První československý premiér Karel Kramář svoji ženu opravdu miloval. Daroval jí totiž náhrdelník, jehož součástí je jeden z největších zasazených diamantů ve střední Evropě. Naděžda Kramářová ve stylu a vkusu nezapřela ruský původ. Tento unikátní šperk je ve vlastnictví státu a je ho možné vidět jen při výjimečných situacích, kdy se otevírá k prohlídkám veřejnosti sídlo českých premiérů – Kramářova vila.
Když se hovoří o diamantech, většina lidí zbystří a představí si nejspíše briliant, nebo ještě lépe briliantový náhrdelník.
Český masiv je jedinečnou oblastí v evropském variském orogenním pásmu, kde se na povrchu často vyskytují v těsném sousedství dva typy hornin: granátické peridotity a vysokotlaké granulity. Zatímco první z nich pocházejí z pláště z hloubek nejméně 150 km, hlavní minerály granulitů krystalizovaly za tlaků 16–20 kilobarů odpovídajících hloubce »pouze« okolo 60 km a za teplot až 1000 °C. A tady je ta záhada. Jak je možné, že horniny z pláště a kůry jsou tak těsně spjaté, když podmínky jejich vzniku odpovídají tak odlišným hloubkám? Dalším problémem je, jak byly u granulitů dosaženy takové vysoké teploty. Teplota sice narůstá u zemského povrchu s hloubkou průměrně o 25 °C na kilometr, ale tento geotermální gradient se s hloubkou snižuje, což k dosažení teplot odpovídajících 1000 °C v hloubce 60 km nestačí.
V oblasti povodí Ohře, kde jsou výchozy granulitů mezi Kadaní a Ostrovem nad Ohří, a v oblasti ZJZ od Lovosic v Českém středohoří, kde intenzivní vrtný a další průzkum v padesátých a šedesátých letech minulého století zjistil přítomnost jak granulitů, tak granátických peridotitů. Navíc ve štěrcích, kde se nejméně od 15. století těží vyhlášené české granáty pyropového složení, používané ve šperkařství, byly nalezeny dva makroskopické diamanty. Bylo to v roce 1869 a pak až v roce 1927. Jde o dlažkovický diamant o rozměrech 4,13 × 2,63 mm a hmotnosti 57 mg a diamant chrášťanský s rozměry 3 × 2,85 × 2,6 mm a hmotností méně než poloviční (22 mg). Převedeno do termínů šperkařských, váha těchto diamantů odpovídá 0,2865 a 0,1105 karátu. Tyto diamanty jsou uložené v depozitáři Národního muzea v Praze.
Poslední dobou se intenzivně studují nálezy dalších českých diamantů. Nehledejme v nich však šperkové záležitosti, jde o diamanty velikostí jen několik setin milimetru, největší z nich by se vešly do průměru lidského vlasu třikrát, nejsou tedy viditelné bez pomoci mikroskopu či ještě pokročilejších zobrazovacích technik. I ty však vznikají za extrémních tlaků odpovídajících hloubkám minimálně 150 km. Zprostředkovávají tak pohled do prostředí, kam se člověk nikdy nedovrtá ani nepodívá, kde je kromě vysokého tlaku nad 4 GPa také teplota nad 1000 °C a kde převládají horniny zemského pláště neboli astenosféry. Ale protože se diamanty nacházejí nejen v plášťových kimberlitech, ale i v přeměněných horninách pevninské kůry, jejich přítomnost je jedním z důležitých přímých dokladů ponořování litosférických desek do extrémní hloubky.
Takže i u nás se dají najít diamanty, ne sice šperkové, ale takové, které nám vyprávějí o zemském nitru.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
Diskuze je uzavřena.