Lepení dřeva. Rady pro kutily

Kutilův život se neobejde bez lepení dřeva. Pokud pracujete s »opravdovým« dřevem, máte práci jednodušší. Dnes se však setkáte až příliš často, řekněme s různými náhražkami a recyklovanými materiály, které dřevo jen připomínají. To musíme při svojí práci brát do úvahy.

Dřevo je savý materiál a dobře se lepí vodou ředitelnými disperzními lepidly. Pro některé účely se používají také tavná lepidla. Lepíte-li opravdové dřevo, je dobré vědět, zda jde o dřevo měkké (smrk, borovice, lípa, olše) nebo tvrdé (dub, buk, ale i modřín). Svoje zvláštní vlastnosti mají ovocné dřeviny (třešeň, hrušeň, švestka).

Daleko častěji se dnes setkáme s dřevotřískou nebo MDF. Dřevotříska je vyrobena stlačením jemných či hrubších dřevěných třísek spojených pryskyřicí. Její povrch není zcela hladký. Na rozdíl od MDF, což je materiál vyráběný z dřevních vláken, podobnou technologií jako papír.

Lepit měkké dřevo je relativně snadné. Lepené díly mají být rovné, suché a čisté, bez prachu. Pro lepení větších ploch jsou dobrá disperzní lepidla. Jsou to bílé husté tekutiny s mírně nakyslou vůní. Jsou skvělé pro výrobky v interiéru. Na trhu je jich celkem dobrý výběr, mnohé mají zvučná jména, všem jim však vévodí již několik desetiletí česká klasika – Herkules!

Lepidlo se natírá na jednu lepenou plochu. Protože lepidlo nesmí zaschnout, během pěti minut přiložte k sobě lepené díly a silně je stiskněte, nejlépe truhlářskými svorkami na nejméně 15 minut, ale raději déle. Lepidlo pod tlakem pronikne mezi dřevní vlákna. Plnou pevnost spoj dosáhneme nejdříve po 24 hodinách.

Nadbytek lepidla vám při svorkování vyteče, jeho nedostatek však vytvoří tzv. chudý (též hladový) spoj, který se dříve či později rozpadne. Poctivé lepení dřeva není pro »šetřílky«.

Odolnost vůči vodě je u disperzních lepidel důležitá. Odborníci u nich rozlišují kategorie D1, D2, D3 a D4. Čím vyšší číslo, tím vyšší odolnost vůči vodě. Zatímco lepidla D1 a D2 jsou vhodná pouze do suchých interiérů, lepidla D3 můžete použít také pro kuchyňský, koupelnový a zahradní nábytek, lepidla D4 se uplatní i v exteriéru, též pro okenní rámy či dveře. Proto čtěte návod k použití a respektujte ho.

Pokud potřebujete, aby spoje byly odolné vůči vodě a vlhkosti, potom raději použijte dvousložková lepidla a důsledně dodržujte výrobcem doporučený poměr lepidla a tvrdidla (tužidla).

Příznivcům tradice netřeba připomínat klihy. Klih se používá od starověku pro lepení dřeva a papíru. Původní klihy byly vyráběny z kůže a kostí hospodářských zvířat (glutinový klih), později i z kaseinu (mléčná bílkovina, která se získává z odtučněného mléka srážením). Kaseinovým klihem lepený spoj není choulostivý na teplotu prostředí a je vodovzdorný.

Klasická klihová lepidla se používají nejen ke zpevnění dřevěných spojů, ale také k výrobě překližky a k lepení dýh na povrch desek. Připravují se výhradně z klihů (v tabulkách, mletých nebo drcených) nabobtnaných ve studené vodě (tabulky se máčí až 48 hodin, drcené perličky 90 minut, mletý klíh asi 30 minut). Poté se nabobtnaná klihová hmota rozpouští zahříváním na 50 až 60 °C v horké vodní lázni. Klíh se nesmí zahřívat přímo nad plamenem! Teplý roztok klihu se nanáší na lepené plochy. Lepené plochy je třeba rychle k sobě přiložit a zalisovat. Ochlazením klíh rychle tuhne a ztrácí lepivost. Spoj stáhněte truhlářskými svorkami na čtyři až šest hodin. Je však pevný až po několika dnech. Výhodou klihů je, že pevnost spojů při správném pracovním postupu může přesáhnout pevnost dřeva. Spoje nejsou odolné proti vlhkosti a vodě.

Před vlastním lepením je nutno upravit nerovnosti povrchu a očistit stykové plochy. V současné době jsou upřednostňovány hladce opracované plochy, které dále nezdrsňujte. U některých materiálů (dřevotříska, dřevovláknité materiály) je nutné lepený povrch obrousit. Poté prach pečlivě odstraňte.

I pryskyřice musí z lepeného spoje pryč. Nejlepšího (nejrychlejšího) výsledku dosáhnete zahříváním povrchu dřeva horkovzdušnou pistolí, při současném seškrabávání. Buďte však opatrní! Dřevo nesmíte spálit! Pryskyřici můžete stírat (vymývat) kusem starého plátna namočeným v ředidlu S 6005, ale také nitroředidlem C 6000.

Jiří Janouškovec