je jedním z ukazatelů kvality bydlení. Pokud domácnost bydlí v menším počtu místností, hovoříme o přelidněnosti. Podle metodiky Eurostatu by minimální počty pokojů pro domácnost měly být následující:
• jeden pokoj pro domácnost,
• jeden pokoj pro každý pár v domácnosti,
• jeden pokoj pro každou single osobu 18letou a starší,
• jeden pokoj pro sourozence stejného pohlaví ve věku 12 až 17 let,
• dva pokoje pro sourozence opačného pohlaví ve věku 12 až 17 let,
• jeden pokoj pro dva sourozence do 12 let věku.
Podle Korychové žilo loni v Česku v přelidněných domácnostech 1,55 milionu osob, tj. 15,1 procenta obyvatel. Zejména se jednalo o domácnosti s dětmi. V případě domácností tvořených partnerským párem s třemi a více dětmi žilo v bytech s nižším počtem místností, než je stanovené minimum, 44,5 % osob. Dále pak 38,6 % osob z domácností samoživitelek s dětmi a 19,9 % osob z domácností tvořených partnerským párem a dvěma dětmi.
Z hlediska struktury podle právního důvodu užívání bytu vykazují nejvyšší míru přelidněnosti domácnosti bydlící v nájmu, uvádí dále statistička a doplňuje, že se to týká 34,6 % osob z těchto domácností. Z osob v domácnostech s vlastním bytem žije v přelidněných domácnostech 18,2 %, z osob žijících u příbuzných či známých pak 12,7 %. Nejnižší výskyt nedostatečného počtu místností je u domácností žijících ve vlastním domě, kde je této situaci vystaveno pouze 5,3 % osob.
Podíl osob žijících v daném typu domácnosti podle právní formy bydlení (v %, 2022)
Míra přelidněnosti domácností se snižuje s klesající hustotou osídlení. V hustě obydlených oblastech jde o 20,6 % osob, ve středně obydlených o 17,8 % osob a v řídce obydlených o 8,3 % osob, upozorňuje Korychová. Podle ní se tak projevuje souvislost se strukturou bytového, resp. domovního fondu, kdy v hustě obydlených oblastech žijí lidé spíše v bytech (83,2 % domácností) a naopak v řídce obydlených oblastech převažuje bydlení v rodinných domech (76,6 % domácností).
Náklady na bydlení nejhůř pociťují ti nejchudší
Takzvaná »zátěž náklady na bydlení« je definována jako podíl nákladů na bydlení k čistému příjmu domácnosti v procentech. Pokud je tento podíl vyšší než 40 %, hovoříme o tzv. vysoké zátěži náklady na bydlení, vysvětluje Korychová. Do nákladů na bydlení se přitom započítává nájem, elektřina, voda, ústřední vytápění, paliva, ostatní služby spojené s bydlením a běžná údržba bytu. Vlastníkům s hypotékou se započítává hypoteční úrok. Čistý peněžní příjem domácnosti pak zahrnuje příjmy ze zaměstnání, podnikání, důchody, sociální dávky, příjmy z pronájmu, z finančních aktiv, výživné a finanční podporu od jiných domácností. Pro účely výpočtu zátěže náklady na bydlení se do čistého peněžního příjmu ale nezapočítává příspěvek na bydlení.
»Velikost bytu, ve kterém domácnost žije, bývá kompromisem mezi potřebami a finančními možnostmi dané domácnosti. Menší počet místností zpravidla znamená nižší pořizovací i provozní náklady. Bez ohledu na velikost bytu má celkem 6,9 % domácností náklady na bydlení vyšší než 40 % čistého příjmu domácnosti,« uvádí statistička.
V případě přelidněných domácností podle ní pociťuje vysokou zátěž náklady na bydlení 11 % z nich. Jedná se o ty nejchudší, kteří ani nižší kvalitou bydlení nedokáží snížit své náklady na bydlení na přijatelnější úroveň odpovídající jejich příjmům. Typickým příkladem jsou samoživitelky s dětmi v přelidněných bytech, v jejichž domácnostech má 23,3 % osob náklady na bydlení vyšší než 40 % čistého příjmu domácnosti.
Naopak u domácností, které využívají více pokojů nad stanovené optimum, se vysoká zátěž náklady na bydlení týká pouze pěti procent osob.
Z hlediska struktury podle právního důvodu užívání bytu čelí oběma negativům současně, tedy přelidněnosti a nákladům na bydlení vyšším než 40 % příjmu domácnosti, téměř pětina nájemníků (24,6 % osob). Majitelé domů i bytů se naopak s takto kumulovaným problémem potýkají pouze minimálně (1,3 % majitelů domů a 1,2 % majitelů bytů).
(ici)