Na konci roku 2013, v situaci, kdy vznikala nová Sobotkova vláda, tedy v jakémsi interregnu, se rozhodlo vedení České národní banky (ČNB) pro neslýchanou operaci. Tedy, alespoň pro mě neslýchanou. Byl jsem tehdy jedním z mála těch, kteří veřejně protestovali. A to tak, že jsem přivedl skupinu demonstrantů před budovu ČNB. Dokonce nás tam zaregistroval tehdejší guvernér ČNB Singer a snažil se zmocnit mikrofonu, do kterého jsem právě mluvil. Když viděl marnost svého úsilí, zmizel v útrobách ČNB. Ale zpátky k problému.
Co se tehdy stalo? Bankovní rada ČNB rozhodla o zavedení tzv. měnového závazku. To bylo rozhodnutí, kterým byl de facto na dobu trvající téměř 3,5 roku, stanoven pevný kurz koruny ve vztahu k euru v poměru 1:27. Do té doby v Česku probíhal vývoj měny velmi pozitivním způsobem a koruna fluktuovala a postupně zpevňovala až na úroveň 24,50 Kč za euro. Jsem přesvědčen, že pokud by vedení ČNB takto anorganicky nezasáhlo do vývoje české měny, mohli jsme mít dnes kurz koruny a eura mnohem příznivější než jej máme. Jsem přesvědčen, že by se koruna postupně zpevňovala až na úroveň 20 až 22 Kč za jedno euro. Členové vedení ČNB však měli jiný názor na věc. Je otázka motivů, ale jejich rozhodnutí bylo, jak jsem dodnes na faktech přesvědčen, velmi chybné.
V prvních letech po zavedení kurzového závazku jsme měli jenom dražší dovolené v zahraničí. Možná o 10 % až o 15 %. To jsme asi přežili. Horší bylo, že toto rozhodnutí vedení ČNB znamenalo zdražení dovozu modernizačních výrobních prostředků do české ekonomiky. A v důsledku toho k pomalejšímu zavádění robotizace, automatizace, digitalizace atd.
Ale pojďme dál. Vedení České národní banky, aby udrželo nesmyslný kurz 27 Kč za euro po celou dobu tzv. měnového závazku, směňovalo koruny a nakupovalo za ně od bank eura. ČNB takto směnila za eura přes dva biliony korun (!). Na tom by asi nebylo zas tolik pozoruhodného, kdyby to netrvalo tak dlouho. Přes tři roky. Banky, které prováděly ochotně tyto operace s ČNB, volné koruny získané prodejem svých eur ovšem ukládaly, pokud je neužívaly například k úvěrování, což se bohužel příliš nedělo, u České národní banky. Na počátku tzv. kurzového závazku byla úroková míra, kterou dostávaly banky, blížící se nule. Ale postupně se začala úroková míra zvyšovat a poté nesly úložky bank u ČNB snové úrokové výnosy. Ty bohužel neskončily ukončením tzv. měnového závazku, ale trvají de facto dodnes. České banky neochotně půjčují peníze podnikatelům na jejich projekty, neboť to je poněkud rizikové. A tak je raději konzervativně ukládají do státních cenných papírů, nejlépe státních pokladničních poukázek. Tímto způsobem banky získaly od konce roku 2013 výnosy ve výši několika set miliard korun. Možná v souhrnu až třičtvrtě bilionu korun.
Naprosté finanční hody banky slavily zejména před třemi lety, kdy byla úroková míra kolem 7 %. I v dnešní době je úroková míra vysoká přes 4 %. A české banky si pěkně chrochtají blahem. Nedivím se jim. Měly by být prvním adeptem na uplatnění sektorové daně. Neboť ony využily buď hlouposti, anebo záměrného postupu těch, kdo stáli za tímto rozhodnutím. Tedy, za neslavným měnovým závazkem ČNB. Znovu je budu jmenovat. Jsou to pánové Singer, Hampl a v neposlední řadě také Rusnok. Tito pánové rádi v poslední době dávají knížecí rady současné vládě, jak by se to mělo s tou českou ekonomikou dělat. Ani jeden z nich nemá morální právo na to, aby svá moudra, vzhledem k tomu, že stát prodělal majlant, dával.
Celý problém má ale ještě jiný rozměr a tím je tzv. nezávislost ČNB. Problém je poměrně složitý na pochopení pro běžného občana.
Buď se jednalo o neuvěřitelnou pitomost těch, kdo se spikli a uplatnili tzv. měnový závazek, protože se žádné oživení ekonomiky v důsledku jeho uplatnění nekonalo. Ale záměrem oživit českou ekonomiku oni zdůvodňovali svůj postup. A těch negativních momentů, ať už v národohospodářské anebo ve finanční oblasti je tolik, že je to až neslýchané. Tedy, jinak řečeno, buď se jednalo o úplnou pitomost těch lidí, kteří celou věc vymysleli a prosadili anebo se jednalo o promyšlený záměr. A pokud se jednalo o záměr a mnohé tomu může podle mého názoru nasvědčovat, tak by se tím měla zabývat policie a státní zastupitelství. Stát přišel o velké peníze.
Jiří Paroubek
Před okupací ČSR nacistickým Německem byl kurs čs. Koruny v poměru za 1 Kč = 3 Říšské marky. Po okupaci stanovili němečtí okupanti kurs v poměru 1 Říšská marka = 10 Kč. Takto pomocí měnového kursu vyrabovali němečtí nacisté československé předválečné hospodářství. Němečtí okupační vojáci byli v okupované ČSR jako v Jiříkově vidění, když mohli nakupovat v plných československých obchodech hlavně potraviny a posílat je v balících do Hitlerovým zbrojením vyhladovělého Německa. Za toto vykradení československé ekonomiky jsme od Německa nikdy nedostali odškodnění.
To samé se stalo po listopadovém puči 1989, kdy byl stanoven kurs marky vůči Kčs a pod Havlovým vedením byla zničena a vykradena ekonomika ČSSR. To se koneckonců děje i dnes, kdy je Západem plundrováno hospodářství už rozbitého Československa za spolupráce domácích prozápadních a pronacistických kolaborantů.