Čeští zemědělci již delší dobu upozorňují, že je zapotřebí přijmout zákon o ochraně půdního fondu, který by měl obdobné parametry, jako mají zákony, které již řadu let platí v řadě vyspělých západoevropských zemí, jako například ve Francii či v Německu. Této myšlenky, to je novely zákona o ochraně půdního fondu, se před časem chopila Agrární komora ČR (AK). Proto také její tehdejší prezident Zdeněk Jandejsek v dubnu 2019 předložil poslancům zemědělského výboru parlamentu »Návrh novely zákona č. 334/1992 Sb., O ochraně zemědělského půdního fondu«. Jenže od té doby se nic nestalo. Prostě, zákon nebyl přijat. Přitom produkční zemědělci po něm volají stále intenzivněji…
V posledních několika letech u nás dochází nejen k zastavění významné plochy zemědělské půdy různými budovami a sklady, ale tuto úrodnou půdu skupují různé investiční skupiny, protože v tom vidí další zdroj svých zisků, např. v západních Čechách ji skupují i bohatí němečtí sedláci ze sousedního Bavorska. Proto také volání po přijetí zákona o ochraně půdy nabralo u nás poslední dobou na intenzitě. Připomeňte tedy, proč AK tuto novelu zákona předložila?
Těch důvodů je povícero. V prvé řadě musím vysvětlit nedostatky současného zákona, který platí od roku 1992, a který, svojí podstatou již vůbec není schopen reagovat na současný vývoj naší společnosti a také ekonomiky. Za uplynulých 32 let pozorujeme, že bez jakýchkoliv překážek, probíhají zábory půdy pro výstavbu na bonitně nejlepších půdách. Navíc, kolem staveb různých budov a skladů, které vidíme zejména kolem výpadovek z Prahy či krajských měst, vznikají obrovské zpevněné plochy, které zabraňují přirozenému vsakování vody do půdy. K tomu musím také dodat, že řešení eroze půdy probíhá jen jejím zatravňováním, nikoliv však moderním hospodařením na bázi precizního zemědělství.
Dá se říci, že zemědělská půda není chráněná jako národní bohatství, ale je běžnou nemovitostí, která je předmětem spekulativních nákupů a prodejů. Zároveň k tomu chci poznamenat, že u nás není zajištěno předkupní právo zemědělců hospodařících na pronajaté půdě. To je, že jim nejsou zúročeny vložené náklady na organické hnojení, vápnění, zvyšování úrodnosti apod.
Na rozdíl od vyspělých západoevropských států u nás není sledována cena půdy v jednotlivých regionech nebo podle její bonity. To je podle systému BPEJ neboli bonitované půdně ekologické jednotky, která slouží k hodnocení absolutní i relativní produkční schopnosti zemědělských půd a podmínek.
V České republice dále není evidovaná cena pronájmu (pachtu) a stanovená minimální doba pachtu. Současně není u nás stanoveno, kdo zemědělskou půdu může nakupovat. Rovněž nejsou stanoveny ani limity růstu cen ani pronájmů, jako je tomu v jiných zemích.
Jak to mají zabezpečeno zemědělci z vyspělých západoevropských států?
Pro názornost vám uvedu několik příkladů ze dvou největších zemí EU, to je z Francie a Německa, kde mají ochranu půdního fondu velmi dobře propracovánu a každý prodej a pronájem půdy je u nich přísně evidován.
Platí tam především to, že zemědělská půda není předmětem běžného obchodu, jako je tomu v případě kterékoliv jiné nemovitosti. Navíc, zemědělskou půdu v těchto zemích může koupit pouze ten, kdo na ní hospodaří. Dále jsou to potomci hospodařícího zemědělce, kteří jsou součástí daného zemědělského podniku a mají odpovídající vzdělání zemědělského charakteru, ať již středoškolské či vysokoškolské. Případně zemědělskou půdu může koupit i ta osoba, která prokáže, že dlouhodobě pracuje v zemědělství.
Dalším omezením je i to, že zemědělskou půdu může koupit jen zemědělec z místa hospodaření. Tím se v těchto zemích zabraňuje tomu, aby tuto úrodnou, to je především ornou půdu, kupovali lidé, kterým jde třeba o zbohatnutí na základě nějakých jejich spekulací s dalšími možnými prodeji pozemků, jako se to běžně stává u nás. Prostě, zemědělská půda ve Francii či v Německu má sloužit pouze k zemědělské výrobě. Vždyť v tom je přece základní poslání zemědělce, to je produkovat potraviny, a to v kterékoliv části světa.
Mluvíte-li o pravidlech o koupi pozemku, jak je to ošetřeno v obou zemích právně?
Kupní či nájemní smlouvy sestavuje notář, jehož hlavním úkolem je osvědčit, že byla dodržena všechna zákonem stanovená pravidla o koupi či nájmu pozemku.
Je-li nakonec smlouva uzavřena, ať již o koupi či nájemní, tak se vždy vyžaduje její schválení úřadem s tím, že jde o rozměr o velikosti minimálně 0,5 ha zemědělské půdy. Ovšem, pokud není do tří měsíců rozhodnutí úřadu, platí původně dohodnuté znění návrhu smlouvy.
Dalším ustanovením, kterým se oba účastníci smlouvy, to je prodávající a kupující či pronajímatel a nájemce, musí řídit, je to, že cena půdy se nesmí odchýlit o více než 20 % evidovaného průměru. Výjimky existují jen pro některé půdní oblasti, avšak maximálně do výše 50 %.
Teprve potom je možné učinit zápis do pozemkové knihy. K tomu mohu jenom dodat, že zajímavým ustanovením smlouvy je i to, že při dědění se nesmí půda dělit. Takže, tímto způsobem je vyjádřeno, že grunt musí být zachován. Ten, kdo ho nakonec zdědí, prostě ostatní účastníky dědictví vyplatí. To je součást rozumné zemědělské politiky ve vyspělých zemích EU, protože takto zemědělská půda daného hospodáře bude i nadále odvádět minimálně stejnou výši a hodnotu zemědělské produkce, což je z agrárního hlediska v naprostém pořádku.
Jak je to například s cenou půdy v Německu a ve Francii?
Pro srovnání stačí uvést několika faktů a čísel. Takže, cena půdy v SRN je na úrovni 12 000 eur na hektar, což je při převodu na koruny částka ve výši necelých 300 000 Kč. Mimochodem, skutečný německý zemědělec v současné době, má-li pozemek o rozměru například osm hektarů zemědělské půdy, případně i o výměře 10 až 15 ha, tak má povinnost zaplatit do penzijních fondů částku cca 450 eur za měsíc, tj. při převodu 11 100 Kč za měsíc to činí cca 133 000 Kč za rok.
Ve Francii je 70 % zemědělské půdy v nájmu. Přičemž v České republice je v nájmu zhruba 73 % půdy. Průměrná cena pronájmu ve Francii činí 150 eur na hektar s tím, že maximální výše ceny u nejkvalitnější půdy činí 200 eur na hektar. Zároveň je nutné říci, že obdobně, jako je tomu v Německu, je pronájem půdy ve Francii rovněž evidován. Konkrétně se tak děje podle vzorové smlouvy, kterou Francouzi kontrolují zřízenou organizaci SAFER.
Pokud jde o výši ceny za zemědělské pozemky ve Francii, tak cena půdy se tam pohybuje na úrovni 6000 eur za hektar, což je v přepočtu necelých 150 000 Kč za hektar. Přičemž výpočet nájmu se stanoví z 60 % podle kvality zemědělské půdy v regionu a ze 40 % podle produkce minulého roku.
Na jakou dobu se například nájemní smlouvy uzavírají?
Ve Francii se uzavírá nájemní smlouva běžně na dobu 9 až 18 let s tím, že když nevzniknou nějaké překážky ve vzájemném vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem, tak se automaticky prodlužuje o dalších devět let. U Francouzů je normální, že při vzájemné symbióze pronajímatele a nájemce, se v této zemi najdou smlouvy, které jsou uzavřeny i na 80 let. Nájem půdy je možný jen se zemědělcem, což běžně kontroluje stát, jelikož, podle zákona, nemůže být uzavřena nějaká podnájemní smlouva. Výpověď z nájemní smlouvy je možná jen v prvních třech letech nájmu, aby se po devíti letech ukončil. Přitom ve vlastní rodině je možné nájem ukončit po třech letech. Při zájmu o pronájem několika zájemci a požadované nájemní ceně v rozpětí, uspěje mladý zemědělec s podporou nebo místní zemědělec.
Nájem lze také platit v naturáliích, pokud souhlasí obě strany. Pokud jde o úlevy z pachtu, je to možné, když dojede ke zničení úrody, a to z vyšší moci.
Pokud souhlasí pronajímatel, může nájemce odstranit meze, křoviny, příkopy a stromy. Toto opatření totiž vede k posílení celistvosti pozemků, tj. honů či bloků.
Pro zemědělce je přirozeně důležitý i další aspekt, a to, jak je to s převedením pastviny na ornou půdu a naopak…
V principu je to možné, ale když nesouhlasí vlastník pozemku, rozhodne o tom příslušný paritní soud.
Tolik ke zkušenostem z Německa a Francie. Co konkrétního v roce 2019 navrhla a požadovala AK?
V prvé řadě se naše návrhy týkaly zvýšení a skutečného zabezpečení ochrany zemědělské a zvláště orné půdy u nás. Znamenalo by to, že v kategorii černozem, by bylo zakázáno ji vyjmout ze zemědělského půdního fondu. V kategorii hnědozem a v dalších kategoriích jsme navrhovali zdvojnásobit sazbu za odnětí ze zemědělského půdního fondu.
Dále jsme požadovali, aby stavby různých budov, skladů apod. směřovaly nikoliv na zemědělskou půdu, ale na ostatní plochy, zejména do nevyužitých průmyslových oblastí, to je tzv. brownfieldů. Přičemž otevřené plochy u novostaveb by měly být řešeny jejich zpevněním prostřednictvím propustných prefabrikátů, které by zadržovaly vodu, jež by se vsakovala a nestékala do kanálů.
Zvýšenou erozi, kterou v přírodě způsobují četnější monzunové srážky, není vhodné řešit zatravňováním, jako se tak činí dosud u nás, ale využitím nových technologiemi precizního zemědělství, které jsou uplatňované v celém vyspělém světě. Samozřejmě, že financováním těchto opatření, která přispívají ke zvýšení kvality české krajiny, by se mělo dít z prostředků našeho ministerstva životního prostředí.
Stejný princip, který zabraňuje spekulativnímu nákupu zemědělské půdy ve Francii a v Německu, by měl platit i u nás. Proto AK navrhovala a zároveň požadovala uzákonit, že zemědělskou půdu může kupovat zemědělec hospodařící na půdě v tomto pořadí: za prvé v katastru obce, za druhé v sousedních katastrech, za třetí v okrese, za čtvrté v sousedním okrese a teprve za páté, to je kdekoliv v České republice.
Předkupní právo na koupi zemědělského pozemku má zemědělec, který má tuto půdu v pronájmu. V tomto případě k tomu existují tři důvody: za prvé, pravidelně hnojí organickými hnojivy, za druhé pravidelně vápní, a to minimálně jednou za šest let na kyselých půdách, a za třetí nájemce obdělává půdu a zvyšuje její úrodnost, přitom využívá šesti až sedmihonné osevní postupy.
Pokud jde o prodejní cenu zemědělské půdy u nás, měla by dosahovat maximálně pětinásobku ceny podle původní BPJE na hektar. Přitom maximální prodejní cena půdy by měla činit nejvýše 250 000 Kč na hektar.
U ceny nájmu, by to bylo tak, že tato cena nepřesáhne pět procent původní BPEJ na hektar. Při ceně 100 000 na hektar může být maximální nájem 5000 Kč na hektar za rok.
Jak je to u nás s výměrou zemědělské půdy?
Výměra zemědělské půdy se za 30 let snížila o cca 800 tis ha, byla odňata na zástavu montoven, cyklostezek, převodem do lesní kultury, úhoru a do ostatních ploch. Dnes hospodaříme na cca 3,5 mil. ha a v roce 1989 to bylo cca 4,3 mil. ha. U orné půdy je to ještě větší tragédie, v roce 1990 jsme obhospodařovali cca 3,5 mil. ha orné půdy, v současné době je to cca 2,5 mil. ha, to je snížení o 28,5 %, to nikdo nikdy v historii »nedokázal«. Je to k pláči, chránit půdní držbu je základní povinností každé vlády, v ČR to bylo naopak, v roce 1992 jsme schválili zákon 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, který půdu ani v nejmenším neochránil, ale umožnil spekulace a keťasení s půdou.
V uplynulých šesti letech jsem několikrát navrhoval v Zemědělském výboru Parlamentu ČR schválit zákon, který by opravdu naší půdu chránil tak, jak je tomu ve všech okolních státech, ale nebyl zájem.
Mimochodem, kolik je u nás vlastně zemědělských podniků a jaká je jejich struktura?
Všech subjektů je cca 30 až 31 tisíc, to je počet těch, kteří pobírají podpory, ale pozor, cca 1850 podniků z nich produkuje cca 80 % veškeré zemědělské produkce. To ukazuje, jak jsem již uvedl, že podpory necílíme na ty, kteří produkují suroviny pro výrobu potravin, ale rozdávají se prostředky voličům, tedy těm, kteří téměř neplatí žádné daně a téměř nic neprodukují. Brzy budeme vidět, jak se tento stav projeví v obchodech s potravinami.
V této návaznosti se nejde nezeptat, jak je to s hodnotou produkce českého zemědělství?
Odpovím prostřednictvím údajů v tabulkách. V první tabulce je uvedena hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách roku 1989 v mil. Kč:
| 1936 | 1990 | 2020 | 2020/1990 | |
| Celkem | 80 946 | 106 143 | 75 519 | 71 % |
| Rostlinná produkce | 42 501 | 44 417 | 39 084 | 87,9 % |
| Živočišná produkce | 38 445 | 61 726 | 36 435 | 59 % |
Ve druhé tabulce je uvedena hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách roku 1989 v mil. Kč (skot, prasata a výroba mléka a statkových hnojiv):
| 1936 | 1990 | 2020 | 2020/1990 | |
| Skot a telata | 8941 | 13 622 | 6410 | 47 % |
| Prasata | 3711 | 14 680 | 6020 | 41 % |
| Mléko | 17 249 | 21 611 | 13 550 | 62 % |
| Statkové hnojiva | 1371 | 1801 | 720 | 39 % |
K tomu mohu jenom dodat, že je to velmi smutné, když současná HZP celkem je na úrovni 71 % roku 1990 a ve srovnání s rokem 1936 je také nižší.
Jak byste charakterizoval zajištění českého potravinářského trhu základními potravinami z tuzemských zdrojů či jejich dovozem ze zahraničí?
Podle dostupných zdrojů z vlastních potravin zajistíme celkovou potřebu potravin pro veškeré obyvatelstvo:
– mléko cca z 90 %, pokud započteme konzumaci mléka včetně všech mléčných výrobků i spotřebu v pekárenském a cukrárenském průmyslů,
– vepřové maso z cca 35 %, pokud počítáme spotřebu veškerého masa bez kostí a veškeré maso spotřebované v masných výrobcích všech druhů,
– drůbeží maso z cca 57 %,
– vejce cca z 54 %,
– zeleninu z cca 25 %,
– ovoce z cca 34 %,
– hovězí maso ze 100 % a ještě část vyvážíme, jelikož spotřeba rapidně klesla z 23,5 kg na osobu a rok na cca 7 kg.
Jak je to vlastně s vývozem českých zemědělských a potravinářských produktů na zahraniční trhy?
Vývoz českých produktů se ve své podstatě uskutečňuje velmi sporadicky, a to v období nadprodukce v EU, kde dovoz komodit úplně vytlačuje českou produkci velmi nízkou cenou, která je způsobena obrovskými národními dotacemi. V řadě zemí ještě dochází k samostatným podporám exportu.
Jste členem představenstva AK, a zároveň i předsedou představenstva a generálním ředitelem úspěšné zemědělské a potravinářské společnosti Rabbit Trhový Štěpánov. Jak to vidíte s přijetím novely zmiňovaného zákona do budoucna?
Na české zemědělství velmi negativně dopadají tři základní faktory, kterými jsou energetická krize, dále nesprávně nastavená dotační politika české vlády a současně i válka na Ukrajině. Takže problémů, které je nutné během pár měsíců či spíše několika málo příštích let vyřešit, je opravdu mnoho. Přes tyto bezprostředně negativní dopady, které čeští zemědělci nyní prožívají, jsou schopni uvažovat i v dlouhodobějším horizontu. Právě proto jsou toho názoru, že ochrana půdního fondu by se měla urychleně vyřešit.
Kromě mohutných staveb, kdy dochází k záborům půdy, v poslední době pozorujeme, že u nás roste intenzita a četnost různých spekulativních nákupů půdy, kdy jejich cílem není zabezpečení zemědělské výroby, ale snaha co nejrychleji a bezpracně zbohatnout.
Navíc o koupi naší půdy čím dál tím více usilují i zahraniční vlastníci, k tomu nyní dochází zejména v západních Čechách, kdy ji skupují bohatí bavorští sedláci ze sousedního Německa, a přitom si zpět, to je do Bavor, odvážejí ke zpracování obilí či jiné plodiny, ale ne produkty živočišné výroby. Tím je přirozeně oslabena i konkurenceschopnost naší potravinářské výroby.
Jde o problémy, které by si měla naše společnost uvědomit, přičemž česká vláda a parlament by urychleným přijetím navrhované novely tohoto zákona prokázaly, že jim jde o to, aby nadále pokračovala zemědělská a potravinářská výroba u nás s tím, že by současný ráz českého venkova zůstal zachován.
Závěrečná otázka přirozeně patří budoucnosti českého zemědělství, potažmo potravinářství. Co byste k tomu řekl?
Pokud by naše zemědělství mělo obdobné podpory jako staré země EU, nebo by podpory neměl skutečně nikdo, a současně by se u nás motivovali producenti surovin pro potravinářský průmysl, produkce jednotlivých komodit by dynamicky rostla. Protože u většiny kategorií hospodářských zvířat máme nadprůměrné výsledky ve srovnání se zeměmi EU, máme třetinové mzdy, výhody z rozsahu a přírodní podmínky na průměru Evropy. Je jen třeba řešit neplnění přístupových smluv do EU v zemědělských a potravinářských otázkách.
(svo, zmk)