Čínská revoluce ve školách: umělá inteligence mění výuku od základů

Když na Pekingské střední škole č. 13 začíná hodina matematiky, má umělá inteligence svou práci už dávno za sebou. Ještě před příchodem učitele speciální AI systém analyzuje týdny nasbíraných dat o každém studentovi – od aktivity během vyučování přes domácí úkoly až po výsledky testů.

Během několika minut pak připraví sérii úloh přizpůsobených jednotlivým úrovním znalostí žáků i individuální domácí úkoly. Učitelé následně návrhy zkontrolují, případně upraví, a teprve poté je využijí při výuce.

Takové scény už dnes nejsou v Číně výjimkou. V největším systému základního školství na světě, který navštěvuje více než 220 milionů žáků, se umělá inteligence stává běžnou součástí vzdělávání. Země tak po desetiletích, kdy se zaměřovala především na dostupnost školní docházky a snižování regionálních rozdílů, přesouvá pozornost ke kvalitnější a více individualizované výuce.

Čína už v podstatě dosáhla všeobecné dostupnosti povinného vzdělávání. Dalším cílem je proto nabídnout každému dítěti nejen místo ve škole, ale také vzdělávání přizpůsobené jeho schopnostem a potřebám.

S tím počítá i 15. pětiletý plán na období let 2026 až 2030, který vyzývá k využívání umělé inteligence při proměně vzdělávacích modelů a jejímu zapojení do všech oblastí výuky. Letos v dubnu navíc čínské ministerstvo školství představilo program »AI Plus Education«, jehož cílem je urychlit zavádění umělé inteligence na základních a středních školách, podporovat mezioborovou výuku a rozšiřovat využití AI přímo ve třídách.

Tyto plány se už postupně mění ve skutečnost.

Ve městě Wen-čou v provincii Če-ťiang se například začala vyučovat digitální gramotnost zaměřená na umělou inteligenci. Studenti zde s pomocí generativní AI vytvářejí vlastní digitální avatary, kteří představují kulturu města v místním dialektu.

Na Pekingské střední škole č. 13 zase AI analyzuje studijní výsledky celé třídy i jednotlivých žáků. Dokáže odhalit nejčastější mezery ve znalostech, upozornit na silné a slabé stránky studentů a zároveň učitelům nabídnout nové nápady, jak výuku obohatit.

Učitelka Zhang Meiya například společně s AI připravila případové studie z běžného života – od sporů o soukromí v chytrých domácnostech až po šíření falešných zpráv vytvořených umělou inteligencí. Ty následně využila při hodině věnované právům a povinnostem občanů.

Výhody AI potvrzují také pedagogové z Pekingské střední školy č. 35.

»Dříve jsme museli procházet programový kód každého studenta řádek po řádku, což zabralo obrovské množství času. Dnes zvládne první vyhodnocení během chvíle umělá inteligence,« říká učitel programování Dong Yue.

Čas, který dříve padl na rutinní opravování prací, nyní mohou učitelé věnovat přípravě výuky, individuálním konzultacím se studenty nebo vlastnímu profesnímu rozvoji.

Současná proměna čínského školství navazuje na dlouhodobé investice do digitalizace. Už v roce 2020 byly všechny základní a střední školy v zemi připojeny k internetu, což vytvořilo podmínky pro masivní rozvoj digitálních vzdělávacích nástrojů. Umělá inteligence je dnes považována za další logický krok této proměny.

Současně pomáhá řešit dlouhodobý problém, jak skloubit jednotné vzdělávací standardy s individuálním přístupem ke každému žákovi.

Podle náměstka čínského ministra školství Wang Ťia-iho právě tímto směrem směřuje budoucnost vzdělávání.

Namísto jednotného modelu pro všechny budou studenti dostávat individuální vzdělávací plány odpovídající jejich schopnostem. Výuka bude pružnější, nabídne více samostatnosti, rozmanitější způsoby hodnocení i více personalizovaný přístup.

Pedagogové však zároveň upozorňují, že umělá inteligence má stále své limity. Současné systémy si například ne vždy poradí s hodnocením některých slohových prací nebo se správným posouzením postupu řešení matematických úloh. Výzvou zůstává i vzájemná kompatibilita dat mezi různými AI platformami.

»Právě proto role učitele neztrácí význam, ale naopak se posiluje,« zdůrazňuje zástupce ředitele Pekingské střední školy č. 13 Wu Čchun-chuej.

»Umělá inteligence je pomocník. Nedokáže nahradit učitele při předávání hodnot, rozvíjení kritického myšlení ani při citlivém přístupu ke studentům v náročných životních situacích.«

Podobně to vidí i ředitel Pekingské střední školy č. 35 Liou Ťi-čung. Podle něj budou učitelé stále více vystupovat jako tvůrci vzdělávacích zkušeností, garanti správného využívání umělé inteligence a strážci technologické etiky, nikoli pouze jako předavatelé znalostí.

Čínští odborníci se shodují, že technologie sama o sobě není cílem vzdělávání. Umělá inteligence má být především nástrojem, který zpřístupní kvalitní výuku širšímu okruhu studentů, aniž by se vytratil důraz na jejich všestranný rozvoj.

Jak shrnula ředitelka Základní školy cizích jazyků při Vzdělávací skupině Šenčenské univerzity Jao Siao-jing:

»Technologie je pouze rozbuškou. To, co chceme skutečně zažehnout, je vnitřní motivace každého dítěte – sebevědomí říci si: Chci se učit a dokážu to.«

(Xinhua)