Čeho se vlastně bojí?

Měnit názor prý je normální. Jde o sílu argumentů. Tak Šavel se přeměnil v Pavla a dnes je svatým postaveným na roveň apoštola Petra. Také náš prezident nosící obě výše zmíněná jména pochopil, že měnit se nese profit, a v době převratové přešel na opačnou stranu. Je to až symbolické. Nepředpokládám však, že by se také stal svatým. Pochopit ovšem není poznat a přesvědčit se vlastními zkušenostmi. To si jedině pravá církev uvědomuje a ještě žádného po moci toužícího přeběhlíka neudělala svatým.

Pokud jde o současné politické strany, měnící se názor nepřekvapí. Většinou se tak děje, jestliže vzniká tzv. koalice. Některé předvolební sliby, nebo všechny, vezmou pak za své. Nikoho nezaskočí, když v dalších volbách se ve volebním programu objeví znovu, a opět po případném úspěchu nebudou vzaty v úvahu. Tak se stalo v případě ODS (senátní klub) a Pirátů v roce 2018 i s tzv. televizními poplatky. Měly se, podle jejich návrhu, převést na státní rozpočet nebo financovat jinak, než z povinné daně. Ani ANO nemá, pokud jde o poplatky, čisté svědomí. Nepodpořilo svého času návrh na neschválení rozpočtu České televize a tím vlastně odsouhlasilo její další nekontrolovatelnost, ale to je poněkud jiná kapitola.

Před časem tedy, jak ze strany ODS, tak od Pirátů zazněl návrh na převod financování ČT a ČRo na stát. Dnes jsou obě strany proti. Proč? Protože se obávají, že přechodem pod pravomoc státu by utrpěla jejich svoboda? Vždyť přece ještě před pádem své vlády je stačily bývalé koaliční strany zajistit. Nejen materiálně, ale především personálně. Nenamlouvejme si, že současní představitelé obou médií jsou na svých místech jen pro své schopnosti. Tím lze jen balamutit veřejnost. Zmínění šéfové mají vliv na jmenování dalších šéfů a podšéfů v obou médiích a víme, že nikdo, kdo by dlouhodobě nehlásal názory, které vyhovují jisté skupině mocných, by dostával pravidelně slovo na obrazovce. Proto byl svého času vyřazen z komentátorů Čestmír Císař a později Jan Schneider či představitelé anebo stoupenci neparlamentních stran.

O to, že převodem financování na státní rozpočet bude omezena svoboda informací a vlastně demokracie jako taková, ve skutečnosti ani opozičním představitelům a televizním bossům nejde. Jde o státní kontrolu prostředků, které jsou zatím využívány nekontrolovaně. Svého času na to svým rozborem ukázal Jaromír Soukup, tehdejší majitel televizní stanice Barrandov. Dnes mě maně napadá, zda jeho pád neměl souvislost s jeho seriálem o ČT? Nebylo by to nic divného. Dotknout se nedotknutelných je vždy nebezpečné. Znáte to: »Je nebezpečné dotýkat se hvězd i na zem spadlých.«

Jde tedy o peníze a jejich vynakládání. Všude se šetří, všude. Kdyby kdokoli mrhal státními nebo veřejnými prostředky, bude potrestán. Tímto způsobem chápu české zákony. Bylo tomu tak od nepaměti. Nepoctivé pekaře dokonce kdysi máchali v koši ve Vltavě. To se dnes neděje. I když nepochybuji o tom, že kandidátů na máchání bychom našli víc než dost.

To, že jako prototyp nepoctivce byl současnou opozicí a jejich veřejnoprávní televizí zvolen Andrej Babiš, mělo svého času svůj účel. Netáhl s těmi, kteří si tehdy přisvojili moc, a proto lidem muselo být vsugerováno, že on je žábou na prameni. Přitom existují kauzy Dozimetr, Bitcoin a s bývalým společníkem Viktora Koženého, který ochudil naši republiky jako nikdo jiný, jezdí prezident projet se po marockých dunách. O tom se kampaň nevede. Vinen je ovšem Babiš. Zbývá se zeptat: Čím se vlastně provinil? Dosaďte cokoli. Prý podvody. Když se je nepodařilo dokázat, začalo se z jiné strany a znovu jsme na začátku. Vše zároveň bylo medializováno a stále znovu vsugerováváno lidem. Co činí on a jeho vláda, je přece proti nim, proti svobodě a demokracii – i tak se to nechá prezentovat. Ti, kteří chtějí věřit, pak věří. »Lidé jsou tak naivní, že rádi věří tomu, co chtějí slyšet.« (Machiavelli: Vladař). Stále opakovaná lež se mnohým z nich stala pravdou, a když je podle nich ohrožena, tak na pokyn vyjdou do ulic. Není totiž samo sebou, že by jen o své vůli zaplnili Malostranské náměstí a přinesli předem připravené poutače, které hrdě zvednou před kamerami České televize. Ta je následně odvysílá, aby co nejvíce poškodila vítěze voleb. I tak se dělá propaganda.

Přitom svoboda ani demokracie nejsou ohroženy. Jen pořádek směřuje tam, kde dosud vládl subjektivismus a řízená jednosměrnost.

Ohroženi jsou ti, co dosud neomezeně ve veřejnoprávních médiích vládli, ti, kteří jsou tam přebyteční, kteří jsou na rozdíl od jiných médií přepláceni, což se týká i herců, je ohrožen jejich džob. Ohrožena je nezávislost, ale nikoli na státu.

Tady také hledejme odpověď na otázku, proč náhle ODS a Piráti změnili své stanovisko. Skutečně, proč?

Jaroslav Kojzar