KDU-ČSL a STAN jsou retro strany, snaží se nás vrátit do reality 90. let 20. století, tak věrně vylíčených ve filmech Příběh kmotra, Ganster Ka a Ganster Ka: Afričan. Nejde jen o kauzu Dozimetr, z které vyplývá, že se vysoce postavení členové vládnoucích stran setkávali s vysoce postavenými členy českého podsvětí, ale je tu také nenáhodná podobnost s argumentací bezpečnostní prověrkou.
Byl to korunní princ sociální demokracie pohledný jako Petr Pavel, který navrhoval, že (i když jako ministr tu povinnost nemá) se nechá prověřit na úroveň »důvěrné« u NBÚ. Byl si asi jistý výsledkem. Po Tomášovi Kadlecovi, bývalém příslušníkovi BIS, a odsouzeném později v procesu s Redlovým kolegou Radovanem Krejčířem, vedl NBÚ do roku 2006 Jan Mareš, vymetený v souvislosti s jinou aférou.
Nyní NBÚ vede Bc. Jiří Lang, bývalý ředitel ÚZSI a dlouholetý ředitel BIS. Neznamená to, že by NBÚ fungoval lépe nebo hůře, ale nový ředitel ÚZSI, dosazený Rakušanovou klikou, zatím na nejvyšší bezpečnostní prověrku »přísně tajné« čeká. Jako jednatel firmy Techniserv, zatížené kauzou bývalého poslance ODS a náměstka na ministerstvu obrany Hrbatou, měl jen prověrku »tajné«. Poznatky o jeho činnosti se tedy teprve sbírají a budu se vyhodnocovat. Pro Petra Mlejnka, bývalého vojenského zpravodajce, by byla ostuda, kdyby prověrku na nejvyšší stupeň nezískal.
Lze však připustit, že ÚZSI se seznamuje jen s informacemi, které nejsou důležité tak, jako ty, s kterými se seznamují velvyslanci při NATO, kde se nejvyšší bezpečnostní prověrka vyžaduje. To by určovalo také ne/významnost úřadu v síti mezinárodních zpravodajských služeb a financování ÚZSI by z pohledu daňových poplatníků bylo plýtváním penězi.
Je varující, že ministr vnitra, pod kterého spadá policie i rozvědka, neví, jak funguje stát. Nebo snad lže veřejnosti do očí, když se stejně jako Stanislav Gross zaštiťuje »tajemnou« činností NBÚ? A když lže, tak nám tu také jako proruský šváb krade? Zapojení členů předsednictva STAN v kauze Dozimetr by tomu napovídalo. Proto je jeho výzva k odvolání z vlády v pořádku a jako vystudovaný učitel, který by měl jít dětem příkladem, o to měl požádat už dávno. To zejména, když v případě ostatních zastával zásadu: Padni, komu padni.
Jan Klán