3. září 1929 nikdo netušil, že začíná největší finanční kolaps historie…

3. září 1929 opravdu neměl nikdo ani tušení, že brzy začne jeden z největších kolapsů ve finanční historii. Wall Street dosáhla vrcholu světa. A pak se zřítila z útesu.

Propuknutí a důsledky krize (1929-1932)

Velká hospodářská krize v letech 1929-1932 měla za svůj výchozí bod náhlý rychlý pokles cen na newyorské burze. Jejími bezprostředními důsledky byly postupné bankroty bank, nejprve ve Spojených státech, odchod amerického kapitálu z Evropy a zejména z Německa, snížení průmyslové výroby a obchodu v celosvětovém měřítku, jakož i dezorganizace mezinárodního měnového systému s devalvací britské libry v roce 1931. Sociální důsledky byly dramatické: v roce 1932 bylo na celém světě zaznamenáno přes třicet milionů nezaměstnaných…

3. září nebyla žádná panika. Nebyli žádní investoři, kteří by se hrnuli s prodejem. Nebyly žádné fronty před bankami. Nebyly žádné záběry davů před newyorskou burzou, které by se později zapsaly do historie. Byla tam euforie jak na Titaniku před srážkou s ledovcem.

Průmyslový index Dow Jones uzavřel na 381,17 bodech, což znamenalo historické maximum. Byl to vrchol. Kalendář ukazoval 3. září 1929.

V té době to nikdo nemohl vědět, ale index se této úrovně znovu nedosáhne po více než 25 letech.

„Práce, kterou odvedly vinné révy a stromy, musí být zničena, aby se udržely ceny, a to je ze všeho nejsmutnější, nejtrpčí ze všeho. Celé hromady pomerančů leží na zemi. Lidé, fronty na kilometry, si pro ovoce přišli, ale to se nedá. Jak si mohli koupit pomeranče za dvacet centů za tucet, když si mohli jezdit v autě a sbírat je zadarmo? Muži s hadicemi stříkali pomeranče petrolejem a protože cítili lítost nad spáchaným zločinem, hněvali se na lidi, kteří si pro ovoce přišli. Na jedné straně milion hladových lidí, kteří potřebují trochu ovoce k jídlu, a na druhé straně stříkají zlaté hory petrolejem. A zápach hniloby naplňuje celou zemi.“ John Steinbeck, Hrozny hněvu

Doba, kdy si každý chtěl koupit akcie

Abychom pochopili, co se dělo na Wall Street, musíme se vrátit do Ameriky bouřlivých dvacátých let. Ekonomika rostla, nové technologie měnily každodenní život, šířily se auta a telefony a spotřeba se zvyšovala.

A akciový trh se stal symbolem nové éry bohatství. Z 63 bodů v srpnu 1921 dosáhl Dow Jones v září 1929 381 bodů. Za osm let se zvýšil téměř šestinásobně 

Už neinvestovali jen bohatí. Obyčejní Američané vkládali své úspory na akciový trh a růst makléřských firem a investičních programů usnadnil nákup akcií více než kdy dříve.

Ale v celé této extrémní euforii byla jedna velmi nebezpečná složka: Mnoho lidí nakupovalo na úvěr.

10 dolarů vašich, 90 dolarů půjčených

Nákup na marži umožňoval investorovi nakupovat akcie zaplacením pouze malé části jejich hodnoty. V některých případech stačilo pouhých 10 %.

Při nákupu za 100 dolarů mohl investor vložit 10 dolarů z vlastní kapsy a zbývajících 90 dolarů si půjčit. Jak akcie rostly, systém se zdál být důmyslný. Zisky se násobily.

Ale když ceny začaly klesat, stejný mechanismus fungoval obráceně a investoři museli najít peníze na pokrytí svých pozic. Ti, kteří nemohli, byli nuceni prodávat. Likvidace stlačily ceny ještě dále dolů, což způsobilo další likvidace a začal se začarovaný kruh.

Mechanismus, který poháněl vzestup, byl připraven pohánět pád.

»Trvale vysoký standard«

Je pozoruhodné, že i přední ekonomové té doby věřili, že vysoké ocenění akcií tu zůstane . Po vrcholu trhu slavný ekonom z Yale Irving Fisher pronesl slavný odhad, že ceny akcií dosáhly úrovně, která se zdála být »trvale vysoká«.

Stala se to jednou z nejnešťastnějších předpovědí v historii trhů. Již 5. září finanční analytik Roger Babson varoval, že dříve či později přijde krach – a že by mohl být hrozný. Trh se začal třást.

A v říjnu přišla exploze.

Černé pondělí, černé úterý a 25 černých let

28. října 1929, v Černé pondělí , Dow Jones ztratil téměř 13 %. Následující den, v Černé úterý , ztratil dalších téměř 12 %. Propad však tím neskončil. Do poloviny listopadu index ztratil zhruba polovinu své hodnoty oproti svým maximům a pokles pokračoval ještě roky.

8. července 1932 uzavřel Dow Jones na pouhých 41,22 bodech. Od svého maxima 381,17 z 3. září 1929 ztratil přibližně 89 % své hodnoty .

A zde leží asi nejpůsobivější prvek celého příběhu. Investor, který by sledoval Dow Jones na jeho vrcholu 3. září 1929, by musel na opětovné překonání této úrovně čekat až do 23. listopadu 1954. Tedy 25 let.

Mezitím zažil Velkou hospodářskou krizi, vzestup Hitlera, druhou světovou válku, Hirošimu a Nagasaki, vznik OSN, začátek studené války a korejskou válku.

Skončila celá jedna éra. Krize v roce 1929 nebyla jedinou příčinou Velké hospodářské krize. Následná ekonomická katastrofa byla důsledkem mnohem složitější kombinace bankovních krizí, úvěrových problémů, chybných politik a mezinárodní nerovnováhy.

A nejen to… 23 000 sebevražd civilistů, které poznamenaly krizi v roce 1929. »Černý« týden, který vytvořil slumy v USA a upřednostňoval nacismus v Evropě…ale i v USA

Z USA se krize přelila dál, především do Evropy. Naprostou katastrofu přinesla Německu, druhému nejdůležitějšímu průmyslovému státu světa, které se teprve před pár lety otřepalo z poválečné mizérie.

Bez práce se nakonec ocitlo v Německu devět milionů lidí – více než třetina práceschopného obyvatelstva. Ke všemu krachovaly banky. Největší byl pád druhé největší německé banky Danatbank. 

Německo strhlo do hluboké krize těsně provázanou s ním celou střední Evropu. Zničující krize propukla jako požár v Rakousku, Československu a Polsku. 

Hospodářství Československa za »První republiky« je všeobecně považováno za jedno z nejvyspělejších na světě. Toto tvrzení ale není úplně přesné. Československá republika skutečně patřila mezi průmyslové velmoci, ale vzhledem k velice zaostalému východnímu cípu republiky, tedy Slovensku a Podkarpatské Rusi, jsme ve srovnání hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele na pozicích premiantů neskončili.

V takovém srovnání nemohl výkon Československé ekonomiky, měřený hrubým domácím produktem, konkurovat nejvyspělejším ekonomikám tehdejšího světa, jako jsou USA, Velká Británie, nebo Německo. 

Československo, jako velmi industrializovaná země, přesto patřila mezi desítku největších průmyslových zemí světa. Při zohlednění počtu obyvatel nám ale připadlo až 15.-16. místo na světové průmyslové výrobě.

V hodnocení ekonomické vyspělosti ale narážíme na problém věrohodnosti údajů o hrubém národním produktu (HNP) či HDP v daném časovém úseku.

Jak upozorňují autoři vědeckého sborníku Vysoké školy ekonomické v Praze, tak se údaj HNP v období První republiky nepoužíval a běžně nevykazoval. Výpočty důležitých makrodat se vyskytují až později, a to ve studiích M. Stádníka, J. Krejčího, A. Teichové a dalších autorů, ze kterých lze získávat alespoň částečně relevantní data. 

Československo mělo v roce 1930 přibližně 14 800 000 obyvatel, což naší republiku řadilo na osmé místo v Evropě, co do počtu obyvatel.

Co můžeme ale s jistotou potvrdit je skutečnost, že naše republika měla významný podíl na průmyslové produkci v rámci Evropy. Československo v rámci Rakouska–Uherska patřilo mezi průmyslové centrum celého soustátí. Toto průmyslové premiantství v rámci Habsburské monarchie vytvářelo ale jakýsi skleníkový efekt.

Po vzniku Československa si museli domácí producenti hledat obchodní kontrakty sami a dokazovat výhodnost své produkce. To však nebyl jediný problém. Také museli především na vzdálenějších trzích čelit určité nedůvěře k »neprověřenému« zboží označenému »Made in Czechoslovakia«. Problém s prodejem své produkce však neměly jenom proexportní firmy. Po vzniku samostatného Československého státu došlo zároveň k otevření tuzemské ekonomiky. 

Hospodářský pokles nevstoupil do Československa spolu s říjnovým krachem na Wall Street, dokonce nenastal s určitým zpožděním, ale naopak se do československé ekonomiky dostal již dříve. 

Známky hospodářského poklesu mohly být pozorovatelné v jednotlivých sektorech už v roce 1928. To byl případ zejména zemědělství. Za těchto předpokladů nástup hospodářské krize v Československé republice nebyl ve srovnání s postupem velké hospodářské krize ve světě nijak opožděn, jak uvádí většina ekonomů a hospodářských historiků, byl jen postupný a pomalejší.

Pokles agregovaných složek národního hospodářství byl v československé ekonomice zaznamenán již v průběhu roku 1929, ale nebyl to pokles nijak dramatický. Jednalo se o postupný proces, kdy se ekonomické veličiny začaly propadat do minusových hodnot.

Hloubku krize a rychlost pronikání do reálné ekonomiky lze vyčíst hlavně z makroekonomických ukazatelů, kdy agregované hodnoty měřené v rámci HDP vykazovaly v roce 1932 index na pouhých 82 bodech při srovnáváním s rokem 1929, který bereme jako výchozí, a proto mu byl udělen index ve výši 100.18

»Po celý rok trvala poměrně příznivá konjunktura, teprve koncem roku, zejména následkem poklesu cen zemědělských plodin nastala stagnace, zvláště citelná v oboru stavebním.« Takto viděl ekonomickou situaci v krizovém roce 1929 ředitel Průmyslové banky v Plzni, alespoň podle záznamů v zápisech správní rady.

Podle dostupných údajů z jednotlivých sektorů hospodářství bylo nejvíce postižené těžké strojírenství, hutnictví a těžba uhlí. Jak to již obecně v krizích bývá, tak i při velké depresi bylo velmi postižené stavebnictví. Ale v tomto případě došlo k paradoxní situaci, kdy stavebnictví dostalo i přes hospodářský útlum růstový stimul a zaznamenalo zvýšení stavební produkce.

I přes krizi, která byla svým rozsahem nejvýraznější ve 20. století, došlo v některých sektorech k růstu produkce oproti předkrizovému období. Mezi takové sektory můžeme zařadit výrobu elektrické energie. V krizích v první řadě dochází k útlumu poptávky po energiích, ale v případě výroby elektrické energie k této situaci nedošlo. To bylo zapříčiněno bouřlivým rozvojem elektrifikace, díky které se podařilo zaznamenat růst výroby v tomto segmentu. Překročení výroby z roku 1929 bylo také jediné ve 30. letech mezi ostatními opravdu konjunkturní.

Krize v Československu trvala několik dlouhých let a zanechala za sebou propad výroby, ale také desetitisíce nových nezaměstnaných.

Období krize můžeme rozdělit na dvě části. První fáze, trvající do roku 1935, znamenala ještě probíhání a doznívání krize, zatímco v rozmezí let 1935 a 1937 lze zaznamenat rostoucí konjunkturu.

3. září 1929 se zdálo, že Wall Street je na vrcholu světa. Byl to však jen krůček od pádu z útesu.

3. září však zůstalo ve světě datem s téměř děsivou symbolikou. Hlavní vrcholy akciového trhu totiž mají tu zvláštní vlastnost: v okamžiku, kdy k nim dojde, nikdo neví, že se jedná o vrcholy.

Ioannis Sideropulos

ZDROJE:

a) řecké-Thanos Kondylis ELEFTHERIOS VENIZELOS A ŘECKO 1928–1932¨

    Daily Economics, Krize 1929, Řecká banka

b) české:

Kohout, Michal (2010): Velká hosp. krize v Československu – hospodářský vývoj

PRŮCHA, V. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. Díl I, Období 1918-1945, str. 165

Z hospodářských a sociálních dějin Československa 1918 – 1992, Číslo 5, ročník 6.

SKŘIVAN, A. (2007): K charakteru, rozsahu a zaměření československého vývozu v meziválečném období, str. 368 

SEKANINA, M. (2004): Kdy nám bylo nejhůře, Praha, Libri, 2004, str. 33

PRŮCHA, V. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. Díl I,

Období 1918-1945, str. 246

Kniha zápisů o schůzích správní rady, Průmyslová banka, 19. února 1930 

České země v éře První republiky (1918-1938), Kárník, Z., Díl druhý, str. 427

RÁKOSNÍK, J. (2008): Odvrácená tvář meziválečné prosperity : Nezaměstnanost v Československu v letech 1918 – 1938, str. 281