Pro koho má být levice

Mám někdy pocit, že se část české levice začala víc zajímat o to, jak vypadáme ve světě, než o to, jak se žije lidem doma. Nezávislý pozorovatel už nad tím musí jen kroutit hlavou takovým způsobem, že mu možná za chvíli upadne.

Jedni se snaží být za každou cenu probruselští, mnozí z komunistické levice zase podléhají obdivu k Rusku. Je to jejich věc, jejich politická cesta. Pokud si myslí, že právě tudy vede cesta k úspěchu, budiž. Já si to nemyslím.

Já chci mluvit o tradiční sociální demokracii.

Ta přece nemá být ani bruselskou pobočkou, ani ruskou filiálkou. Má být stranou lidí, které má zastupovat. Zaměstnanců, seniorů, mladých rodin, střední třídy a drobných podnikatelů.

Českého, moravského a slezského občana totiž většinou mnohem víc zajímá, kolik dostane za svou práci, jestli si jeho děti mohou dovolit bydlení a kolik mu zůstane po zaplacení účtů, než to, jaký dojem jsme právě udělali v Bruselu, Washingtonu nebo v Kremlu.

A právě tady podle mě levice zbytečně ztrácí půdu pod nohama.

Dokonce se nám dnes někteří snaží namluvit, že už vlastně neexistuje pravice a levice. Že jsme všichni tak nějak uprostřed a hlavně pro všechny.

No, to je hezké.

Jenže pravice a levice existují stejně jako jejich voliči. Existují rozdílné představy o tom, jak má fungovat stát, komu má sloužit a jak se má dělit bohatství vytvořené společností. To není žádný přežitek. To je základ demokratické politiky.

A když vám někdo tvrdí, že je stranou úplně pro všechny, mám jednoduchou otázku: Čí zájmy bude prosazovat, když se zájmy různých skupin dostanou proti sobě?

Protože buď ví, komu chce sloužit, ale nechce to říct nahlas, nebo se snaží zavděčit úplně všem. A politika pro všechny má jednu drobnou vadu – nakonec nemusí být pořádně pro nikoho.

Možná právě proto dnes tolik tradičně levicových voličů volí ANO. Ne proto, že by se z nich přes noc stali pravičáci. Často prostě hledají menší zlo.

A ANO jim ho dnes umí nabídnout. Po zkušenosti s předcházející Fialovou vládou někdy dokonce stačí, aby vláda nic zásadního nepokazila, a už působí jako politický génius. Když předchozí vláda položí laťku dostatečně nízko, nemusíte být zrovna olympijský vítěz, abyste ji přeskočili.

Jenže menší zlo není dlouhodobé řešení.

Dlouhodobým řešením je růst životní úrovně lidí, kteří pracují a vytvářejí hodnoty. A tady má tradiční sociální demokracie svůj prostor.

Hnutí vedené miliardářem může životní úroveň části lidí zlepšit. Může být pragmatičtější a může dělat méně chyb než jeho předchůdci. Ale těžko bude dlouhodobě řešit nerovnováhu mezi prací a kapitálem způsobem, který by zásadně poškozoval vlastní ekonomické zázemí.

To není urážka. To je prostě logika věci.

Proto podle mě nepotřebujeme další politickou soutěž o to, kdo bude více pro Brusel, Washington nebo Kreml.

Potřebujeme Sociální demokracii, která bude především pro lidi, které má zastupovat.

A jestli se kvůli tomu někomu nebude líbit, jak vypadáme ve světě, tak to snad přežijeme.

Protože já bych byl raději, kdybychom se konečně začali starat o to, jak se žije doma, než jak vypadáme venku.

Michal Chalupný, místopředseda SOCDEM