Dramatické varování izraelského tisku ohledně budoucnosti země. Volební porážka republikánů v USA a rostoucí nespokojenost americké veřejnosti totiž hrozí, že Izrael připraví o jeho nejdůležitější strategickou podporu.
Izraelské noviny Jediot Ahronot vykreslují mimořádně znepokojivý obraz strategické pozice Izraele a uznávají, že vojenské operace proti Íránu a jeho regionálním rivalům nepřinesly výsledky, o které izraelské vedení usilovalo. V článku s příznačným názvem »Izrael je ve stavu nouze« noviny popisují stále se prohlubující strategickou krizi, která ohrožuje nejen regionální moc země, ale také samotnou schopnost izraelské armády udržet si současnou operační efektivitu. Hlavní zjištění je obzvláště výmluvné: navzdory své obrovské vojenské síle a rozsáhlé americké podpoře se Izraeli nepodařilo eliminovat hlavní hrozby, jimiž ospravedlňuje své vojenské operace.
Írán zůstává na nohou, Hamás nebyl v pásmu Gazy eliminován a Hizballáh si v Libanonu stále zachovává vojenské kapacity.
A co je důležitější, izraelská odstrašující síla nebyla plně obnovena, což ponechává prostor pro riziko dalších překvapivých útoků. Tato analýza je obzvláště závažná, protože vychází z izraelské veřejné diskuse, nikoli výhradně z hodnocení izraelských odpůrců.
Noční můra ztráty americké ochrany
Největší hrozba pro Izrael podle této analýzy nespočívá pouze v oblasti vojenských operací, ale také ve Washingtonu. Porážka republikánů v amerických volbách do poloviny volebního období 3. listopadu a výrazná změna postoje americké veřejnosti k Izraeli vytvářejí podmínky, které byly ještě donedávna považovány za téměř nemyslitelné.
Možnost uvalení sankcí, omezení vojenské pomoci, a dokonce i embarga na prodej pokročilých amerických zbraňových systémů již není vnímána jako vzdálený scénář.
Ynet již v samostatné zprávě upozorňuje, že nové složení amerického Kongresu hrozí převrácením tradiční dvoustranné podpory Izraele, zatímco rozhodnutí Donalda Trumpa ukončit každoroční vojenskou pomoc vytváří ještě větší nejistotu. Nejde jen o možné diplomatické oslabení. Týká se to samotného operačního přežití izraelského vojenského aparátu.
Izraelská armáda je silně závislá na amerických technologiích, náhradních dílech, munici a neustálé obnově svého vybavení. Izraelské letectvo, které je hlavním pilířem vojenské převahy země, by čelilo vážným obtížím, pokud by byl přerušen jeho přístup k americkým podpůrným systémům.
Tato závislost odhaluje zásadní strategický problém: Izrael má silné ozbrojené síly, ale jeho schopnost vést dlouhodobé vojenské operace kriticky závisí na pokračující americké podpoře.
Hamás a Hizballáh: Meze izraelské vojenské strategie
Krize se neomezuje pouze na konfrontaci s Teheránem. Podle analýzy izraelský deník zdůrazňuje, že se zemi nepodařilo dosáhnout úplného vojenského vítězství ani nad Hamásem, ani nad Hizballáhem.
Toto hodnocení není ojedinělým postojem. V předchozím veřejném prohlášení izraelský ministr školství Joav Kiš uznal, že rozhodného vítězství nebylo dosaženo ani v Gaze, ani v konfliktu s Hizballáhem či Íránem.
Tento vývoj zpochybňuje strategii trvalých vojenských operací jako prostředku k řešení regionálních konfliktů.
Navzdory lidským a ekonomickým nákladům válek zůstávají hlavní konfrontace otevřené. Hamás z Gazy nezmizel, Hizballáh je i nadále bezpečnostním faktorem v Libanonu, zatímco Írán si zachovává schopnost ovlivňovat regionální rovnováhu.
Místo nastolení stabilnějšího bezpečnostního prostředí čelí Izrael riziku dlouhodobé vojenské mobilizace na více frontách.
Velký rozpor Netanjahuovy vlády
Nejzávažnějším problémem pro izraelské vedení je skutečnost, že pokračování vojenské eskalace může zhoršit právě tu situaci, kterou se údajně snaží řešit.
Vláda Benjamina Netanjahua opakovaně prezentovala vojenské operace jako nezbytné pro obnovení odstrašující síly a neutralizaci regionálních hrozeb. Skutečnost, že tyto hrozby přetrvávají navzdory rozsáhlému bombardování, však odhaluje limity této strategie.
Zároveň se zdá, že Netanjahuova politická identifikace s Donaldem Trumpem a Republikánskou stranou napjala vztahy Izraele s významnou částí amerického politického systému.
Ynet uvádí, že rostoucí odpor vůči Netanjahuově politice se nyní pro některé americké politiky proměnil ve volební výhodu, zatímco tradiční podpora Izraele již není považována za samozřejmost.
I když strategické partnerství mezi USA a Izraelem nebude přerušeno, tato změna by mohla mít dlouhodobé důsledky.
Izraelská vláda proto čelí dilematu: pokračovat ve své strategii vojenské konfrontace a podstoupit riziko větší izolace, nebo hledat politická řešení, která si vyžádají významné změny v jejích současných rozhodnutích.
Od vojenské převahy ke strategické nejistotě
Nejdůležitějším závěrem z izraelských varování je, že samotná vojenská síla nemůže zaručit dlouhodobou bezpečnost země.
Izrael zůstává jednou z nejsilnějších vojenských mocností v regionu. Jeho operační schopnosti však nebyly přetaveny ve stabilní politickou a strategickou realitu. A to už představuje zásadní změnu nejen pro Izrael, ale pro celou oblast Středního a Blízkého východu.
Ioannis Sideropulos