Co myslíte, neměla by Poslanecká sněmovna také schválit zákon o povinných poplatcích obyvatelstva na provoz českých divadel? Nebo na národní muzea, na Národní galerii nebo třeba jen na Národní divadlo? Odebrat jejich financování, byť částečné nebo převažující, ze státního rozpočtu a převést ho ve stylu poplatku za veřejnoprávní média na občany? My všichni bychom se jistě rádi na jejich činnosti podíleli. Vždyť takto placeny podléhají státní moci a nemají skutečnou svobodu. Kromě povinných plateb na zdraví a důchod by přibyly jen další, ale jistě příjemné poplatky. Platil by je každý, i když nebyl v Národním už čtyřicet let a v Národním muzeu, anžto je odkudsi z velké dálky, nikdy. Ale řekněte, kdo by byl proti, když by to sloužilo nezávislé kultuře a měli bychom pocit, že už konečně v Národním mohou hrát, v Národním muzeu, v Národním technickém muzeu a Národní galerii vystavovat podle svého záměru a ne, jak jim nařídí Babiš.
Je to tak? Bylo by to správné? Bylo. Protože dosavadním způsobem placené, nebo zčásti placené, se Národní divadlo nemůže cítit svobodné. Musí totiž poslouchat nějakého ministra kultury a herci tím trpí, trpí a pláčou. Jinak by se přece nepřipojili k televizní stávce a k dalším akcím České televize, Českého rozhlasua k politikům či aktivistům hájícím jedině pravou demokracii a svobodu. Právě ta je dnes nejvíce ohrožena. Čím? Tím, že má být odňata povinnost platit veřejnoprávní média každým z nás a převedena na stát. Tedy přeloženo do normálního srozumitelného jazyka, stát chce kontrolovat, jak se peníze zde utrácejí, což znamená zásah do práv a svobody rozhodování pracovníků televize, rozhlasu a likvidaci dalšího z odkazů Václava Havla lidstvu. Tím je ovšem dotčen i obsah vysílání, protože za liberalismu, jak známo, je vše limitováno penězi. Jestliže se obecně bude šetřit, státní rozpočet bude štíhlý, pak ani ČT a ČRo nebudou moci být velkorysé a to bude znamenat méně peněz pro hlásání správných názorů, ještě správnější herce a herečky, pro pracovníky redakcí či jejich spolupracovníky a třeba i pro některé projekty obsazované zvlášť schopnými politickými přáteli.
Jde tedy také o obsah vysílání? Vlastně nejde, ale proč to tak neříkat? Dost na tom, že vláda chce vzít ČT a ČRo právo si svobodně rozdělovat peníze. Dosud nebyla skutečná kontrola, jen globální ve stylu má dáti, dal, dostali jsme a vydali. Kdo by se zabýval nějakým tím honorářem pro spřáteleného herce, programem, jenž se vysílá, ale má malou sledovanost či obsahem zpráv, které je nutné správně přeformulovat.
Řeknete si jistě, že proto je tak podivný repertoár v Národním divadle! Kdybychom ho platili všichni ve zvláštní dani, i když jsme v Národním ještě nikdy nebyli, mohli by zdejší šéfové vybírat vskutku moderní hry a nikoli nabízetstaromódně pojatou Prodanou nevěstu, Libuši či hrát taková laciná díla, jako je Lucerna.
To vše si zřejmě uvědomila skupina českých europoslanců z frakce EPP, tedy od křesťanských demokratů, liberálních konzervatistů a proevropanů, a prosadila do jednání Evropského parlamentu bod o porušování svobody tisku a informací v Česku. Cílem je pohrozit Babišově vládě, že dál ani krok, a donutit ji, aby stáhla návrh na financování veřejnoprávních prostředků z dosavadní povinné platby obyvatelstva na státní rozpočet nebo na jiný způsob platby.
Nevím, kdo pod návrhem na projednávání zmíněného bodu v Evropském parlamentu je podepsán. Prý všichni čeští europoslanci zmíněné frakce. Může to jistě být pomluva, ale zdá se, že o pomluvu nejde. Členy EPP jsou Danuše Nerudová, Jan Farský, Luděk Niedermayer, Ondřej Kolář a Tomáš Zdechovský, tedy členové TOP 09, STAN a KDU-ČSL. Divil bych se ovšem, kdyby mezi podepsanými chyběla Markéta Gregorová od Pirátů (Frakce Greens/EFA) či někdo z poslanců ODS.
***
A tak se jednalo, jedná, mluvilo a mluví, mlátí prázdná sláma. Co jiného čekat? Padnou, pokud už nepadla, jistě krásná a zanícená slova. Prostě »Slova, slova, slova« (Shakespeare: Hamlet). A po té, co ti zanícení obránci svobody a demokracie, odejdou od řečnického pultu, si ovšem soudný člověk najednou uvědomí, že onen řečník »odcházel zdvořilý, přátelský, usměvavý, tak sympatický, že jsem měl chuť jít za ním, což mi ukázalo, jakým nebezpečím pro společnost tito falešníci jsou«. (Pagnol). Ale co ti nesoudní?
Ano. Jsou nebezpečím, protože překrucují ke svému prospěchu pravdu a neváhají obvinit druhého z toho, co sami chtějí. Bohužel, část společnosti, ta šedá zóna (termín chartistky Jiřiny Šiklové), přejímá raději krásná slova a za pocit, že je u toho, je schopna narušit to, co je potřebné a logické. Nelze se divit, když je po nich papouškují někteří známí herci a osobnosti. Při tom jde jen a jen o peníze a o moc. Ale tu jejich.
Závěrem v souvislosti s jednáním Evropského parlamentu, jenž zřejmě má máloco na práci, když se zabývá problémem, z čeho platit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, se mi připomenula jedna myšlenka z geniálního Machiavelliho Vladaře: Případná »výhra s pomocí cizinců je vždycky ošemetná«. A těm podepsaným v jakémsi novodobém zvacím dopise jde opravdu jen o to, aby Evropský parlament, v němž převážná většina poslanců nám nerozumí a dokonce ani té pseudokauze, nám vnutil nějaké jejich řešení.
Že by však zmínění europoslanci něco v Evropské unii ovlivnili, nevěřím. Jen trochu zkalí vodu a zároveň se budou tvářit, že jen oni jsou vybráni pro elitu národa. Vidím jejich naduté tváře – jen a jen vybouchnout. Nevím proč, ale najednou se mně před očima mihá fotografie Danuše Nerudové.
Jaroslav Kojzar