První narozené mládě luskouna v Evropě, které dostalo v Zoo Praha jméno Šiška, je samička a dosáhla nedávno věku čtvrt roku.Překonání dalšího kritického období Šišky je proto na dobré cestě. Zatímco stále pije mateřské mléko, už pomalu přechází i na stravu svých rodičů.
»Šišce byli 2. května tři měsíce, váží přes kilogram, a nejenže sní celou svou porci kaše, ale ještě chodí dojídat po mámě,« řekl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Podle něj tým chovatelů stále konzultuje odchov s odborníky z Taipei Zoo, odkud rodiče Šišky, pár luskounů krátkoocasých, samice Run Hou Tang a samec Guo Bao, dorazili do Zoo Praha loni v dubnu.
Šiška dostává stejně jako její rodiče speciální kaši, jejímž základem jsou larvy včelích trubců. »Reaguje už i na samotnou vůni kaše při ranním krmení. Na kamerách sledujeme, že jí jazyk vystřeluje z tlamičky ještě před probuzením,« dodal chovatel David Vala s tím, že lidé mohou toto krmení pozorovat během programu Snídaně s luskouny. Na rozdíl od běžných návštěvnických hodin, kdy je expozice v nočním režimu, mohou lidé během programu spatřit luskouny za světla. Zážitkový program Snídaně s luskouny navíc finančně podporuje ochranu luskounů ve volné přírodě. Na tento zážitek je třeba si udělat rezervaci a vstupenku zaplatit on-line. Kapacita jedné Snídaně s luskouny je 10 osob a komentovaný program trvá zhruba 90 minut.
O luskounech se dlouho soudilo, že patří mezi chudozubé, tedy do příbuzenstva mravenečníků. Teprve genetické analýzy ukázaly, že tvoří samostatnou skupinu, jejímiž nejbližšími příbuznými jsou pravděpodobně šelmy. S mravenečníky je však pojí adaptace na stejný typ potravy. Stejně jako oni mají bezzubé čelisti a silné drápy, jimiž rozhrabávají mraveniště a termitiště. Kořist pak vybírají lepkavým jazykem, jímž se dostanou do nejrůznějších zákrutů a skulin. Luskouni dokáží pevně uzavřít své nozdry a dokonce i uši, aby jim do nich nevnikal hmyz.
Samotné šupiny jsou tvořené keratinem, tedy stejnou látkou jako nehty či chlupy. Šupinaté brnění luskounů poskytuje vynikající ochranu před predátory. V ohrožení se luskouni stočí a nechráněné části těla, tedy hlavně břicho a hlavu, skryjí uvnitř klubka. Součástí jejich obrany je také páchnoucí výměšek z řitních žláz. Luskouni jsou noční tvorové. Přes den se skrývají v podzemních norách nebo v dutinách stromů. Přivádějí na svět jedno mládě, které se dlouho vozí na ocasu matky. Při narození jsou šupiny mláďat měkké a světlé. Během několika dní však ztmavnou a ztvrdnou.
Luskounům krátkoocasým podobně jako ostatním asijským luskounům mezi šupinami vyrůstají štětiny, které u afrických druhů naopak chybí. Vyskytuje se od Nepálu přes Myanmar a jižní Čínu až po Taiwan. Je kriticky ohroženým druhem, zejména vinou pytláctví. Odhaduje se, že během dvaceti let, což odpovídá zhruba třem luskouním generacím, poklesla jeho početnost v přírodě o 80 procent. Je převážně pozemní, ale umí šplhat i po větvích, k čemuž mu pomáhá částečně chápavý ocas.
Zoo Praha je teprve druhou zoo v Evropě, která luskouny chová. Vzácné asijské luskouny krátkoocasé můžete vidět v pavilonu Indonéská džungle, kde také přišlo na svět vůbec první luskouní mládě v Evropě, »excelence« Šiška. Chov luskounů je poměrně náročný, a to hlavně kvůli zajištění dostatečného množství vhodné potravy.
Jedna denní dávka pro dospělého luskouna krátkoocasého se skládá ze speciální směsi, jejíž základ tvoří 100 gramů larev včelích trubců. Dále obsahuje 65 gramů jablka, 25,5 gramů moučných červů, 10 gramů žloutku, 7,5 gramu směsi pro hmyzožravce a další přísady. Toto vše se rozmixuje s vodou, podusí, rozdrobí a obohatí o vitamíny, minerály, chitin a zeminu.
Šiška si už pochutnává na speciální krmné kaši stejně jako její rodiče. Nejenže sní svou pečlivě odměřenou porci, ale chodí ještě vylízávat zbytky po své matce Run Hou Tang.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Miroslav Bobek a Petr Hamerník, Zoo Praha/Taipei Zoo, Bohemindo Yayasan, wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/The Explaner