Bylo to pozdního večera 2. března 1978, kdy i ke mně dorazila zpráva, že nad námi, někde ve Vesmíru, je československý kosmonaut. Nad námi? Prostě na oběžné dráze kolem Země. Postupně začaly docházet podrobnosti. To už ing. Vladimír Remek, kapitán československého letectva, kroužil společně s plukovníkem Alexejem Gubarevem někde v prostoru. Zatím jsem neznal podrobnosti. Do redakce jsem měl přijít až ráno a doma jsem spojení s ČTK neměl. Později jsme mohli z televizní obrazovky uvidět tváře obou kosmonautů, název vesmírné lodě – Sojuz 28 – a dozvědět se to, že vlastně Remek je prvním kosmonautem z jiné země, než byly Sovětský svaz a Spojené státy. Se zpožděním několika hodin se pak na televizní obrazovce objevila fotografie, jak se Remek s Gubarevem ze schůdků do vstupního prostoru kosmické lodi loučí se všemi dole pod nimi. Ty vidět nebylo. Jen jsme si je mohli přimyslet. Tehdy jsem nevěděl, že autorem této fotografie je můj pozdější kolega, tehdy fotograf ČTK Karel Mevald.
S Karlem jsem později o té chvíli několikrát mluvil. Dokonce jsme onen snímek doplněný textem použili jako pozvánku na výstavu jeho fotografií. Měl o čem vyprávět, byl jedním ze dvou československých novinářů, kteří měli tu možnost účastnit se začátku letu.
Avšak dnes nejde o Karla Mevalda, ale o vzpomínku na let Sojuz 28, v němž československým kosmonaut Vladimír Remek obletěl několikrát celý svět.
2. března 1978 tedy v rámci programu Interkosmos odstartovali do vesmíru dva kosmonauté – Gubarev a Remek. Hodinky tehdy ukazovaly 15.28 UTC, tedy koordinovaného světového času. Podle našich hodinek však šlo bez dvou minut o půl osmou večer. Podle těch v Kazachstánu však ještě o dvě hodiny víc. Druhý den, to byl již pátek 3. března v 17.06 UTC, tedy po deváté u nás, se Sojuz 28 spojil se stanicí Saljut 6, kde v té době byli dlouhodobě kosmonauté Romaněnko a Grečko.
Tady začali oba noví příchozí plnit svůj denní program. Začínal v šest hodin ráno, bez ohledu na to, kde se právě Sojuz 6 nacházel, a končil v devět večer. Nás může především zajímat, co konkrétně měl Vladimír Remek řešit. Kromě toho, co určovala sovětská strana a skládalo se mimo jiné i z televizních reportáží a pomoci stávající posádce, to byly úkoly československých vědeckých ústavů. Tiskovou konferenci přímo z kosmu odvysílala Československá televize jako přímý přenos 4. března ve 14.20. Pokud jde o vědecké úkoly zajišťované samotným Remkem, přečtěme si jen názvy zadaných experimentů. Na popis konkrétní činnosti nemáme dost místa a ani to pro tak krátkou vzpomínku není nutné. Šlo o zkoumání rozmnožování řas Chlorella, teploty těla s pocity kosmonautů, měření okysličení jejich tkání, zjišťování psychologického stavu kosmonautů před, během letu a po něm, sledování změn jasnosti hvězd při zapadání za obzor, roztavení a chladnutí vzorků chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného.
10. března mise Gubarev-Remek skončila. V 10.23 UTC se Sojuz 28 oddělil od Saljutu a ve 14.45 přistál v Kazachstánu. Vladimír Remek a Alexej Gubarov strávili ve vesmíru 190 hodin 18 minut. Na Zemi hlásili, že rozkazy kromě jednoho jediného splnili. Ten jeden nesplněný byl ovšem kuriózní. Šlo o dodatečně zařazený úkol, a to v krátké době před startem. Romaněnko a Grečko si totiž stěžovali na bolest zubů. Proto byli Remek a Gubarev dodatečně vycvičeni také k jejich ošetření, a to včetně vrtání. Když se však pokusili přímo na vesmírné lodi uplatnit své znalosti, byli odmítnuti a oba stěžující si najednou přestali stěžovat.
Sám Vladimír Remek, jako ostatně většina kosmonautů, v prvních hodinách trpěl nevolností, jíž vyvolal stav beztíže. Na rozdíl od sovětských kosmonautů byl daleko otevřenější a nezatajoval některé své problémy. Můžeme se zeptat proč? Nebylo to kvůli změkčilosti, ale odpověď na »nestěžování si« hledejme spíše u sovětských kosmonautů. Měli totiž obavu, že po přiznání svých problémů, jež byly totožné s Remkovými, budou vyřazeni z dalšího vesmírného programu. Vladimír Remek na rozdíl od nich věděl, že se znovu do vesmíru nedostane.
Na závěr ještě jeden dodatek – Evropská komise se dnes k Remkovi hlásí jako k »prvnímu evropskému kosmonautovi«. Není to přesné, protože mezi sovětskými kosmonauty převažovali, pokud jde o narození, Evropané. Ale nechápejme to jednostranně politicky, i když politika v tom může hrát svou roli. Agentura zřejmě chtěla oddělit velmoc, jež se rozkládá zeměpisně větším dílem v Asii, od ostatních evropských zemí. Jen nás může mrzet, že listopadovým převratem skončil program Interkosmos a tím i naše účast v podobných experimentech, jako byl ten spojený s letem kosmické lodi Sojuz 28 uskutečněný v březnu roku 1978.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.