Prohra Donalda Trumpa pohledem faktů

Prostě, Američané jsou zklamaní. A potrestali Republikánskou stranu.

• Ekonomika USA ve třetím čtvrtletí 2026 dosahuje růstu HDP pěkných 3,4 %.
• Americké akcie přidaly v průměru 23 % v roce 2024 a 17 % v roce 2025. A také letošek vypadá velmi slibně.
• Zisky amerických zbrojních gigantů stoupají v posledních letech na historická maxima.
• Zisky amerického těžebního průmyslu v roce 2026 raketově rostou.
• Nezaměstnanost zůstává lehce nad 4 % a reálný růst mezd (očištěno o inflaci) byl meziročně v roce 2025 o 0,8 % vyšší.
• Mediánový příjem domácnosti byl v roce 2025 v USA nějakých 87 500 USD (zhruba 1 800 000 Kč, zatímco u nás to bylo 500 000 Kč)
• Ale ceny benzínu rostly mezi zářím 2025 a 2026 o 34 % a v říjnu 2026 meziročně vyskočily o 40,8 %.
• Jeden litr benzínu aktuálně stojí v USA 26 až 27 Kč, v Německu je za 52 Kč, u nás se před regulací vyšplhal k 50 Kč.
• Celonárodní medián nájmů bytů v USA je 1380 USD měsíčně (28 980 Kč – v ČR je to zhruba 19 tisíc měsíčně).
• Jídlo ve fast foodu vyjde zhruba na 8 – 14 USD (170 – 300 Kč).

Z uvedených dat je patrné, že statisticky se ekonomice USA daří velmi slušně, akcionářům dokonce úžasně – růst nad 20 %. Zbrojaři slaví jako nikdy, ropný a plynový průmysl také. U zbrojního a surovinového průmyslu je to jednoznačně zásluha politiky vlády Donala Trumpa. Stejně jako růst akcií, které nepochybně reagují na celní bariéry, které už reálně zvyšují investice do budování výroby na území USA.

Proč tedy Trump dostal od voličů takový výprask?

Na první pohled se průměrnému člověku v USA nežije špatně. Nízká nezaměstnanost, medián platu, o kterém by se nám v ČR mohlo jen zdát. A to při celkem srovnatelných životních nákladech, respektive mnoho běžných výdajů od oblečení po jídlo je v USA levnější než u nás, včetně pohonných hmot. Dokonce reálné průměrné mzdy očištěné o celkovou inflaci v průměru rostly.

Důvod nespokojenosti se zdá být jediný – raketový nárůst cen pohonných hmot v posledních dvou letech. Jde o důsledek kombinace několika faktorů. Především války Západu s Ruskem a USA a Izraele s Íránem. USA jsou sice samy velkým producentem, ale neregulovaný trh reaguje nárůstem cen i v USA. Úžasné zisky tohoto odvětví tak částečně platí i běžní Američané. Akcionáři a management si mastí kapsy za hlubokého mlčení vlády Donalda Trumpa. Jeho propojení s akciovými trhy a životní filozofie byznysmena mu nejspíš zabránily zavést regulaci cen pohonných hmot a nechával ji na volné hře trhů, které reagují na válečné konflikty. Teď za to prezident zaplatí a uvidíme, jak velká cena to bude.

Poučení je jasné. Voliči nemají rádi, když jejich životní úroveň stagnuje nebo roste málo oproti tomu, jak rostou zisky a majetky vládnoucí politické a obchodní oligarchie. V dnešním světě totiž makroekonomická čísla už víc popisují bohatnutí úzké vrstvy americké oligarchie a na ně navázané elity, než aby šlo o obraz růstu průměrné životní úrovně běžného člověka.

Průměrný Američan se nemá špatně, je v mnoha ohledech na tom výrazně lépe než průměrný Čech, ale na oba stejně dopadá prokletí posledního desetiletí, které je charakterizováno stagnací jejich životní úrovně. Hospodářský růst, růst investic a akciových trhů se totiž přestal promítat do života většiny lidí. Oligarchie se už nechce s nikým dělit. A Trump ji velice vychází vstříc, konec konců je jedním z nich. A sám se také neodbýval. Jeho osobní broker vstupoval každý den na burzu v mnoha desítkách případů. Zajisté vybaven inside informacemi od svého zadavatele. Prostě, rodina D. Trumpa si tak trochu privatizovala stát…

Prostě, Američané jsou zklamaní. A potrestali Republikánskou stranu

Myslím, že zlom v uvažování běžných Američanů nastal útokem na Írán. Zbytečná, nic neřešící válka. Nejde o obludné porušení mezinárodního práva, to je běžným Američanům šumafuk. Morálkou se nezabývají, ale dramatický nárůst cen benzinu a motorové ropy, ten je zajímá. A stejně tak nesplnění slibů D. Trumpa nezahajovat nové válečné konflikty. Potenciální konflikt na přelomu roku ve Venezuele se Trumpovým lidem podařilo vyřešit korupcí (to nemusí nutně být korupce finančního charakteru). Odvlekli tamního prezidenta, určili loutkovou vládu, zmocnili se ropného bohatství Venezuely. Povzbuzen tímto úspěchem, byť spojeným s porušením mezinárodního práva, se Trump vrhnul do íránského dobrodružství. To stálo USA zatím 47 mld. USD. Teď může, třeba za pomoci Rusů a Číňanů, vycouvat. Prestiže víc už ztratit Trump nemůže.

Ale vysoké ceny energetických surovin se promítají do životní úrovně nejen v USA, ale zejména v západní Evropě. A ty se projevují nepokoji ve Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Belgii i jinde. Zkrátka, vládnoucí elity musí změnit vládní postup, nebo budou dříve či později smeteny. Volbami či jinak…

Jiří Paroubek