Jsem raději dezolát

Ti, kteří jsou pro co nejrychlejší ukončení války na východě Evropy, jsou podle proeurounijních politiků, jim poplatných médií a všelijakých aktivistů vylézajících, jak trefně kdysi řekl Václav Havel, z děr, dezoláty. Tehdy ovšem myslel někoho jiného. Věřím však, byl-li by věrný tomu, co říkal krátce po listopadu 1989, že by se žádnými válečnickými akcemi nesouhlasil a postavil by se za nás údajné lžimíry a zmíněné dezoláty.

Jenže něco mi říká, že v jeho sladkých slovech byl jistý falešný tón. Jak si totiž vysvětlit, že klidně podepsal náš vstup do NATO, když před tím slíbil, že už nikdy do žádného paktu nepůjdeme? Také jsem si vzpomněl na, podle něj, humanitní bombardování Bělehradu. Nebo na tzv. Dopis osmi, v němž se on a s ním několik dalších evropských politiků postavili za americký vpád do Iráku, při němž zemřely statisíce lidí.

Omlouvám se, beru zpátky tvrzení, že by šel s námi bojovat za mír. Nešel. Také v jeho případě, se slova míjela se skutky.

Tedy zřejmě i pro něho bychom byli dezoláti, proruští trollové, švábi, antidemokraté, svi.ně, neználci, pouzí komanči, populisté… a je nutné proti nám postavit hráz a poslat nás za ní. Toto přání je ovšem neproveditelné. Jak kapitál potřebuje svého proletáře, protože jinak by nebyl, tak Sparta svou Slavii, žena k zrození potomka muže, tak vzdělanci z kaváren své primitivy jezdící sockou a nakupující ve slevách, jinak by ani oni na to kafe neměli.

My, kteří odmítáme válku a její podporu, ať na východě Evropy, nebo na Blízkém východě, prostě kdekoli, i když je krytá bohulibými hesly plnými lidských práv, slov o svobodě, obraně národních zájmů anebo je třeba vedena jen proto, aby po ní už byl všude mír, jsme pro ně nebezpeční. Za většinou válek jsou totiž jen a jen peníze a získání moci nad druhými nebo materiální zájmy kapitálu. Tak je tomu na Ukrajině, tak je tomu v Perském zálivu či v Judeji, tak je tomu všude, kde jde o jinou víru, jiné, než ty a ty zvyky a pro tzv. demokratičtější svět jinou kulturu a jiné pojetí lidských práv.

Summit v Ankaře rozhodl o další podpoře války. Na evropském východě a vlastně i na tom středozemním. Další peníze poplynou do zbraní. Další propaganda nás bude přesvědčovat, abychom si ještě více utáhli opasky a dali peníze zbrojařům. Jinak nás prý Putin napadne. Mně osobně je Putin ukradený, stejně jako Trump a Rutte a jejich slouha na Pražském hradě. Ale po pravdě, nebýt Majdanu a svržení zákonné vlády, nebyl by ani zákaz ruštiny přijatý ukrajinským parlamentem, nevznikly by polofašistické ukrajinské bataliony, které se hlásí k odkazu UPA. Nebýt pěti miliard dolarů vynaložených Spojenými státy na majdanský převrat, nikdy by k němu nedošlo, nebýt glorifikace banderovců samotným tehdejším ukrajinským prezidentem Juščenkem, nestaly by se Banderovi epigoni hlavní hybnou silou Majdanu. To vše Evropa podporovala, nebo jen vzala na vědomí. Také změnu ukrajinské ústavy, z níž vymizelo slova o neutralitě či zrušení zákona, jenž umožňoval založení škol s jiným vyučovacím jazykem, než je ukrajinština. Nebýt Majdanu a násilné likvidace Janukovyčovy vlády, nebyl by ani plebiscit o odtržení Krymu, ani vznik donbaských republik, ostatně ani SVO, jež se změnila ve válku sjednocené Evropy proti Rusku a v zlatý důl pro výrobce zbraní a ukrajinské či ruské oligarchy.

Jsem pro mír. Proto mně vůbec v této souvislosti nevadí slovo dezolát vyslovené válkychtivými eurohujery, jež vyslovují na účet takových, jako jsem já, skuteční dezoláti, kteří na rozdíl od nás své potomky nebudou jednou posílat do podivně zdůvodňovaných válek, ale mají prostředky či ještě vymyslí zákony, jak je vykoupit nebo ukrýt. Jen se divím, že české mámy nepochopily, jaká hra se dnes s jejich dětmi hraje.

Jaroslav Kojzar