Slánské souvrství svrchního karbonu patří k nejmladším souvrstvím kladensko-rakovnické černouhelné pánve. Při usazování hornin tohoto souvrství se odráží změněné podmínky klimatu po jeho náhlém zvlhčení.
Slánské souvrství obsahuje dvě hlavní skupina uhelných slojí a ve svrchní části kounovských vrstev, jež jsou jeho součástí, je souslojí kounovské. To chová v nadloží sloje až 10 cm mocnou polohu tzv. švartny, což je bitumenní jílovec se sideritem, hojným podílem organického uhlíku a četnými zbytky fauny. Ze zdejší švartny popsal koncem 19. století významný český paleontolog Antonín Frič řadu výjimečných zkamenělin živočichů – sladkovodních žraloků, dvojdyšných ryb, paprskoploutvých ryb, naší největší karbonskou rybu Acrolepis gigas, krytolebců a pelicosauridních plazů, příbuzných edaphosauridům. Jedním z těch plazů je také Bohemiclavulus mirabilis (podivný hřebíček z Čech), což byl druh menšího, vývojově primitivního pelykosaura žijícího na území dnešní České republiky v období konce karbonu (mladší prvohory, asi před 300 miliony let) na území Kounova (okres Rakovník). Druh byl formálně popsán až v roce 2019 Frederikem Spindlerem, Sebastianem Voigtem a Janem Fischerem na základě izolovaného hřbetního obratle nalezeného již na konci 19. století a popsaného právě přírodovědcem Antonínem Fričem. Původně byl řazený do rodu Edaphosaurus a později i do rodu Ianthasaurus. Jeho jméno odkazuje na delikátní povahu páteřních obratlů s dlouhými a ostnitými výběžky zkamenělého nálezu.
Nalezený obratel náleží primitivnímu pelykosaurovi řazenému do čeledi Edaphosauridae a blízce příbuznému rodu Ianthasaurus. Dosahoval délky okolo půl metru a na zádech nesl výraznou hřbetní plachtu. Pro nedostatek fosilních nálezů není jasné, čím se živil, ale s největší pravděpodobností byl hmyzožravý či býložravý, stejně jako jeho příbuzný Ianthasaurus.
Jak vypadal? Byl to plaz s plachtou na hřbetě, měl malou hlavu s drobnými kolíčkovitými zuby a těžké tělo s krátkými nohami Ocas měl dlouhý, na hřbetě vyztuženou plachtu, která byla pokryta kůží s bohatě rozvětvenými cévami, a která zřejmě sloužila k regulování tělesné teploty plaza. Časně ráno, když byl vzduch ještě chladný, vystavoval ji ještěr na slunci, jehož paprsky zahřívaly v cévách plachty krev a ta pak kolovala po jeho těle. V poledne, kdy bylo horko, se plaz ukrýval ve stínu a jeho plachta vyzařovala přebytečné teplo a ochlazovala tělo.
A ještě něco málo ke švartně. Ta byla využívána již v pravěku k výrobě černých sapropelitových šperků, zvláště náramků. Pravěké dílny na jejich výrobu byly objeveny v okolí Slaného a Nového Strašecí. Ale nejen tehdy byly ty švartnové šperky v módě. Ještě v polovině minulého století dámy takové náramky nosily a pánové měli oblíbeny černé švartnové či také kanelové prsteny.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora