Červená Řečice je město v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Název obce je poprvé doložen v roce 1558, dřívější název byl Řečice (1279–1290), ve 14. století Biskupská Řečice. Ve 12. století byla Červená Řečice centrem rozsáhlého panství patřícího pražským biskupům, později arcibiskupům.
Červená Řečice se nachází v malebném prostředí Českomoravské vrchoviny asi 10 km severovýchodně od Pelhřimova. Název obce je poprvé doložen v roce 1558, dříve název Řečice (1279-1290), ve 14. století Biskupská Řečice. Ve 12. století byla Červená Řečice centrem rozsáhlého panství patřící pražským biskupům, později arcibiskupům. V roce 1378 bylo celé městečko zničeno požárem. Roku 1497 se majiteli panství stávají Leskovcové z Leskovic. Roku 1623 se vrátilo panství do církevních rukou. Zámek a rozsáhlé okolní pozemky patřily pražskému arcibiskupství až do roku 1948.
K architektonickým pamětihodnostem patří kostel sv. Máří Magdalény a renesanční zámek – sídlo bývalého pražského arcibiskupa. Renesanční areál zámku byl přestavěný z původního gotického hradu. Hrad býval obklopen vodním příkopem, částečně zachovaným, který byl napájen ze sousedního rybníka. Na severní straně jsou pozůstatky mohutného valu. Čelní budova je spojena se silnicí kamenným mostem, který nahradil kolem r. 1675 dřevěný padací most.
Červená Řečice leží v západní částí Českomoravské vrchoviny zhruba deset kilometrů severovýchodně od Pelhřimova.
Krásný, leč dosti namáhavý je okruhový výšlap z Červené Řečice kolem tří přehrad, přes Želiv, a zase zpět. Až se vrátíme, půjdeme se ještě podívat na zámek v Červené Řečici.
První přehradou je ta, kde se rozkládá vodní nádrž Trnávka. Nachází se na říčce Trnavě a slouží jako vyrovnávací a rekreační nádrž. Je jednou ze tří přehrad vybudovaných poblíž Želiva. Stavba přehrady byla dokončena v roce 1981. Další je vodní nádrž Sedlice. Leží mezi Humpolcem a Želivem na řece Želivce. Byla vybudována mezi lety 1921-1927. Délka hráze je 118 metrů. Je využívána pro výrobu elektřiny ve vodní elektrárně. A tou třetí je vodní nádrž Vřesník. Vyrovnávací nádrž na řece Želivce. Byla vybudována během let 1925–1928. Délka hráze v koruně činí 78,7 m.
Jsme v Želivě, kde také končí řeka Trnava (Trnávka) svou pouť a vlévá se zde do Želivky, po 56,3 km, jež sem musela urazit z přírodního parku Polánka mezi Chýnovem a Ml. Vožicí. Přestože je při soutoku tou větší řekou, dále už pokračuje jako Želivka.
A když už jsme v Želivě, bylo by chybou nenavštívit zdejší Premonstrátský klášter. Klášter založil kníže Soběslav I. na soutoku Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty. Mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Klášter svým architektonickým dědictvím, unikátním a jedinečným dílem Santiniho patří mezi nejdůležitější skvosty na Vysočině. Želiv však není jen klášter, ale je to celý komplex staveb – klášter s kostelem Narození Panny Marie, konvent, opatství, Trčkův hrad či renesanční dům s palírnou.
A pak se vrátíme do zámku v Červené Řečici. Na místě zámku asi od 2. pol. 13. stol. tvrz. Ve 14. stol. opevněna a rozšířena na hrad. V 16. stol. byl přestavěn na renesanční zámek. Areál zámku má protáhle šestiúhelnou pravidelnou dispozici. Je tvořen celkem šesti na sebe navazujícími budovami, které tak vytvářejí dvě nádvoří. Nezapomeňte také na pohled z okna zámku západním směrem. Katastr města ohraničuje na severu tok řeky Trnavy, největšího přítoku Želivky. Nejnižším bodem území je hladina přehradní nádrže Trnávky (vodní nádrž Želiv) v nadmořské výšce 410 metrů. Nejvyšší vrcholky v jihozápadní části katastru dosahují nadmořské výšky kolem 610 až 620 metrů.
V roce 1144 daroval český kníže Vladislav II. pražskému biskupovi Otovi pozemky při horním toku řeky Želivky. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1279. Červená Řečice byla již ve 12. století sídlem děkanátu. Původní městečko stálo dříve severněji. Na nynějším místě bylo vystavěno až roku 1669 po zhoubném požáru, který celé město zničil. Severně od města je již od roku 1675 v provozu papírna, po znárodnění ve 20. století součást Jihočeských papíren ve Větřní, později samostatná pod značkou CEREPA. Od 12. dubna 2007 byl obci vrácen status města.
Na prostranném, čtvercovém náměstí je několik staveb s barokními štíty. Prostor náměstí, vyplněný velkým centrálním parkem, je ohraničený vesměs přízemními domy. Na náměstí stojí morový sloup se sochou Panny Marie a pomník Tomáše Garrigua Masaryka. V obou rozích jižní strany náměstí se zvedají pozoruhodné stavby, na jihovýchodě gotický děkanský kostel, na jihozápadě původně arcibiskupský hrad s vodním příkopem přestavěný v 16. století na renesanční zámek. Před zámkem je pomník obětem světových válek. Kostel byl založen roku 1283 Dobšem z Bechyně. Před kostelem je socha svatého Jana Nepomuckého. Když nastaly nebezpečné doby za vpádu Braniborů, byl opevněn mocnou zdí. Z doby založení zůstal gotický presbytář, v němž je sanktuarium se starou tepanou mříží. Křtitelnice je ze 16. století, na jejím plášti jsou reliéfy a na víku soška sv. Jana Křtitele. Věž byla přistavěna až v 16. století; v její přízemní kobce jsou dva náhrobní kameny se znaky Milíčovských z Braunberka, Skuhrovských a Leskovců, majitelů zámku. Na hlavním oltáři kostela býval obraz svaté Maří Magdaleny, dílo Quirina Jahna. V zahradě děkanství je gotická osmiboká žulová křtitelnice, pocházející z doby založení kostela. Začátkem 18. století byl kostel barokně přestavěn. Na sever od náměstí se nachází bývalý hřbitov, přebudovaný v roce 2008 na dětské hřiště, a pozdně gotický hřbitovní kostel Božího Těla.
Vraťme se však ještě jednou k zámku. Zámek Červená Řečice stojí v centru města Červená Řečice, v okrese Pelhřimov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka; roku 2014 došlo k prohlášení za národní kulturní památku. Už ve 12. století vlastnili řečické panství pražští biskupové, kteří někdy ve druhé polovině 13. století nechali na místě zámku vystavět tvrz. Biskup Tobiáš z Bechyně nechal tvrz a nedaleký kostel opevnit proti nájezdům Oty Braniborského a taktéž proti Vítkovcům. Na počátku 14. století za arcibiskupa Arnošta z Pardubic prošla přestavbou do podoby gotického hradu. V této době hrad sloužil především správě panství. K rokům 1384 a 1392 jsou doloženy pobyty arcibiskupa Jana z Jenštejna s doprovodem, v němž je zmiňován i generální vikář Jan z Pomuku. V roce 1415 hrad od arcibiskupa Konráda z Vechty odkoupil Jan Svídnický z Chotěmic. Ten ovšem musel coby katolík odejít do vyhnanství a během husitských válek hrad v roce 1422 pravděpodobně obsadili husité. Kolem roku 1428 se panství dostalo do rukou Mikuláše Sokola z Lamberka, který na hradě vyjednal mír s Oldřichem II. z Rožmberka. V roce 1431 zde také organizoval výpravu do Dolních Rakous. V roce 1436 vrátil císař Zikmund panství Janu z Chotěmic, ovšem ten jej už roku 1437 zastavil Mikuláši Trčkovi z Lípy, po jehož smrti v roce 1453 se dostalo do rukou Ladislava Pohrobka. Od něho jej v následujícím roce získal páni z Ústí, čímž se dostalo do majetku Jindřicha ze Stráže. Po Jindřichově smrti v roce 1466 hrad zdědil jeho syn Michal, který se postavil proti králi Jiřímu z Poděbrad. Roku 1467 hrad dobyl Petr Břekovec z Ostromeče, pán na Kamenici a Loutkově a umístil sem svoji posádku. Hrad připadl králi a ten jej daroval Petru Břekovcovi. Ten jej krátce na to prodal Trčkům z Lípy. Nedlouho poté se nejvyšší kancléř Jan ze Šelmberka, manžel Johanky ze Stráže, přihlásil o panství jako o dědictví Jindřicha ze Stráže a panství roku 1480 získal. Od něho jej roku 1497 odkoupil Bohuslav Leskovec z Leskovce. Střídání majitelů pokračovalo in za třicetileté války, až konečně roku 1623 jej císař Ferdinand III. postoupil arcibiskupu Arnoštu Vojtěchu z Harrachu. Ten zde za třicetileté války hledal úkryt. Další arcibiskupové se o zámek příliš nezajímali, až na Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka, který jej nechal opravit. Poslední velká rekonstrukce před znárodněním proběhla za Františka Kordače a jeho nástupce Karla Kašpara. V současnosti je zámek v soukromých rukou a od roku 2011 se dočkal zahájení oprav, v areálu se rozběhly záchranné práce. Dne 15. května 2014 vypukl na zámku požár (zřejmě v důsledku pálení klestí v jeho sousedství), který se podařilo záhy lokalizovat a uhasit. Zasáhl a zničil pouze střechu věžičky na severní straně zámku. V roce 2020 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce zámku a od 1. července 2023 byl tento památkově chráněný objekt zpřístupněn veřejnosti. Je to tu krásný kraj!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora