»Navrhovaná dohoda« o řešení konfliktu mezi Íránem a USA zahrnuje i to, že se Teherán vzdá svých zásob obohaceného uranu, ale podrobnosti zůstávají nejasné, informuje New York Times s odvoláním na americké úředníky.
Americký prezident Donald Trump dříve oznámil, že dohoda s Íránem byla z velké části finalizována a že se projednávají závěrečné aspekty a detaily, jejichž oznámení se očekává brzy. Trump zdůraznil, že o Íránu a »všem, co souvisí s memorandem o porozumění pro mír« hovořil se zástupci několika zemí Blízkého východu – Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Kataru, Pákistánu, Turecka, Egypta, Jordánska a Bahrajnu.
Titulek New York Times tvrdí, že Teherán údajně souhlasil s předáním svých uranových zásob v rámci dohody oznámené Trumpem. »Jedním z klíčových prvků navrhované dohody mezi Íránem a USA je výslovný závazek Teheránu vzdát se svých zásob vysoce obohaceného uranu,« tvrdí noviny s odvoláním na dva americké úředníky.
Jak médiu sdělili američtí představitelé, návrh nevyřešil otázku, jak se Írán vzdá svých zásob uranu. Uvedli, že vypracování podrobností v tomto ohledu je odloženo na další kolo jednání mezi stranami o íránském jaderném programu.
New York Times také tvrdí, že jakákoli dohoda o vyřešení americko-íránského konfliktu bude zahrnovat uvolnění zmrazených zahraničních aktiv Teheránu. »Írán získá přístup k většině těchto aktiv, která USA a jejich spojenci nasměrují do fondu obnovy, až po dosažení konečné jaderné dohody, která Írán povzbudí k tomu, aby zůstal u jednacího stolu a dosáhl dohody,« dodali pro NYT američtí úředníci.
28. února začaly Spojené státy a Izrael útočit na cíle v Íránu a zabily přes 3 000 lidí. Washington a Teherán vyhlásily příměří 8. dubna. Následná jednání v Islámábádu skončila bezvýsledně, bez zpráv o obnovení nepřátelských akcí. Spojené státy však zahájily blokádu íránských přístavů.
Trump proti jadernému programu Íránu
Prezident Trump zpočátku během svého prvního funkčního období (2017–2021) zavedl kampaň »maximálního tlaku« na Írán. V květnu 2018 oznámil odstoupení USA od jaderné dohody z roku 2015, známé jako Společný komplexní akční plán (JCPOA). Dohoda, zprostředkovaná Obamovou administrativou a vládami Velké Británie, Číny, Francie, Německa a Ruska, omezila íránské jaderné aktivity výměnou za zmírnění sankcí. Prezident Trump poté znovu zavedl sankce, aby donutil Teherán vyjednat novou dohodu, která by se kromě programu balistických raket, podpory extremistických skupin a hrozeb vůči jeho sousedům a spojencům USA zabývala i jeho jaderným programem. Do konce prvního funkčního období prezidenta Trumpa v lednu 2021 Spojené státy uvalily sankce na více než 1500 osob a subjektů, což si vyžádalo značnou daň na íránské ekonomice.
Írán však reagoval »maximálním odporem«, který zahrnoval stále drzejší porušování JCPOA. Napětí se stupňovalo a rozhovory o nové dohodě se nikdy neuskutečnily. Bidenova administrativa (2021–2025) se pokusila oživit JCPOA prostřednictvím nepřímých rozhovorů s Íránem, které byly zahájeny v dubnu 2021. Diplomatické jednání se však po 17 měsících dostalo do slepé uličky.
V roce 2025, jen několik dní poté, co prezident Trump vyjádřil zájem o novou dohodu, vyjádřil nejvyšší vůdce Íránu ajatolláh Alí Chameneí skepsi ohledně opětovné spolupráce s Washingtonem. »Jednání se Spojenými státy nejsou inteligentní, moudrá ani čestná,« prohlásil 7. února. Připomněl, že v roce 2018 prezident Trump jednostranně odstoupil od JCPOA. »Jednali jsme, dělali jsme ústupky, dělali jsme kompromisy – ale nedosáhli jsme výsledků, o které jsme usilovali. A navzdory všem jejím nedostatkům druhá strana nakonec dohodu porušila a zničila.«
Íránský jaderný program
Od 70. let, a dokonce i před revolucí, se Írán snažil získat přístup k technologii, která by mu umožnila vyrobit jadernou bombu, pokud by se domníval, že to jeho bezpečnostní situace vyžaduje.
Írán zintenzivnil své úsilí o získání jaderných zbraní v 80. letech během íránsko-irácké války po zprávách o tajném iráckém jaderném programu.
Íránští vůdci v 90. letech a na začátku 21. století rozvíjeli íránský program jaderných zbraní spolu s jeho civilním jaderným programem, který používali jako symbol národní hrdosti. Popírali, že by íránský jaderný program někdy měl vojenský účel, a to navzdory značným důkazům, které má Mezinárodní agentura pro atomovou energii a národní zpravodajské služby k dispozici, že íránský jaderný program prováděl práce související s jadernými zbraněmi až do roku 2003 a pravděpodobně v některých aktivitách pokračoval i poté.
Írán, signatář Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, tvrdí, že jeho jaderný program byl vždy určen výhradně pro mírové, energetické a lékařské účely.
V listopadu 2013 podepsal Írán prozatímní dohodu omezující jeho jaderný program – Společný akční plán – se šesti světovými mocnostmi, skupinou P5+1 (Británie, Čína, Francie, Německo, Rusko a Spojené státy).
Dne 14. července 2015 uzavřely Írán a skupina P5+1 komplexní dohodu s klíčovými ustanoveními o omezení íránského jaderného programu na 10 až 15 let a zlepšení mezinárodní transparentnosti nad jeho aktivitami výměnou za zrušení sankcí OSN, regionálních a národních sankcí. Dohoda, známá jako Společný komplexní akční plán (JCPOA), by měla vstoupit v platnost někdy v polovině roku 2016. Většina analytiků se domnívá, že bude nutné vynaložit značné úsilí na vymáhání a udržování dohody a na zajištění toho, aby íránský jaderný program poté zůstal mírový.
12. června 2025: Rada guvernérů jaderného dozorčího orgánu OSN, která se skládá ze 35 zemí, prohlásila, že Írán nedodržuje své závazky v oblasti nešíření jaderných zbraní. Rezoluci předložily Spojené státy, Velká Británie, Francie a Německo. Hlasování proběhlo poměrem hlasů 19 pro, 11 se zdrželo hlasování a tři země byly proti – Čína, Rusko a Burkina Faso. Rafael Grossi, generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), varoval , že agentura nebude schopna poskytnout záruku, že íránský jaderný program je výhradně mírového charakteru. Od roku 2019 Teherán neposkytl důvěryhodné vysvětlení přítomnosti stop uranu na deklarovaných místech. Írán také omezil přístup ke svým deklarovaným zařízením.
Bezprostředně po amerických útocích na íránská jaderná zařízení 22. června, tzv. »Operace Půlnoční kladivo«, se politici a experti pustili do vášnivé debaty nejen o fyzických škodách způsobených údery, ale také o jejich dopadu na dlouhodobé jaderné ambice Íránu. Na jedné straně bývalý ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA) David Petraeus dospěl k závěru , že údery způsobily značné škody, a varoval před přeceňováním uniklého hodnocení Obranné zpravodajské služby (DIA), které uvádělo, že údery měly omezený účinek a byly napsány s »nízkou důvěrou«. Naopak někteří novináři a experti tvrdili, že údery se »vymstily« a způsobily, že íránský režim se stal vzdorovitějším.
Trump také den předtím zveřejnil mapu Íránu, vybarvenou v barvách americké vlajky, s popiskem »Spojené státy Blízkého východu?«.
Írán mezitím tvrdí, že pokračuje v jednáních a doufá, že mezi Američany zvítězí zdravý rozum. Podle mluvčího íránského ministerstva zahraničí Esmaila Baghaeiho vstupují diskuse o memorandu navrženém Teheránem do závěrečné fáze. Íránský návrh zahrnuje ukončení války, znovuotevření Hormuzského průlivu, stažení amerických vojsk z konfliktní zóny a odblokování íránských aktiv výměnou za dohodu o pozastavení obohacování uranu nad 3,6 % na 10 let.
To jsou maximální ústupky, které může Írán udělat, ale zda uspokojí Trumpa, se ukáže nejspíše dnes…. I když, Trumpova dilemata jsou na pokračování.
Ioannis Sideropulos
Donald stejně jako vždycky změní svůj názor.