Pavel není kladeč věnců

Opravdu, »Pavel není kladeč věnců« (citát), on je něco víc. Zastupuje, alespoň je to tak prezentováno, republiku navenek. To znamená, rozumím-li tomu správně, že vlastně určuje zahraniční politiku země, že tím, co řekne, se musí kabinet, jedno-li jaký, řídit. Tak si to představuje? Tak to prý bude chápat Ústavní soud, až bude projednávat jeho stížnost, že ho vláda nechce vzít do Ankary jako vedoucího delegace. On je přece prezident! Kdo je víc?

Proto podal tzv. kompetenční žalobu a čeká, že jím vybraní ústavní soudci mu půjdou na ruku a vlastně tak trochu změní politiku současného vládního týmu. Demokracie a volby, pokud by mu přidělili takovou moc, tedy rozhodovat, jak bude republika dál v čemkoli postupovat, přestávají mít smysl a beze sporu zapláčou. Stačí, že on bude rozhodovat o tom, co má být dál.

Nebude-li v Ankaře, nestane se nic. Jen členové delegace se budou moci soustředit na své povinnosti. Povede-li on delegaci na summit, přidělá vrásky na čele členům vládnímu týmu. Nepochybuji o tom, že znejistí vládní program, že nás může dokonce zatáhnout do budoucích problémů. Nikoli v našem zájmu, ale v zájmu Bruselu a zbrojařů. Stačí, aby v zákulisí tvrdil něco jiného než členové vlády. Nemusí totiž ani vystoupit s rozdílnostmi ve svém projevu. Proč? Kuloární jednání bývají účinnější. Dosah pak může být nemalý. Bude se týkat nás všech. Tleskat však budou jenom probruselská lobby. Ti ostatní se mohou těšit na škrty ve »zbytných« záležitostech, jako jsou sociální záležitosti, péče o zdraví, důchody, školství. Hlavně, že budeme mít na zbraně.

Když zůstane Petr Pavel doma, nezkazí nic. Tak by to také mělo zůstat. Opravdu by však bylo nejlepší, kdyby zůstal jen u těch věnců a jeho paní podplukovnice u své zahrádky pod Řípem.

Jiří Vábr