Oldřich Bubeníček: Tuto vládu obyčejný člověk vůbec nezajímá

S Oldřichem Bubeníčkem jsme se v podstatě míjeli – má novinářská éra začínala ve chvíli, kdy on vlastně »přesedlával« do kategorie politické. V roce 2008 se po volbách do Zastupitelstva Ústeckého kraje stal předsedou výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost. Po dalších volbách, kdy vedl kandidátku KSČM, která získala největší počet hlasů, byl 20. listopadu 2012 zvolen hejtmanem Ústeckého kraje. Za čtyři roky a jeden den post obhájil, ve volbách v roce 2020 již nekandidoval. Současně byl také zastupitelem, radním i starostou v Bílině. Dnes je na zaslouženém odpočinku. Následující rozhovor pro iportaL24.cz je nejen o tom, co dělá a co si myslí dnes.

Jak si užíváte důchodu? Stýská se vám více po novinařině nebo politice?

Již jsem poznal, že důchodci nemají čas. Manželka chodí do práce, je zdravotní sestra, a na mně je starost o vnučku. Ráno do školy, odpoledne kroužky v družině, trénink házená, taneční kroužek v Domě dětí a mládeže.

Jinak moje celoživotní láska je zahrada. V naší zahrádkářské kolonii patřím mezi poslední, kteří ji opravdu využívají k pěstování ovoce a zeleniny.

Od roku 1990 jsem zastupitelem v Bílině. Tradičně jsem v bytové komisi a nyní i v komisi pro bezpečnost a pořádek.

Vždy jsem říkal, že díky novinařině, jako krajský zpravodaj Haló novin, jsem poznal původně Severočeský a později Ústecký kraj. Poznal jsem mnoho lidí a také místa, kam bych se normálně neměl důvod podívat. Ve funkci hejtmana to pro mě bylo obrovské plus. Velké množství lidí jsem měl možnost poznat díky politice. A jak to bývá, ti, kteří chodili na návštěvy každý týden, se již neozvou, ale hlásí se a zvou na akce ti, kteří chodili jen občas.

A rád vzpomínám na návštěvy velvyslanců. Celkem jsem přijal velvyslance ze 40 zemí Evropy, Asie, Ameriky a Afriky, z některých jich bylo více – Kuba, Velká Británie, Německo, Rakousko, Vietnam, ČLR či Bělorusko. Byly to velice zajímavé diskuse. Možná jsem byl i raritou, byl u mě velvyslanec KLDR i Jižní Koreje, velvyslanec Palestiny i Izraele.

Jak jste tedy spokojen se současnou politickou situací?

Když jsem předal řetěz novému hejtmanovi, ani ve snu mě nenapadlo, čeho se v krátké době ještě dožiji. Válka je strašná věc, tedy hlavně pro ty, kteří ji denně zažívají na vlastní kůži. Jiná je pro ty, kteří zde jezdí v nablýskaných bourácích. Slovo mír, ale i jednání či příměří, je na trestní oznámení. Asi jsem moc stará škola, ale děsí mě vyjadřování nejvyšších představitelů, válka, válka, další zbraně, nadšení, že nastražená nálož zabije v autě mladou ženu. Kam jsme to došli?

Další věcí je obrovský státní dluh, vysoká inflace či nedostatek léků. Proč si sousední státy vedou lépe? A nynější úsporná opatření dopadnou jen na obyčejné lidi. Těch, kteří je vymýšlí a podporují, se nedotknou vůbec. Pětikoalice ví, že má sílu ve Sněmovně a podporu prezidenta. Dovolí si úplně všechno. Jsem zvědavý, jak zareagují odbory. Šéf Středula v oblecích a kravatách na aktivního odboráře moc nevypadá. Projevil se již ve volbách prezidenta, velké zklamání.

Co říkáte rušení pošt? V Bílině se to týká jedné pošty – co to bude znamenat?

Je to takové zoufalství, které ty, kteří o tom rozhodují, nebolí. Někde musím ušetřit, tak zavřu pošty. Na zastupitelstvu jsem navrhl usnesení o zásadním nesouhlasu a bylo jednohlasně přijato. Je mi jasné, že ministr Rakušan to číst nebude, ale lidé musí vidět, že to městu není jedno. Máme stále přes 15 tisíc obyvatel a bude jedna pošta na náměstí. Jak se sem bábinky ze sídliště dostanou, a jak budou dlouho čekat, nikoho nezajímá. Tuto vládu obyčejný člověk vůbec nezajímá. Myslím, že horší vláda tu od roku 1990 nebyla.

Ale jak jsem zmínil – stále máme přes 15 tisíc obyvatel, první písemná zmínka o Bílině pochází již z roku 993. A nyní u nás bude definitivně zrušena i pobočka Finančního úřadu a také pracoviště Komerční banky na náměstí.

Jak vidíte budoucnost KSČM? A levice celkově?

Ta krize je asi celoevropská, proto mě nyní dělá radost Komunistická strana Rakouska a její volební výsledky. Přitom jsme se na ní, myslím, dívali před lety s pořádným despektem. Má mladé lidi a to je základ. U nás je problém, že levice bojuje proti sobě. A pravice? Díky panu Rychetskému se dokázala spojit a nepotřebovala ani procenta navíc.

KSČM je ve složité situaci. Po prohraných volbách se s ní rozloučila řada poslanců, již ji nepotřebují. Chybí také peníze za státní dotace. Přitom řada funkcionářů si myslí, že kritikou vedení si vylepší image. Já si vážím Kateřiny Konečné, že bojuje za značku KSČM. A je to poslední komunista ve významné funkci. Ale budou evropské a krajské volby. Ta šance zde stále je. Snad ji dokážeme využít.

Je květen. Žijete v kraji, kde je Terezín, co říkáte na dnešní interpretace osvobození?

Slučovat rok 1945 a rok 2023 je slušně řečeno nesmysl. Že u nás dnes vládne ultrapravice, ještě neznamená, že se nepokloním těm, kteří nás osvobodili. KSČM pořádá tradičně druhou květnovou sobotu pietní akt na Národním hřbitově v Terezíně. Letos za účasti Kateřiny Konečné. Byla to velice důstojná akce. Pokud se říká, že se dříve přepisovaly dějiny, tak dnes se chová vládnoucí elita úplně stejně. U nás zatím není trestné položit kytici na hroby Rudoarmějců. Ale co se děje v pobaltských republikách. Ve Varšavě za dohledu policie dav rozšlape věnec u pomníku osvoboditelů, bohužel to byli Sověti. Američané do Varšavy nedošli. A toto vše je snaha přenést do škol, aby se již malé děti učili, kdo byl z dnešního pohledu dobrý a kdo špatný.

Dlouho jste se pohyboval kolem hokeje a fotbalu, co jako sportovec říkáte na vyřazení Rusů a Bělorusů z OH, MS?

Nevládní názor je trestný. Co se stalo s olympionikem Davidem Svobodou, když v podstatě hovořil jazykem Mezinárodního olympijského výboru? Ministryně Černochová ho lynčovala před celou republikou, měl se jet i omluvit na Libavu. Jak je to dlouho, co jsme byli poučování, že sport a politika se nemá slučovat. Ale nesmí se zapomenout, podle toho, jak se to hodí. Nyní hokej, bez Bělorusů a hlavně Rusů je šance na medaili mnohem větší. Třeba v biatlonu, ještě vyřadit Švédy a máme také medailí více.

Kdyby šel vrátit čas, kam byste ho posunul a proč?

Nikdy jsem si nemyslel, čeho se ještě dožiji. Dnes stále slyšíme jen válka, válka. Kdo řekne o mírových jednáních, je okamžitě kritizován.

Máme v kraji dva bývalé generály. Jeden je prezident a stále chce bojovat až do konečného vítězství. Bez ohledu na počet mrtvých. A druhý je starostou Roudnice nad Labem. Při startu etapy cyklistického 51. ročníku Závodu míru juniorů zde na náměstí vypustil bílou holubici, ta byla vždy symbolem závodu. Spolu s ním i vítěz Závodu míru z roku 1964 Jan Smolík.

Zatím ještě platí, že o životě země rozhodují volby. A lidé si musí uvědomit, koho volí a proč ho volí. Nynější vláda něco slibovala a úplně něco jiného dělá. Musíme se dívat dopředu, nic netrvá věčně a vývoj se nedá zastavit.

Zbyšek Kupský

FOTO – archiv