Čechy má trénovat Čech, kritizuje trenérská hokejová legenda Zbyněk Zavadil

Zbyněk Zavadil je trenérskou hokejovou legendou. Nejen ve Slavii nebo v pražských Letňanech. Rukama mu prošly osobnosti jako Petr Bříza, Pavel Geffert, Richard Žemlička, David Volek, Milan Antoš, Jaroslav Bednář, Tomáš Vlasák či současná hvězda NHL Jakub Vrána. Patří mezi kritiky poměrů, které panují v současném českém hokeji, a jeho hlas ještě více rezonuje po nepovedeném mistrovství světa, kde tým kouče Kariho Jalonena skončil až osmý, tedy na historicky nejhorší příčce, navíc bez účasti Rusů. V rozhovoru pro iportaL24.cz se pokusil pojmenovat příčiny úpadku našeho »národního sportu«.

Jak byste zhodnotil letošní mistrovství světa v Rize a Tampere, a hlavně tedy českou účast, na kterou rozhodně nebudeme vzpomínat v růžových barvách?

Hodnocení mistrovství světa bude nejhorší, co to jde. Vždyť jsme také skočili nejhůře v naší historii. A to se navíc hrálo bez Rusů! Rozhodně s nimi nesympatizuju a odsuzuju to, co dělají teď i za minulého režimu, ale sportovně mi jako velmoc chybějí. Náš výběr postrádal větší kvalitu, i když musím uznat, že jsme měli i smůlu v tom, že se nám zranily osobnosti jako Filip Chytil, Lukáš Sedlák nebo Filip Chlapík. Chyběli nám, to je pravda, ale v této souvislosti musím zdůraznit, že opravdu nevím, proč nejel Jakub Vrána. Po všech svých problémech je v pořádku a co vím, byl zklamaný, že nejel. Manažer Havlát ho chtěl, ale trenér Jalonen vzkázal, ať si odpočine a jede na dovolenou. Uznávám, že loňské mistrovství světa se mu příliš nepovedlo, ale takových hráčů, jako je on, moc v NHL nemáme. V počtu získaných bodů v poměru k ice-timu je to nejproduktivnější hráč NHL. Předtím Vrána ochotně jel na mistrovství světa, a přitom neměl podepsanou smlouvu. Nezapomenu, jak v roce 2019 dal Švédům, kteří měli na šampionátu 17 hráčů z NHL, dva góly plus jednu asistenci. Takhle hazardovat s hráči, co získali Stanleyův pohár, bychom opravdu neměli! Jestli chceme být do budoucna na mistrovství světa úspěšní, musíme mít základ týmu ze zámoří, případně z výjimečných hráčů ze západní Evropy. K tomu tak maximálně pět až sedm hokejistů z naší extraligy, protože ta velkou kvalitu nemá. Když ti nejlepší odmítnou nebo nepřijedou z důvodu zranění, nemáme šanci. Ten letošní projev byl opravdu hrozný! A to jsme bývali třetí hokejová velmoc po Rusech a Kanaďanech!

Kde je podle vás zakopán pes? Proč český hokej klesl tak hluboko?

Musíme se podívat nazpátek. Za třináct let od zlaté medaile Vládi Růžičky jsme měli následně dva bronzy z let 2011 a 2012, loni pak třetí, a to je všechno. Když se vrátím v čase, kdysi to bývalo úplně obráceně. Získali jsme devět medailí a třikrát jsme vyšli naprázdno. Dejte si to do souvislosti s úspěchy mládežnických výběrů. Za deset let od úmrtí Jardy Holíka byl Hadamczik jednou s dvacítkou třetí a loni jsme byli druzí a hráli finále. Ovšem tam to byla vynikající práce gólmana a obránců, které měl na starosti Marek Židlický. Když odmyslíme útočníka Kulicha, byli obránci nejproduktivnější z celého týmu. A ty výsledky juniorů se pak projevují v seniorech, jak ti hráči dozrávají do áčka. Vždyť před pár lety jsme měli v NHL nějakých 60 nebo 70 borců. A dneska? Patnáct? A ještě se podívejte, v jakých úlohách!

Příčinu mládežnické krize nevidím v zájmu rodičů. Ten je enormní. Hokej je pořád náš nejpopulárnější zimní sport. Stejně jako fotbal letní. Ale podpora od státu není skoro žádná. Já to musím říct naplno a snad se na mě nikdo nebude zlobit, protože opravdu nejsem komunista – naopak – ale tehdy podpora státu fungovala. Byly sportovní třídy, byla tréninková střediska mládeže. My jsme ty turnaje vyhrávali. Nestalo se, aby osmnáctka nebo dvacítka se vracely bez medaile. Dnes máme za deset let jedinou. V Evropské unii jsme nejhorší zemí z hlediska financí, které se dávají na sport. A ještě platí, že to minimum peněz, které přijdou, se dolů nedostane. Sám jsem byl vedoucí Tréninková střediska a ručil za peníze, které jsem dostal od státu. Nikdo tehdy neplatil příspěvky, zato teď je to 2500 plus výstroj. Jestli něco děti dostanou, tak až v juniorech. Zájem o hokej by byl, ale nefunguje to základní. Extraligu hraje v dospělých soutěžích 90 cizinců a nechráníme si naše hráče. V cizině mají omezení – klidně na dva zahraniční hráče v týmu. Mladí kluci tak kolikrát nedostanou adekvátní šanci a odcházejí nám do ciziny jako například Pavel Zacha z Liberce.

Musím zmínit i Dukly, jež v novém režimu skončily. Tam hrálo nějakých 300 hokejistů, kteří trénovali dvoufázově. Makali, protože nikdo nechtěl do tanku nebo na hranice. S novou dobou se to zrušilo, ale neubráním se dojmu, že měli vymyslet něco jiného, aby ty tři stovky měly kde hrát. Trénoval jsem například Ríšu Žemličku, který hrál v Táboře třetí nejvyšší soutěž a neprošel mládežnickými reprezentacemi, přesto pak skončil ve Spartě a v národním mužstvu. To byl produkt třetí ligy! Dnes netrénuje nikdo dvoufázově ani v soutěžích výše. To byla metodika vypracovaná profesorem Kostkou, docentem Dovalilem, Luďkem Bukačem nebo Pavlem Wohlem. Tato jména předběhla svět! Finové a Švédové to jen okopírovali, ale nyní jsou dál, protože mají podporu od státu. Nebo si vezměte Německo. Dřív tam trénovalo sedm Čechů a Bukač navíc tamní nároďák. Teď zbyl jeden Gross, což je napůl Čech a napůl Němec. Dřív nás Němci zbožňovali, teď jsme ztratili glanc. A to v celém světě!

Spekuluje se o tom, že šéf svazu Alois Hadamczik nechce dát důvěru finskému kouči Jalonenovi pro příští šampionát v Praze a Ostravě. Včera sice v rozhovoru s novináři popřel, že by byl proti zahraničnímu trenérovi na střídačce národního týmu, avšak jasnou důvěru Jalonenovi také nevyjádřil. Co vy na to? Souhlasíte s Hadamczikem?

Na rovinu říkám, že jsem Hadamczikovi věřil, ale nelíbí se mi, jak rozšířil extraligu juniorů. Pět let předtím se to zúžilo a najednou je to zase jinak. Já trénuju 52 let a na rovinu říkám, že tahat do toho deváté třídy, nenechat děti dostudovat základní školu podle zákona a cpát je na internáty, je smutné. Osmdesát procent našich hvězd přitom vždy tvořili hráči z malých oddílů, které jsou teď znevýhodněny. Takovým příkladem je i Jakub Vrána z Letňan, Martin Nečas ze Ždáru nebo Radek Pastrňák z Havířova.

Ale prosím, pojďme k tomu Karimu Jalonenovi. Měl by zůstat trenérem i pro Prahu 2024?

Stojím si za tím, že Čechy má trénovat Čech. Jsme jiná mentalita než Finové. Roubovat náš styl na finský hokej? To se mi nelíbí. Finové hrají více bruslařsky, agresivně. Nevím, proč sháníme trenéry po světě, když tu máme sami skvělé osobnosti. Venca Varaďa, Radim Rulík, Marek Židlický, Tomáš Vlasák, Michal Broš, Patrik Eliáš. A nebo znovu Vláďa Růžička. Bůhví, jak to bylo s tím jeho škraloupem, ale je to pan trenér, který se může pochlubit úspěchy v klubu i reprezentaci.

Trenér někdy musí zvýšit hlas a vynadat týmu. Anglicky se to provádí hůř. Navíc k nám patří i ta sranda v kabině. A zní mi neuvěřitelně, když prý pan Jalonen zakázal hráčům bago. Určitě je to fundovaný a vzdělaný trenér, ale u nás nic nepředvedl, ať se na mě nezlobí. Loni bronz? Ano, ale Rusáci tam nebyli a Američani měli v nohách těžký zápas v semifinále. A nebýt výborných výkonů tria Červenka, Pastrňák, Krejčí, skončili jsme už tehdy stejně jako dnes. Nechci ten bronz zlehčovat, ale naše vystoupení letos nebyla dobrá ani proti slabším týmům. My se trápíme se Slovinci, kteří tam neměli Kopitara? Mimochodem – Slovinci, ale i Francouzi nebo Maďaři, to mi nějak nesedí. Funkcionáři říkají, že se špička rozšiřuje. Ovšem bohužel na náš úkor. Nebo Dánové? Ti vždycky hráli fotbal, ne hokej. A dneska jsou skoro tam, kde my.

Sám jste zkritizoval úroveň letošního MS. Ať už do toho spadá neúčast Ruska, nebo absence velké většiny hráčů z kanadsko-americké NHL. Já za sebe vnímám ten pokles vážnosti světového turnaje již delší dobu. Je podle vás správné, že se mistrovství světa koná každý rok?

Víte, já už něco pamatuju. A vybavuji si, jak Kanaďané dlouho neposílali na mistrovství světa profíky. Postupně se to měnilo a vyvíjelo, a vrcholem byly olympijské hry v Naganu 1998, které jsme vyhráli. A klobouk dolů před tím! Byla to silná desetiletá éra, daná generací, která vznikla jako produkt sportovních tříd a tréninkových středisek. Posledních deset let je to naopak horor. Vznikla mj. expertní skupina doktora Bukače, který si mě vybral za mládež, což pro mě byla čest. Figurovali tam i Jarda Holík, Jirka Hrdina, Pepík Černý nebo třeba ten Hadamczik. A pak nám na druhé schůzi bylo řečeno, že skupina končí. Oponenty nikdo nechtěl. A ten Bukač opravdu svého času předběhl svět!

Ale zpátky k vaší otázce. Ano, mistrovství světa nemá až takovou hodnotu, když je v něm málo hráčů z NHL. A to nebyl jen náš případ, ale i dalších celků. V Naganu byli všichni, tohle bylo naopak nejhorší mistrovství světa. Když připočtete, že kromě každoročního šampionátu se koná jednou za čtyři roky i olympiáda a do toho přijde navíc Světový pohár, je toho opravdu moc. Ale chápu, svoji roli hraje komerce a létají v tom miliardy. Proto se koná mistrovství světa každý rok, i když jeho úroveň stále klesá…

Petr Kojzar

FOTO – letnanskelisty.cz