Choreograf, tanečník, režisér, pedagog a bývalý dlouholetý umělecký šéf Baletu Národního divadla Petr Zuska je známý i svými vystoupeními na demonstracích, nicméně jiných, než jakou byla včerejší akce Milionu chvilek na Letenské pláni. V minulém období stával po boku Jindřicha Rajchla a dalších na shromážděních proti předešlé vládě Petra Fialy (ODS) a ještě předtím proti covidovým opatřením. Proto ani nepřekvapí jeho pohled na stávající tahanice kolem televizních a rozhlasových poplatků. »Poplatky jsou jen zástupný důvod, kdy vyvstal moment, díky němuž je možné spoustu lidí zmanipulovat a zmagořit,« tvrdí Zuska v rozhovoru pro iportaL24.cz, natočeném aktuálně v restauraci Století na pražském Starém Městě. A přidává i specifický pohled na diskusi okolo tolik skloňovaného vystoupení herce Oldřicha Kaisera na nedávné akci spolku Svatopluk…
Máme za sebou velkou demonstraci Milionu chvilek na Letenské pláni. Jak se díváte na celý humbuk kolem koncesionářských poplatků?
Rozhodně je to přehnané, ale mám za to, že tohle všechno je zástupný důvod k tomu, aby určitá část společnosti, včetně mnoha umělců, dala najevo to, že nesouhlasí s Andrejem Babišem a s jeho vládou a že se, když to řeknu úplně natvrdo, nesmířila s tím, že tady loni v říjnu demokraticky vyhrála nějaká koalice, která teď prosazuje svůj program.
Já mám ke stávající vládě spoustu výhrad. Dlouho jsem si říkal, že to, co bylo napsané v programovém prohlášení, se jakoby plní a neplní. Že je to taková »oblečená, neoblečená«. Ale teď, v rámci tzv. koncesionářských poplatků vláda jenom prosazuje to, co dávno dopředu avizovala. A to je přece naprosto v pořádku.
Takže najednou se tomu divit a dělat okolo toho takové hysterie mi přijde úplně irelevantní. Na podzim 2025 došlo k demokratickým volbám, v nich zvítězila stávající koalice a ta v tomto případě plní sliby dané voličům. Na rozdíl od té předchozí vlády koalice, která své předvolební prohlášení spláchla – víte kam – a celé čtyři roky pak konala úplně jinak.
Poplatky jsou jen zástupný důvod, kdy vyvstal moment, díky němuž je možné spoustu lidí zmanipulovat a zmagořit a dát jim do hlavy, že se tady jedná o ztrátu demokracie tím, že minoritní legislativní změna financování posune Českou televizi a rozhlas někam jinam, či snad zničí.
Teď se můžeme bavit o tom, jak bude změna provedená, ale víme dobře, že financování takzvaných veřejnoprávních médií je v 17 zemích Evropské unie, tedy ve většině, udělané úplně jinak než dosud u nás. Koncesionářské poplatky jsou už něco zastaralého. Mimochodem, tento model u nás vznikl v roce 1954 a všichni víme, co to bylo za dobu. Takže mně přijde naprosto legitimní klást si otázku, jakým způsobem a v jakém módu mají veřejnoprávní média fungovat dál. Tohle celé, co se děje, je naprosto nesmyslná hysterie, i když důvody samozřejmě chápu, protože je to dobrá rozbuška, aby se mohlo vystoupit proti Babišovi, proti vládě a proti všem… »dezolátům«.
První místopředseda Trikolory Petr Štěpánek to v rozhovoru pro iportaL24.cz dokonce nazval jako pokus o puč…
Nechci říkat, že se jedná o nějaký pokus o puč, i když to, co se děje v Polsku, tedy obdoba podobných snah v jiných kulisách, rozhodně nelze brát na lehkou váhu. Myslím však, že Češi na to moc nemají, jsou spíš takoví gaučáci. Nic takového se tu podle mě nestane, ale je to každopádně pokus zvrátit nějaké věci, které jsou tady dané už rok na základě výsledku minulých voleb do Poslanecké sněmovny. Evidentně se s tím určitá část lidí ještě nedokázala popasovat a hledá jakoukoli záminku současný stav narušit. A už se i vyskytlo pár českých žalobníčků přímo na půdě EU. Výsledek známe. I tam to smetli ze stolu.
A měla by jít vláda ve svých krocích ještě dál? Protože se často z vlastenecké scény ozývá, že jedinou změnou je, že se placení přesouvá z jedné kapsy do druhé, ale neřeší to podstatu věci, protože většina redaktorů nestrannost jen předstírá…
No, já bych řekl, že už ani nepředstírá. Je to doslova kulomet jedné jediné »pravdy« a odchylky se nepřipouštějí… A co se týče toho způsobu financování, myslím, že v rámci dalších čtení bude probíhat i nějaká diskuse, pozměňovací návrhy, připomínky, takže přesný finální model prostě zatím neznáme. Nechci tedy cokoli předjímat a navíc úplně nerozumím těmhle legislativním, ekonomickým věcem, takže bych nerad cokoli konkretizoval. Co ale vnímám jasně a jako nejpodstatnější, je, že veřejnoprávní média potřebují zásadní revizi. Což nemíním jako útok.
V Českém rozhlase a televizi jsem dělal za poslední více než tři dekády desítky, možná stovky rozhovorů, a s Českou televizí jsem mnohokrát spolupracoval jako choreograf a režisér. V obou médiích jsem se setkal se skvělými lidmi a velkými profíky. A jak už bylo naznačeno, z mého pohledu se bavíme hlavně o zpravodajství. Zásadní chyba je, že veřejnoprávní média razí jenom jeden názor a nějaké narativy, které jsou vydávány za jedinou pravdu, a to, co se jim nehodí do krámu, prostě vymlčí anebo poplivou. V žádném případě nejde o objektivní informace a tohle je ten zásadní problém, s nímž je potřeba něco dělat.
Například ve veřejném prostoru rezonuje i možnost, ať si koncesionářské poplatky platí, kdo chce, protože zbytek společnosti na to nechce koukat. To je taky názor, který pokládám za relevantní.
Každopádně si nemyslím, že Česká televize a Český rozhlas by všeobecně měly skončit. Domnívám se, že mají svoje místo, ale je potřeba totální rekonstrukce a revitalizace toho, jakým způsobem fungují. A to vůbec nemluvím o finančních tocích, na které jsou napojené, a o přidružených organizacích a začerněných smlouvách. A právě změna financování by umožnila legislativní úpravu, že bude možnost i zpětně Českou televizi kontrolovat pomocí NKÚ. A v tom je kámen úrazu, tam je ten »ďábel«, kterého se děsí, protože tam téměř jistě leží spousta kostlivců ve skříni. No a samozřejmě, o peníze jde rovněž »až v první řadě«.
Jak rozumíte, coby bývalý ředitel Baletu ND, tomu, že Národní divadlo vstoupilo do stávkové pohotovosti a požaduje odvolání ministra kultury Oty Klempíře? Vždyť na financování divadel se nic nemění, navíc peníze jim směřují právě ze státního rozpočtu, jak je to zamýšleno i u České televize a Českého rozhlasu…
Nerozumím tomu. Ale je to zkrátka součást nynější hysterie. Dokonce jsem zaslechl, že studenti DAMU zamezili vstup ministru Klempířovi. Ten tam vůbec nesmí přijít. Chápete to? Vždyť DAMU je taky financovaná ze státního rozpočtu. Sorry, ale mám pocit, že si tihle lidé v mnoha věcech nevidí na špičku nosu. No a jisté »neziskovky« samozřejmě cílevědomě pracují nejen na vysokých školách, to je nutné zmínit. Kým jsou tyto neziskovky financované a odkud a proč? Jde skutečně jen o »spontánní« rozvíření čistě vnitropolitického problému České republiky…? Ale to je na jinou debatu…

Zpátky k vaší otázce. Já neříkám, že se umělci nemůžou vyjadřovat k tomu, co se děje. Na to mají právo všichni lidi, nakonec já to dělám šest let. Ale o nějaké erudici nebo informovanosti v rámci skutečně všech aspektů, by se dalo u velké většiny z nich s úspěchem pochybovat, a to je pak problém. Protože jednoduše nevědí, co činí.
Dostávám z Herecké asociace jejich newslettery a teď už se zase píše, že Národní divadlo stojí v čele všech těch divadel a všichni společně do toho jdeme. Začalo to tím, že po představeních mluvili k publiku. Spousta lidí na to pochopitelně reagovala negativně. »Já jsem viděl pěkné představení, chci si ho užít, a ne že tam budu slyšet ještě 10 minut nějakých keců, které mě nezajímají.« Takhle reagují někteří diváci. A někteří, pravda, freneticky tleskají. Vidíte, jsem objektivní (smích).
Druhá věc je to, že divadla vstupují do stávkové pohotovosti. A tak si říkám, to bude »velký průšvih«, když přestanou na týden hrát. To se zboří svět!
Když proběhla stávka v rozhlase, slyšel jsem takový názor, jak je skvělé, že hrají jenom muziku a nikdo nemluví. Takže je to takové celé úsměvné, ale zároveň hrozně smutné, jak jsou ti lidé, a speciálně umělci, přesvědčení, že oni mají puvoir na to, být majáky nějaké společenské morálky, demokracie a toho, co a jak se tady má dělat. A když čtu nebo slyším ta jejich prohlášení, tak prostě nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Je to patetické až na půdu a jsou to úplné nesmysly!
Vy jste v umělecké branži jedna z mála výjimek, které jdou takzvaně proti proudu. Napadá mě ještě Michal Gulyáš, Jaroslava Obermaierová nebo Ivan Vyskočil. Proč jsou vlastně umělci většinově naladění úplně na druhou notu? Je to opravdu jejich názor? Nebo se třeba bojí o místo?
Na tuto otázku jsem už odpovídal nesčetněkrát. Domnívám se, že je to kombinace mnoha aspektů, ale teď pojďme konkrétně k současné kauze. Vezměte si, že všechny ty stávkové pohotovosti a podobné šílenosti jsou naprosto neadekvátní tomu, co se reálně děje. Vychází to ze skutečnosti, že umělci jsou obecně hodně emotivní. A v momentě, kdy někdo přijde s názorem, že teď ztrácíme demokracii, tak mnoho z nich ani neví, o co vůbec jde. Oni se v té problematice naprosto neorientují. Ale mají pocit, že jsou tím hlasem národa, že právě oni jsou těmi, kteří by měli hýbat s davem, nebojím se říct »stádem«, a postavit se za něco zásadního. A potřebují, aby jejich hlas byl slyšet, protože teď jde přece »o záchranu demokracie«, což je úplně mimo realitu.
Naopak, jestli tady někdo pošlapává demokracii a má tendenci zavést totalitní manýry, je to bezesporu zpravodajství České televize a Českého rozhlasu. Jak jsem řekl, mám rád spoustu tamních pracovníků, režiséry, střihače, znám tam výborné lidi, opravdové profíky. Ale je potřeba se za prvé podívat na zpravodajství a publicistiku a za druhé na celé financování veřejnoprávních médií.
Oni se odvolávají na Radu České televize a Českého rozhlasu. Ale to není srovnatelná záležitost. A myslím, že spousta herců tak daleko vůbec nedohlédne. Já neříkám, že mám nějaké legislativní vzdělání, nebo že mám totálně erudovaný, sofistikovaný názor, ale zkrátka vnímám tu realitu a pět nebo šest let se v něčem pohybuju a vidím, jak to tady funguje. Kdežto herci, co se ozývají, jsou často neinformovaní. Ale já to vůbec neodsuzuju! Prostě si neudělají čas, aby šli do hloubky problému a zabývali se tím, o co skutečně jde. Mnozí v tom teď vidí 89. rok a křičí, jak je potřeba toho Klempíře a Babiše smést. Mně to přijde úsměvné.
Ještě jsme nezmínili jedno jméno z umělecké branže, a to Oldřicha Kaisera. Ten vzbudil velký ohlas svým vystoupením 7. listopadu na demonstraci spolku Svatopluk před budovou České televize. Lidé jsou rozděleni v tom, co vlastně recitací básně S. K. Neumanna Náš zpěv zamýšlel. Co chtěl budovatelskými verši opravdu vyjádřit. Jaký je váš názor?
Já znám Oldu Kaisera jako divák nejen z jeho úžasných scének. On samozřejmě není zdaleka jenom komik, je to i vynikající dramatický herec. Jeden z vůbec nejlepších, kteří tady za posledních mnoho desetiletí byli. Obrovský talent.
Jinak ho ale znám i osobně, ačkoli dost minimálně, spíš jsem se nějaký čas přátelil s Jirkou Lábusem. Ale s Oldou o sobě víme, dokonce jsme si byli kdysi hodně podobní a dělali si z toho srandu…
Já si ho velice vážím jako umělce a také i za to, že vystoupil na akci před Českou televizí. S velkou dávkou satiry.
A najednou se začalo šíleně řešit, jak to vlastně myslel. Nicméně Olda přišel na několik následných debat, které okolo mne proletěly, a jasně jsem poznal, že mu vadí přesně to, o čem jsem mluvil předtím – jednostrannost a neobjektivita – a že má velké obavy, kam svět směřuje, nejen tady v republice, ale i v rámci válek a globálních záležitostí. Já nevím, nakolik je v tom Olda informovaný a kolik toho ví. Myslím si, že možná i dost a že to cítí také intuitivně. A intuitivně to dal najevo. Přesně po svém. A já za sebe jsem rád, že je to další umělec (kromě toho minima, co už jste zmiňoval, a kromě třeba Marka Vašuta nebo Ondřeje Hejmy, kteří si občas taky pustí hubu na špacír), který si do toho trochu rejpnul, a vzhledem k jeho obrovské popularitě to má i patřičnou odezvu.
Na druhou stranu musím zmínit ještě jeden moment, a to není nic proti Oldovi. Vezměte si, co se rozpoutalo potom. Ty dva tábory! Na jedné straně »Olda je náš!« a na druhé »Vy vůbec nevíte, že vás vytrollil, když šel do vosího hnízda a tam vám to pěkně nandal«. A začalo se šermovat na obou stranách. A já si říkám, jak je tenhle národ totálně, všeobecně zblblej! Kdykoliv se do něčeho vloží jakýkoli herec, tak se všichni poserou, jako kdyby to byl nějaký guru. Já jsem za těch šest let četl tolik článků, viděl tolik projevů a slyšel tolik prohlášení – a teď neberu svoje vystoupení ani písničky, které jsem skládal. Taky jsem k tomu přistoupil svým způsobem jako umělec, ale i zároveň jako ten, kdo trošku dost vniknul pod povrch.
Ale tady něco řekne nějaký herec a všichni se můžou zbláznit. Dobrá, Olda má svůj názor, což je fajn, ale je to názor Oldřicha Kaisera. Přitom polovina národa to bere, že promluvil guru, a polovina tvrdí, že už se asi zbláznil a všichni dychtivě čučí, kam se vlastně ten vítr a ta korouhvička otočí. Mně to přijde, jako bych se díval z letadla na obrovské pískoviště s dětmi, které se perou o kyblíčky a lopatičky. Prostě úplná zoufalost.
Olda Kaiser má právo vyslovit svůj názor. Stejně jako třeba Hynek Čermák, když vezmeme i druhou stranu. S Hynkem jsem pracoval, znám ho a jeho názor mu neberu. Prostě je to jeho názor. Ale proč se mám zbláznit z toho, co řekl Hynek Čermák, a nebo co řekl Olda Kaiser? Proč by měl být názor herců relevantnější než mnoha vysoce edukovaných lidí z řad politologů, ekonomů, právníků, politiků, kteří se vyjadřují naprosto sofistikovaně? Spousta myšlenek by se dala tesat do kamene. Proč národ skloňuje zrovna to, jestli byl Lenin maják nebo zvon (abych to zlehčil) a že tam Olda předváděl masturbaci? Vždyť to je přesně on! Člověk, který si ze všeho dělá srandu, i sám ze sebe, což je v pořádku a já to totálně beru. Ale všichni to řeší. Herci a mnozí další prý: »Co se to s tím Oldou stalo?« Atd… Nestalo se nic. Nechte Kaisera na pokoji a spíš se zamyslete sami nad sebou. Vy máte nějaký – samozřejmě demokratický – názor, apokud se někdo vyjádří odlišně, pak už to demokratické není, je to nevhodný extrém?
A tohle vymknutí se z kloubů je přesně disciplína, ve které jsou poslední léta naše zmíněná veřejnoprávní média naprostými přeborníky.
Petr Kojzar
FOTO – autor a Facebook

