V sobotu jsem se zúčastnil demonstrace proti dezinformační kampani naší veřejnoprávní televize.
Lidi ze spolku Svatopluk osobně znám a s některými jsem v minulosti politicky spolupracoval.
V podstatě se u mě jednalo o setkání přátel z vlastenecké scény. Ať už jsou členy onoho spolku, jenž má ve svém znaku velké písmeno S (jako americký dolar) a svazek tří prutů, či nejsou členy onoho tzv. vlasteneckého spolku, jemuž předsedá Petr Drulák.
Demonstrace proti samozvané redakční elitě NAŠÍ veřejnoprávní televize, jež ve svém politickém zpravodajství opravdu není pluralitně otevřená všem, se uskutečnila v symbolický den 7. listopadu. Z dob minulých se jednalo o významný den výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku roku 1917. Tak si říkám – zvolili organizátoři protestu toto datum záměrně, či jej vybrali »kouzlem nechtěného«?
Zlákala mě jména jako Lenka Procházková či Jana Zwyrtek Hamplová. Paní senátorka však svou účast nakonec odřekla. Stejně tak se na poslední verzi pozvánky již neobjevilo původně avizované jméno Jindřicha Rajchla, jenž zde původně měl rovněž vystupovat. Zůstalo ve mně několik otázek – jak bychom řekli dle slavného seriálu někdejší normalizační ČST – připadal jsem si jako v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka, v němž se sami diváci podíleli na vývoji scénáře budoucího děje. Diváci tehdy vybírali ze dvou nabízených možností příštího vývoje příběhu.
Můj první »rozpak« by se dal nazvat parafrázovanými slovy dávného klasika: Jít, či nejít. Objevilo se totiž několik varování, že to třeba skončí průšvihem. Nakonec jsem se rozhodl, že na protest půjdu, že alespoň nasaju tu atmosféru.
Co mi přišlo ubohé, byla naprostá absence naslouchání ze strany redaktorů ČT, opanujících a okupujících galerii NAŠÍ televize. Dále nadřazené túrování motorek gangem havloidní motorkářské skupiny. Podobně prý měly na pohřbu Jana Patočky v éře normalizace přehlušovat motorky projev kněze pronášejícího řeč při pohřbu velkého chartisty.
Na galerii ČT byl přítomen nápis: »Svobodu médiím, kriminál zrádcům!« Tak to jsou tedy ony ideály redaktorů veřejnoprávní demokracie???
Michal Semín ze Svatopluku přirovnal několikrát neochotu redaktorů okupujících ČT ve stávce proti zrušení koncesionářských poplatků za normalizační praktiku někdejší ČST. Protože nechtěli umožnit legitimně ohlášeným demonstrantům Svatopluku říct jejich projevy. Nenaslouchali demonstrantům ze Svatopluku a snažili se jejich slova přehlušit, a tedy zcenzurovat legálně ohlášenou svatoplukovskou demonstraci. Takže ti stávkující v ČT předvedli nikoli demokratickou diskusi, nýbrž přehlušující cenzuru. Tak co je vlastně ten jejich boj za svobodu?
Pokud Michal Semín kritizoval stále přetrvávající »normalizační chování« zaměstnanců ČT, pak nechápu, proč si tito odpůrci normalizačních praktik z řad Svatopluku pozvali na jedno pódium vedle sebe chartistku Lenku Procházkovou a Kateřinu Konečnou či Jaroslavu Obermaierovou. I když ta druhá už dnes není komunistka (pokud dříve kdy byla) a ta první byla disidentka, jejíž otec však byl v nemilosti komunistického režimu až po roce 1968. A ta třetí disidentka nebyla.
Dnes Lenka Procházková sama hovoří o demokratickém socialismu. Tak proč tyto dvě dámy (Konečná i Procházková) stojí na jednom pódiu s Michalem Semínem, jenž tíhne k Vatikánu a k rekatolizaci, a s Petrem Drulákem, jenž tíhne k elitářství? Když Lenka Procházková bojovala proti obnovení Mariánského sloupu, a Michal Semín jej adoroval.
Korunu tomu všemu nasadil herec Oldřich Kaiser recitující báseň Stanislava Kostky Neumanna a parodující dělnickou třídu i závěrečnými verši undergroundového básníka Ivana Martina Jirouse alias Magora. A to vše ve slavnostní den výročí VŘSR. 7. listopadu.
Tak si říkám, kdo si nakonec z koho udělal největší recesi. Kdo koho ve finále nejvíc vytrolil? A zda to celé bylo či nebylo absurdní drama…
Jsem z této akce v mnoha rozpacích, jako legendární kuchař Svatopluk v normalizačním seriálu Československé televize. Takový »Eintopf« jsem dosud ještě neochutnal.
Kritiku normalizace se socialisty či rádoby socialisty na jednom pódiu společně s odpůrci Mariánského sloupu a ti společně s pro-vatikánskými elitáři – z toho mi zůstává rozum – a nejen ten (jak pravil komik Oldřich Kaiser) – člověku z toho zůstává nejen ten rozum stát…
Nějak jsem dosud nestrávil mnohé, co tam bylo uvařeno. A jsem poněkud v rozpacích.
Kacířská otázka na samý závěr: Když/Až se stane premiérem Rakušan, budeme ještě chtít platit ČT ze státního rozpočtu???
Marek Adam